Popis úseku CH1 Čertova hora

Stejně jako v případě ostatních krkonošských úseků, byl i tento zadán poměrně pozdě - takřka až v půli července roku 1938. Ačkoliv první soutěž na výstavbu proběhla již na jaře, přizvané stavební firmy kalkulovaly ceny velice opatrně, snažili se předejít případným ztrátám a výsledné ceny byly natolik vysoké, že ŘOP výběrové řízení zrušilo. Teprve ve druhém kole byla počátkem července přijata nabídka hradeckého stavitele Františka Capouška, který nabídl nejnižší cenu a zároveň měl velice dobré reference z předchozích zakázek, jelikož již v předchozím roce stavěl lehké opevnění v Orlických horách.

Terén úseku byl, stejně jako v ostatních částech Krkonoš, velice složitý. Zde byl ještě komplikovanější tím, že linie neprocházela po hřebenech, nýbrž křížila dvě hluboká údolí. V oblasti Rýžoviště (součást Harrachova) to bylo relativně otevřené údolí ryzího potoka a západněji kaňón Jizery, která si zde proráží cestu od hranic do vnitrozemí. Na křídlech sestavy se obrana opírala o zalesněné masivy Kapradníku na západě a Ptačince na východě a střed byl opřen o více než tisícimetrový masiv Čerovy hory (dříve Čertova vrchu - 1020 m n.m).

Vzhledem k nutnosti přehradit co nejdříve obě zmiňovaná údolí přistoupila firma Capoušek k výstavbě ze dvou míst současně. Již koncem srpna skončila betonáž prvního řopíku (č. 81) na břehu Jizery a o několik dní později byl betonován první objekt v Rýžovišti. Poté následovaly práce velice rychlým tempem, takže do jejich praktického zastavení za mobilizace již bylo hotovo deset řopíků a pro větší množství dalších byly připraveny výkopy, základové skořápky, či dokonce bednění a armatura.

I přes poměrně malý rozsah dokončenosti jsou zachovalé objekty velice zajímavé. Velice známá je především dvojice déček na pravém břehu Jizery, stojících na svahu při turistické cestě. Jako v jiných případech i zde měl původně být lomený objekt typu A, který byl později rozdělen. Kromě toho jsou tyto řopíky zajímavé také svými vykloněnými střílnami, jímiž projektanti vyřešili otázku střelby z prudkého svahu (nebo naopak do protisvahu).

Obranu této oblasti měla na přelomu let 1938 a 39 podstatně posílit kromě dobudované linie lehkého opevnění i trojice pěchotních srubů, jejichž výstavbu plánovalo ženijní skupinové velitelství v Liberci. Zatímco objekty v Harrachově (Li-A-S1 a S2) měly být standartní jednostranné pěchotní sruby arabské odolnosti, objekt Li-B-S1 vytýčený v zákrutu Jizery v místě přítoku Dlouhého potoka měl být jedním z mála působících čelně a byl vyzbrojen pouze jedinou hlavní zbraní pod betonem (protitankový kanón spřažený s těžkým kulometem). Třída odolnosti byla sice stanovena jen jako I., avšak právě nejvíce ohrožená čelní stěna byla zesílena na 157 cm.

Zdroje a literatura:

1. ARON L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990.
2. LÁŠEK Radan: Opevnění z let 1936-1938 v Krkonoších, CodyPrint, Praha 2001.
3. STEHLÍK Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem, 2001.

---