Popis úseku E-21 Čerňovice

Objekty rozsahem nevelkého Čerňovického úseku byly roztaženy po celém spodním toku Úterského potoka, přibližně od obce Dlouhé Hradiště až po jeho ústí do dnešní Hracholuské přehrady na Mži. Tento prostor byl již v předchozím roce sporadicky opevněn objekty vz. 36 úseku VII b. (Stříbro - sever).

Výstavba všech devatenácti objektů úseku byla 12. července 1937 zadána stavební firmě Jenč, Hladeček a Kroft z Plzně, pod dozorem poručíka ženistů Ing. Nočla. Firma byla v oblasti výstavby opevnění zkušená a mohla přesouvat zapracované dělníky ze sousedního úseku E-22, jehož výstavba ji byla svěřena o dva měsíce dříve. Dne 19. srpna již byla dokončena betonáž nejjižnější pevnůstky (č. 19/A-180 Z) a celého úseku firma stavebně dokončila během měsíce září roku 1937.

V rámci úseku byly navrženy byly pouze uzávěry komunikací a nesouvisle jeden sled řopíků po levém břehu potoka. Nejsilněji byla opevněna oblast Šipína, kde bylo vybudováno celkem 9 objektů (č. 1-9). Z nich byly pouze čtyři typu A (č. 1, 5, 6 a 9). Dvě déčka (č. 2 a 3) svíraly z obou stran skalnatý hřbet a další dvě byly postaveny z obou stran silnice Pernarec - Konstantinovy Lázně. Jediný objekt typu E postřeloval čelně otevřené údolí severně Šipína. Další čtyři objekty tvoří uzávěru u obce Mydlovary a zbytek je soustředěn při silnici mezi Pernarcem a Čerňovicemi. Zde je rovněž na každé straně silnice umístěn jeden objekt typu D (č. 17 a 18).

I když byly některé pevnůstky přisazeny týlovou stěnou ke svahům, nebylo zde z finančních důvodů povoleno budovat železobetonové vstupní chodbičky, jaké jsou známé ze sousedního úseku Stříbro, takže hrozilo reálné nebezpečí sesunutí ostřelovaného svahu a uvěznění posádky uvnitř pevnůstky. I přes tato úsporná opatření byly však všechny objekty vybudované v zesílené odolnosti.

V roce 1938 byla započata v tomto prostoru výstavba pevnůstek úseku 171, který měl propojit úseky D-20 (Blažim), E-21 a E-22 (Stříbro) do celistvé linie a plánovala se stavba příčky Kadaň - Toužim - Hradiště, která měla navazovat na úsek E-21 a pokračovat proti proudu Úterského potoka a úpatí Doupovských vrchů až k Ohři, kde měla navazovat na tamní první postavení.

Do dnešních dnů se většina objektů dochovala v relativně dobrém stavu. Pokusné trhací práce byly provedeny jen na objektech č. 6 a č. 15. Další řopíky byly pokusně ostřelovány, zejména objekt pod Čerňovicemi (č. 19/A-180 Z), který má zcela zničené krycí ucho a rovněž pevnůstky č. 5 a 4. Na druhém z nich, již zmíněném typu E, je dodnes patrný průstřel hlavní střílny zbraní malé ráže. Podle svědectví pamětníků získaných p. Bednárem ze Stříbra, můžou některé tyto škody pocházet až z poválečných dob. Ve zničených objektech měla být údajně likvidována nalezená trofejní munice.

Zdroje a literatura:

1. ARON Lubomír a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990
2. KOCH František(?): Výsledky terénního průzkumu úseku E-21, nepublikováno
3. VONDROVSKÝ Ivo: Seznam objektů úseku E-21, nepublikováno.

---