K problematice uzávěrů střílen z poválečné produkce

V rámci problematiky poválečné reaktivace už nezbývá mnoho nedořešených „bílých míst“, přesto se jich ale několik stále najde. Jedním z nich je nově obnovená výroba klasických uzávěrů kulometných střílen, které známe z předválečné produkce (viz starší článek na tomto webu). Než se pustím do bližšího popisu, je nutno uvést, že se v 50. letech používaly k uzavírání střílen také tzv. velké a malé „plenty“. Malá plenta sloužila k uzavření střílnového otvoru a velká zakrývala celý otvor střílny ve stěně. V obou případech se jednalo o oplechovanou dřevěnou nebo ocelovou desku s uchycením dovnitř objektu. Tyto poválečně vyráběné plenty je třeba odlišovat od klasických odlitkových uzávěrů střílen. Tyto plenty nejsou předmětem tohoto článku.

Pro lepší pochopení problematiky poválečné produkce uzávěrů střílen se musíme vrátit do roku 1948. V tomto roce bylo rozhodnuto o tom, že bude na jižní Moravu dodáno a zamontováno 400 ks lafetací vz. 37 (brněnských) z celkového počtu asi 550 ks, které přežily německou okupaci, a byly k dispozici ve skladech. Důvod, proč nebyly na jižní Moravu odeslány všechny lafety, byl prostý. V bednách uložené lafety nebyly kompletní a část lafetací postrádala nejrůznější díly, které byly zřejmě ztraceny při evakuaci opevnění na Slovensku v říjnu a listopadu 1938. Mimo jiné v soupravách lafet chyběly uzávěry střílen, které byly považovány za její nezbytnou součást. Vojáci proto seskládali z 550 kusů lafet 400 úplných kompletů a ty odeslali na jižní Moravu s tím, že zbytek lafet bude využit, až budou chybějící díly dovyrobeny. V roce 1949 proběhla prohlídka zbylých lafet a byl zpracován soupis chybějících dílů, jejichž výroba byla zaplánována na rok 1950. Součástí objednávky MNO u Zbrojovky Brno z 8. března 1950 bylo proto mimo jiné 110 malých uzávěrů (jednotková cena 215,50 Kčs) a 130 velkých uzávěrů (jednotková cena 306,95 Kč). Objednané uzávěry byly v roce 1950 vyrobeny a dodány. Předpokládám, že se ale do opevnění hned nedostaly a byly doplněny do souprav lafet uložených ve skladu. Lafety vz. 37 osazené v průběhu roku 1949 měly mít v příslušenství původní předválečné uzávěry (typ 37) z produkce MO nebo TŽ.

Na začátku 50. let byly u Stříbra prováděny bojové zkoušky LO včetně ostrých střeleb, při kterých bylo zjištěno, že jsou uzávěry střílen nutné i pro lafety vz. 38 (strakonické), které byly po roce 1950 osazeny v počtu cca 1100 kusů na čáře Umíř – Bratislava. Uzávěry pro ně ale nebyly k dispozici, a proto byla jejich výroba zaplánována v roce 1952 do plánu MTZ na rok 1953. Celkem bylo požadováno vyrobit 1200 ks velkých a 1200 ks malých uzávěrů, které by pokryly celkovou potřebu LO vybavených lafetami vz. 38 a záchyty LK. Výroba těchto uzávěrů byla v roce 1953 skutečně objednána. Bohužel se mi nepodařilo v archivu dohledat, u jakého dodavatele byla objednávka provedena. Našel jsem pouze údaj, že bylo k 3.1.1954 dodáno do ženijních skladů v Písku a Znojmě 612 malých a 453 velkých uzávěrů, zbytek objednávky byl ve „skluzu“. Podle soupisu vybavení, který byl vypracován v roce 1954, bylo pak v obou skladech již k dispozici 1295 malých a 1286 velkých uzávěrů. Celá objednávka byla tedy splněna, pouze zůstává nevyjasněno, zda vykázaných 95, resp. 86 nadpočetných kusů a 86 pochází také z objednávky z roku 1953 (nadvýroba), nebo byly do výkazů zahrnuty i uzávěry z roku 1950. To je ale asi jen detail.

Pokud to shrneme, měly by existovat poválečné uzávěry z produkce z roku 1950 a pak z produkce v roce 1953, případně 1954. Z předválečných uzávěrů již máme poznatek, že se výrobky jednotlivých výrobců liší v různých drobných (konstrukčních) detailech. Co tedy víme o uzávěrech z poválečné produkce? Bohužel toho není zatím mnoho, chybí jak archivní podklady, tak dostatečné množství vzorků, které by bylo možno porovnat a vyhodnotit. Závěry, které jsem níže shrnul, vychází z vyhodnocení relativně malého počtu vzorků, které jsem měl možnost prohlédnout si fyzicky nebo je kolegové nahráli do diskuzního fóra.

Zatím se zdá, že lze rozlišovat tři základní typy na základě odlišností v konstrukčních detailech nebo značení. Není ovšem vyloučeno, že se do budoucna jejich počet ještě nezvýší, případně se nějaké informace mohou upřesnit. Berte tedy toto typové rozdělení jako první nástřel k další diskuzi a bádání.

Typ A s nálitkovým číslem

Existuje ve velkém i malém provedení, jeho typickým znakem je číslo provedené formou nálitku na těle uzávěru. Zatím je fyzicky ověřena existence uzávěrů s čísly 9 a 10. S největší pravděpodobností jde v tomto případě o čísla forem, podobně jako můžete vidět např. na víkách granátových skluzů. Tento typ je také specifický způsobem nátěru. Základní nátěr byl suříkový, vnější strana (při osazení do střílny) byla natřena vrchním nátěrem khaki a vnitřní strana viditelná z objektu byla opatřena bílým nátěrem (odhad RAL 9001). Uzávěr byl tedy z výroby dvoubarevný (zatím ověřeno na jednom exempláři malého uzávěru – děkuji tímto Tomášovi a Kejkovi za jeho zprostředkování). S ohledem na preciznost nátěru, čísla forem bych tento typ zatím přiřadil k produkci z roku 1950. Samozřejmě nelze vyloučit, že pod původním nátěrem může být ještě nějaké další značení, které mi zatím není známo.

Upozornění: nálitkové číslo je podobné jako u uzávěrů typ 38 od firmy ČKD. Zde je nutno uvést, že uzávěry z předválečné produkce ČKD nepřežily válku ve skladech na Slovensku a nebyly tak používány během reaktivace.

Typ B s pravostranným číslováním

Typickým znakem typu 3 je čtyřmístné číslo vyražené raznicí u pravého horního ozubu uzávěru. Vedle čísla je pak umístěna zatím neznámá značka – rovnostranný trojúhelník s vepsanou kružnicí a neurčenými znaky uvnitř této kružnice. Uzávěry jsou zespod označeny armádní přejímací značkou (zkřížené meče). Původní nátěr: červená základovka + oboustranný bílošedý nátěr.

Zatím byla na uzávěrech s pravostranným číslováním zjištěna tato čísla – viz fotografie v diskuzním vláknu na tomto webu. Velký (V) uzávěr 3958, malé (M) uzávěry s čísly 12085 a 13061.

Typ C s levostranným číslováním

Typickým znakem typu 3 je čtyřmístné číslo vyražené raznicí u levého horního ozubu uzávěru. Vedle tohoto čísla je pak umístěna neznámá značka v podobě tří soustředných kružnic s ryskou a číslicí 10 (viz fotografie níže). U pravého ozubu velkého uzávěru bylo zjištěno vyražené dvouciferné číslo (14). Ze strany přiléhající ke střílně jsou velké uzávěry opatřeny zvláštní konstrukční úpravou. Mezi horním a dolním ozubem je doplněn nálitek, který byl v rámci výroby přebroušen. Zatím pracuji s verzí, že se jedná o „dotěsňovací nálitek“, jehož účelem bylo těsnější osazení uzávěry do střílny. Když totiž do střílny osadíte běžný velký uzávěr, má v ozubech určitou vůli a můžete s ním ve střílně trochu viklat. Tato úprava mohla souviset například se snahou o lepší utěsnění střílny v podmínkách boje s použitím ZHN. Přebroušené dotěsňovací nálitky jsou patrné z fotografií dole.

Uzávěry jsou zespod označeny armádní přejímací značkou (zkřížené meče). Původní nátěr suřík + oboustranný světle šedý (přibližný odstín RAL 7032).

Zatím byla na uzávěrech s levostranným číslováním zjištěna tato čísla: 7833 (V), 10358 (V), 10334 (M), 2079 (M) a 7852 (M).

Typy B a C tedy předběžně přiřazuji k produkci z let 1953–54. Rozdílnost obou typů je zřejmá nejen v konstrukčních detailech, ale také ve značení a nátěru. Zatím tedy předpokládám, že se jedná o výrobky dvou různých výrobců. Jak si můžete všimnout, při počtech 1200 ks u typu B a C není možno u čísel typu B a C vysledovat žádnou logiku. Je ale potvrzeno, že se některá čísla opakují na více kusech (např. 7833). Čísla tedy nemusí pocházet z posloupné řady, ale může se jednat o jednoúčelové značení výrobce (uzávěrová konstanta podobně jako ZB 5252 u Škodováckých kusů z roku 1938). Rozluštění významu těchto čísel je tedy zatím ve hvězdách.

Pro potvrzení či zjištění dalších údajů o poválečných uzávěrech by byly určitě vhodné fotografie dalších kusů uzávěrů, které se zcela určitě dochovaly mezi sběrateli či jsou vystavovány v rámci muzeí LO. Pokud tedy na nějaký kousek narazíte a bude možnost vyfotit jej vyfotit včetně detailu umístění čísla, určitě každý kus pomůže. U rezavých kusů k odhalení číslování a výrobních značek nejvíce pomůže opískování, svoji práci odvede samozřejmě i drátěný kartáč, byť ne tak precizní jako tryskání. Budu rád, když fotky nahrajete do diskuzního vlákna nebo pošlete e-mailem.

Kromě čísel a značení má velkou vypovídací hodnotu také údaj o tom, ve kterém objektu byl konkrétní uzávěr nalezen. A to je vlastně další docela zajímavé téma, které se týká rozmísťování poválečných uzávěrů při reaktivaci po roce 1953. Tam bude potřeba také dalšího bádání. Téma poválečných uzávěrů tedy nebude zatím možno pomyslně uzavřít ani malým ani velkým uzávěrem.

Na závěr bych rád poděkoval Vaškovi Balvínovi, Vnislavu Knapíkovi a Davidu Pekařovi za sdílení svých poznatků o uzávěrech v rámci diskuzního vlákna. Bez jejich poznatků by tento souhrnný článek nevznikl.

Zdroje a literatura:

1. VÚA-VHA, poválečné fondy MNO 1948-1954

---