Popis úseku 116 Berounka

Objekty úseku 116 doplňovaly hluchá místa v linii z roku 1937 a zesilovaly jí na nejohroženějších úsecích. Zároveň vyplňovaly mezeru ponechanou mezi úseky B-7 a B-8. V původních plánech se počítalo s vybudováním 71 objektů. Číslování objektů je poměrně komplikované. Jedna část - vyplňující již zmíněnou mezeru mezi staršími úseky navazuje číslem 56 na číslování úseku B-7 a pokračuje až po č. 72. Navazující úsek B-8 byl doplněn v oblasti brdského hřebenu čtveřicí objektů ve druhém sledu (č. 73 až 76). Jejich označení je někdy poněkud neobvykle uváděno římskými čísly I. až IV. Mezera ponechaná na jižním úbočí hřebene byla vyplněna další čtveřicí objektů (č. 5a, 5b, 6a a 6b, někdy označované též č. 77 až 80). Zbytek objektů doplňoval postavení při Berounce a číslování probíhalo od 100 proti proudu od Řevnic až po Beroun.

Stavba byla svěřena slánské stavební firmě Willibald Hieke, pod dohledem velitele vojenského stavebního dozoru škpt. pěch. Ant. Hájka. Zadání proběhlo ve stejný den jako u úseku 111 Mělník na severním křídle pražské čáry. Zajímavá je skutečnost, že i v tomto úseku měly být všechny navržené objekty v zesílené odolnosti.

Prvně zmíněná část úseku, byla navržena jako dva sledy pevnůstek, stoupajících na hřeben Brd podél toku Nezabudického potoka. Terén zalesněné, skalnaté a členité rokle byl hustě pokryt palbou 71 objekty typu A a jedním "déčkem". Následující část doplňující úsek B-8 byla tvořena výhradně řopíky typu A.

Poslední část úseku začínala nad Řevnicí objektem č. 100. Objekty č. 102 až 107 a 113 zůstaly nepostaveny a jejich stanoviště byla vytýčena od Karlštejna (dříve Budňany) až po oblast soutoku s Loděnicí (Kačákem) mezi Srbskem a Berounem. Řopíky 109 a 110 byly vybetonovány ve druhém sledu nad Srbskem. Další objekty byly vytýčeny až k Berounu mezi starší řopíky z předchozího roku. Některé z nich (č. 119, 121, 123, 125, 126 a 127) tvořily samostatný sled na severovýchodním okraji berouna, jiné (č. 122, 124 a 128) doplňovaly první sled vedoucí při řece středem města. Proti proudu berounky až do Hýskova byly vloženy tři "áčka" č. 134, 135 a 136. Dva objekty posilovaly druhý sled nad Hýskovem. Odtud až po Nižbor byly stávající oba sledy doplněny dalšími třinácti řopíky, z toho třemi typu E.

Do dnešní doby se dochovala pětice objektů. Z toho čtyři jsou v Berouně a jeden v nedaleké obci Srbsko.

První z dochovaných řopíků lze nalézt v obci Srbsko jihovýchodně od Berouna. Je zabetonovaný a dá se nalézt podle vedle stojícího anténního stožáru. Spolu s protilehlým č. 110 (dnes rozvaleným), doplňoval ve druhém sledu pevnůstky z předchozího roku, stojící u řeky.

Na polích nad Berounem, v místě s výborným výhledem, stojí druhý zachovalý řopík - č. 126/A-120. Zbraň umístěná v jeho pravé střílně doplňovala dalkou palbou prakticky čelně obranu prvního sledu dole u Berounky. Ačkoliv byl po roce 1939 zazděn, dnes již je otevřený.

Poblíže železničního mostu pod Berounem stojí na poli další zabetonovaný řopík. Jde o č. 122, který byl vsazen mezi řopíky č. 57 a 61 z roku 1937 pro zlepšení postřelu okolí železničního mostu. Jde o velice nápadný objekt, který je dobře vidět jak ze železniční tratě Praha - Plzeň, vedoucí na opačné straně řeky, tak z dálničního mostu vybudovaného v osmdesátých letech poněkud dálen na severozápad.

Takřka přímo na Berounském autobusovém nádraží, stojí při břehu řeky objekt 128/A-160 Z. Je zajímavý tím, že nemohl být opatřen zemním záhozem, a proto byla zesílena jeho čelní stěna. Dnes je zabetonován a vzhledem ke své poloze se jedná asi o nejnápadnější objekt na celé pražské čáře. Paradoxně i přes to, že je vojensky zcela znehodnocen, je opatřen vojenským evidenčním číslem (jako ostatně i další zcela nepoužitelné pevnůstky v okolí) - jak je dobře patrné na prostředním snímku.

Stejně jako na ostatních dochovaných objektech podél Berounky zanechala stopy sronová povodeň roku 2002 povoděň. Na rozdíl od jiných staveb v okolí však řopíky běsnění živlů přečkaly a naopak od nich byla odstraněna vegetace, která je po léta skrývala.

Posledním dochovaným, a zároveň i posledním vybetonovaným objektem úseku 116 je tento řopík č. 134, stojící na severozápadním okraji Berouna mezi areálem bývalých Eternitových závodů a Berounkou. Objekt je zjevně nedokončen - chybí například omítky a zához - i když se naskýtá otázka, zde se zde vůbec se záhozem počítalo vzhledem k blízkosti řeky. Ačkoliv byl po roce 1939 zazděn, dnes je volně přístupný, i když odpadky kolem něj a především uvnitř nejsou přílišným lákadlem ani pro otrlé bunkrology.

Zdroje a literatura:

1. LÁŠEK Radan: Pražská čára - vnější obrana Prahy, Dvůr Králové nad Labem, 1996.
2. LIKOVSKÝ Jakub – BAUER Zdeněk: Opevnění předmostí Prahy. Praha 1998.

---