Popis úseku 186 St. Město p. Land.

Stavební podúsek 186 Staré Město patří k těm úsekům předválečného Československého opevnění, které byly zadány k výstavbě po anšlusu Rakouska v první polovině osmatřicátého roku. Obrana jižní hranice republiky - chráněné až do té doby pouze velice řídkým pásem pevnůstek z roku 1936 a ojedinělými uzávěrami z roku následujícího, náhle dostala značný stupeň důležitosti.

Podúsek 186 začínal severovýchodně od Nové Bystřice, na břehu rozlehlého rybníka Osika nedaleko úzkokolejné železnice. Odtud procházel lesnatým hřebenem severně od Obce Klášter II., v prostoru Jeleního vrchu překračoval sinici vedoucí ze zmíněné obce k Pomezí a dále pokračoval v nevelké vzdálenosti souběžně s hlavní silnicí Nová Bystřice - Staré Město. Jižně od osady Pomezí překračovala linie řopíků údolí potoka a na jižním úbočí hřebene na jehož vrcholu ční zřícenina hradu Landštejna se mísila s prvními pevnůstkami úseku H-43, které měla doplňovat až po hranici I. a III. armádního sboru, vedoucí zhruba v prostoru hranice Čech a Moravy.

Stavební firma Beran z Prahy se zavázala postavit do konce roku celkem 76 řopíků. Práce proto byly pravděpodobně zahájeny postupně ze dvou míst. Do září 1938 se prakticky podařilo dokončit betonáž západní části úseku od rybníka Osika až po křižovatku lesních cest východně od Jeleního vrchu. Následuje několik zjevně nedokončených řopíků a souvislá linie pokračuje opět až od rybníka Olien severně od osady Skalka a vede až pod Landštejn, kde je opět několik objektů ne zcela dokončených (například nejsou osazeny vchodové střílny). Zbytek objektů až k moravské hranici již vybetonován nebyl a v terénu lze najít pouze část výkopů, případně základových skořápek.

Celá linie připadla v říjnu 1938 spolu s okolním pohraničím Německu a proto byly pevnůstky ušetřeny ničení. Po roce 1945 a především v padesátých letech byly některé rozestavěné pevnůstky dokončeny, například doplněna omítka, nebo zához čelní stěny. V rámci reaktivace pak byly vybrané nejdůležitější objekty dále upravovány k obraně. U několika řopíků byl doplněno zához i z týlové strany a upraven vstup pomocí prefabrikované chodby uzavřené tlakotěsnými dveřmi. Byly instalovány pancéřové i mřížové dveře, lapače, ventilátory i lafetace vz. 38. Paradoxně někdy v té době byly zřejmě provedeny trhací práce na několika pevnůstkách u Jeleního vrchu (například u č. 156/A-160 byly vytrženy obě hlavní střílny).

Velice zajímavé je užívání zeslabených střílen (to znamená střílen určených pro stěny síly 50 cm u objektů typu C a zeslabených typů). Tato úprava vynucená zřejmě rychlostí výstavby, kdy byly používány střílny, které byly zrovna na skladě je patrná například u řopíku č. 162/A-160, nebo na pravé střílně velice zajímavého lomeného zesíleného "áčka" č. 132.

Pokud se rozhodnete zdejší opevnění navštívit, vhodnou dobou je období vegetačního klidu. Mnoho objektů je totiž zarostlých v hustém neprostupném mlází, které v kombinaci s maliním tvoří v létě překážku, jejíž překonání stojí mnoho vynaložených sil... Díky tomuto se dochovalo několik objektů ve stavu, v jakém je opustila armáda v 90. letech.

V oblasti Jeleního vrchu působí také jedno z nejstarších muzeí dokumentujících předválečné lehké opevnění. Expozičním objektem je prozatím dobově vybavený řopík č.158/B2-80, dochovaný zákopový systém a základy chaty pro osádky LO z roku 1936. Nedávno však započaly práce na rekonstrukci dalšího objektu - sousedního 157/A-140. Informace o expozici a otevírací době muzea, budovaného panem Miloslavem Svitákem z Jindřichova Hradce můžete získat na adrese jhspecial@jhweb.cz.

Zdroje a literatura:

1. ARON Lubomír a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990.
2. SVITÁK Miroslav, JEŠKE Vladimír: Výstavba LO v roce 1936 v jižních Čechách, Jindřichův Hradec 1996.
3. SVITÁK Miroslav: Areál čs. opevnění Klášter II., průvodce, Jindřichův Hradec 1994.
4. KOLÁČEK Petr, SVOBODA Tomáš a kolektiv: Závěrečná zpráva z průzkumu úseku 186, nepublikováno.

---