Popis úseku 173 Jivjany

Úsek 173 Jivjany doplňoval stávající postavení v okolí obce Zhoř jižně od Stříbra (úsek E 23 Krtín) a propojoval toto zatím izolované opevnění v souvislou linii s budovanými úseky 172 Stříbro na severu a 174 Holýšov na jihu.

První z původně plánovaných 60 objektů měl být postaven nedaleko Kočovské hájovny v lesích východně od obce Milevo. Linie měla pokračovat k jihu přibližně proti toku Milevského potoka a severně od Zhoře navazovat na úsek E-23 Krtín, vybudovaný v předchozím roce. Poměrně silně opevněné okolí této obce měly posílit pouze ojedinělé objekty a souvislá linie řopíků byla vytýčena až v lese Nad rybníky jižně odtud, kde se esovitě stáčela, překračovala silnici mezi Jivjany a Zálezly a poté se vracela do původního směru na východní straně Červeného a Jivjanského rybníka. Po překročení Dudákovského potoka poblíž bývalého Hudelova mlýna a silnice Jivjany- Hradišťany pokračoval poměrně hustě pás pevnůstek po bývalém okraji lesa až do údolí potoku Hořina, kde se prudce lomil k jihozápadu a ostrým obloukem obtáčel vrch Dvanáctka. Jižně odtud pak navazovaly pevnůstky sousedního úseku 174 Holýšov.

Původní počet 60 objektů byl před zadáním stavby snížen o tři vypuštěné řopíky v oblasti lesů v údolí Hořiny (č. 55, 59 a 60) a další dva jižně od Jivjanského rybníka (č. 33 a 35). Stavební firma Ing. Dr. Brček z Plzně, která vyhrála soutěž na výstavbu tak začínala na jihu betonáží pevnůstky č. 58/A-140. Přesný průběh prací je díky absenci podrobných archivních materiálů a pozdějšímu ničení objektů poměrně nejasný. Dokončit se podařilo minimálně 37 objektů a výstavbu několika dalších připravit.

V říjnu 1938 se většina vybudovaných řopíků až na nečetné vyjímky dostala na území Říše. O tom, že se Německá armáda o opevnění zajímala svědčí například i zajímavý plánek lehkého opevnění v této oblasti, publikovaný ve spise Denkschrift über die tschecho-slowakische Landsbefestigung (Pamětní spis o československém opevnění). Publikovaná mapka je i přes svou značnou nepřesnost velice zajímavým dokumentem o stavu lehkého opevnění v tomto úseku.

Osvobození se dočkala víceméně nedotčeně většina postavených řopíků. Zničeny byly zřejmě jen objekty č. 44/A-140 a č. 46/A-160 v lesích nad Hořinou a č. 29/A-120 a 30/A-120z, ze kterých se nezachovalo do dnešní doby prakticky nic. Daleko větším zásahem byly poválečné reaktivace, kterým neunikl ani jediný stojící řopík, a všechny tak mají proveden zához týlové stěny (poněkud neobvykle provedený ze škváry). Poměrně často se vyskytuje prefabrikovaná úprava vstupu, ale ještě častější je řešení přístupové chodbičky z dřevěné kulatiny, která se snad právě atypickému materiálu záhozu přímo unikátně dochovala.

V dochovaných částech linie je velice zajímavé sledovat původní taktické členění. Jelikož byly objekty rozmístěny v poměrně hustém lese a běžná palebná přehrada z jednoho sledu řopíků typu A nedostačovala, byly do týlu umístěny další objekty typu B natočené tak, aby svými kosými palbami podporovaly pevnůstky prvního sledu. Takovéto členění najdeme v lese Nad rybníky, kde jsou v týlu situována tři béčka (č. 20, 22 a 27) a především mezi silnicí do Hradišťan a údolím Hořiny. Oproti tomu v prostoru za Jivjanským a Červeným rybníkem, byla výstavba plánovaných druhosledových pevnůstek zrušena protože se zde nepředpokládal útok nepřítele a kromě toho zde bylo několik starších objektů z roku 1936.

Velice zajímavé je rovněž opevnění ve zmíněném údolí potoka Hořiny, kde linie sestupuje ze zalesněných rovin do hluboce zaříznutého údolí, kde se ostře stáčí nejprve proti proudu potoka a po několika stech metrech se vrací do původního směru. První zalomení je řešeno pomocí na dně údolí stojícího č. 53/B1-100 a druhé - do údolí drobného pravobřežního přítoku Hořiny zajišťuje jeho soused č. 54/A-220. Čelní postřel údolí je pak vyřešen v týlu situovaným řopíkem č. 52/E - jediným dochovaným objektem tohoto typu na jih od Stříbra. Další zajímavostí je pevnůstka č. 51/A-160 v šikmém provedení (druhý - v oblasti západních Čech poměrně řídce dochovaný šikmý objekt je nedaleko odtud v úseku 174 Holýšov).

Výše zmíněný řopík č. 54/A-220 je rovněž zajímavý svým poničením. Stavba "načechrána" výbuchem nálože v interiéru, avšak kdy a proč k tomu došlo zůstává zatím záhadou. Jisté je však že se tak stalo až po reaktivaci, o čemž svědčí poničené a výbuchem zohýbané prvky poválečné výbavy (například lafet UL-1) a přidělené vojenské evidenční číslo. U objektu je rovněž vytržena a kupodivu zabetonována levá střílna.

Zdroje a literatura:

1. ARON L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990.
2. BEDNÁR Vladimír: Mapa a výsledky terénního průzkumu, nepublikováno.
3. BEDNÁR Vladimír: Opevnění na Stříbrsku vybudované v letech 1936-38, Stříbro 2001.

---