Popis úseku Z3 Velká Úpa

Lehké opevnění na jih a jihovýchod od nejvyšší České hory - Sněžky se mělo opírat především o strmá úbočí Růžové hory a jejího jihovýchodního výběžku, končícího Pěnkavčím vrchem (Finken berg) oddělující od sebe dvě roztroušené horské obce - Malou a Velkou Úpu rozkládající se v údolí stejnojmenných říček. Pravé křídlo se mělo opírat o Dlouhý hřeben, kde mělo navázat na vybudované pevnůstky úseku Z2.

První soutěž na výstavbu úseku Z3 Velká Úpa v květnu osmatřicátého roku byla zrušen pro nedostatek zájmu. Nabídky podali pouze zástupci dvou firem - Ing. Hlava požadoval za vybudování 74 pevnůstek částku 5 315 537,30 Kč a Ing. Dr. Antonín Kratochvíl byl ochoten převzít úsek za 7 611 450,50 Kč.

V té době však firma ing. Kříž, stavějící navazující úsek H1, zápasila s organizačními a technickými problémy způsobenými mimo jiné tím, že ještě v květnu ležela na staveništích tamních objektů silná vrstva sněhu a firma tak nemohla zahájit výstavbu. Vzhledem k tomu že se dalším oddalování zahájení stavby její finanční problémy jen zvyšovaly, byly jí vojenskou správou dodatečně zadány další tři objekty ze zatím nezadaného úseku Z-3. Jednalo se o poměrně nenáročnou výstavbu tříobjektové uzávěry Obřího dolu, jejichž betonáž byla také do konce následujícího měsíce bez jakýchkoliv problémů dokončena.

Druhé kolo zadávací soutěže na zbytek úseku Z-3 bylo uzavřeno až 10. srpna a vítězně z něj vyšla stavební firma Ing. Drahoš z Vysokého Mýta, která v té době již měla poměrně dobré zkušenosti s výstavbou jiných úseků. Zadávací částka zněla na sumu 5 304 369,45 Kč, přičemž v tomto nebyl započítán cement a železo dodávané vojenskou zprávou, takže celkově se mělo vynaložit 6 587 000,- Kč.

Přednostně mělo být opevněno sevřené údolí Malé Úpy (Úpice) západně od výrazného Dlouhého hřebene. Jako první zde vyrostla zajímavá druhosledová uzávěra ze dvou řopíků typu E po obou stranách řečiště. Betonáž třetí - tentokrát prvosledové pevnůstky č. 148/A-140 Z se již nepodařilo zcela dokončit vzhledem k přerušení prací za mobilizace a následným událostem.

Po částečné mobilizaci na jaře osmatřicátého roku byly zformovány jednotky stráže obrany státu (SOS) sestavené z příslušníků četnictva, armády a finanční stráže. Velice exponovaným stanovištěm takové jednotky se v tomto prostoru staly i boudy na Růžové hoře. V té době začínaly drobné srážky s bojůvkami z řad místního obyvatelstva, jehož celých 90% bylo příslušníky SdP. Například již v létě bylo v Peci nalezeno skladiště zbraní a střeliva. K dalším střetům docházelo zejména na hřebenech, někdy i v souvislosti s pašeráky, kterých bylo v tomto kraji mnoho, a kteří se vlivem událostí přeorientovali na výnosnější činnost.

Během mobilizace nastupuje do nechráněných pozic II. prapor 22. pěšího pluku, jehož příslušníci budují provizorní obranná postavení v místech plánované linie lehkých, ale i těžkých objektů.

Zdroje a literatura:

1. ARON L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990.
2. LÁŠEK Radan: Opevnění z let 1936-1938 v Krkonoších, CodyPrint, Praha 2001.

---