Popis úseku XXXV Dolní Lipka

Stavební úsek XXXV Dolní Lipka zesiloval obranu těžkého opevnění ve velice exponované oblasti Kladského výběžku. Na východě navazoval na úsek XXXVI Čerevný Potok v prostoru dělostřelecké tvrze Hůrka a vedl odtud ve dvou sledech na jihozápad, ze severu obchází město Králíky, přetínal silnici Králíky - Dolní Lipka a vedl dále na Dolní Boříkovice, odtud se začal šplhat do svahů kopce Bouda, kde nedaleko pěchotního srubu K-S-20 končí. První sled úseku je vytýčen nepatrně za linií TO a objekty působí jako vložené a kryjí týly pěchotních srubů. Druhý sled řoíků byl vytýčen více ve vnitrozemí. Ale i např. druhosledové řopíky č. 27 a 28 společně s objektem č. 29 z úseku Červený Potok kyjí přístupy ke vchodovému srubu K-S-12a tvrze Hůrka.

Do října 1938 se z 38 zadaných objektů podařilo dokončit 22 řopíků a dalších 5 objektů rozpracovat. Stavební firma započala s betonáží na východním křídle u tvrze Hůrka a podařilo se jí dokončit souvislé pásmo obou sledů až k silnici Králíky - Dolní Lipka, kde mezi sruby K-S-16 a K-S-17 stojí poslední objekty č. 117 a č. 20. Betonáž se však podařilo zahájit i na druhém konci úseku pod kopcem Bouda, kde se podařilo 5 druhosledových a jeden prvosledový objekt vz. 37. Mnichovská dohoda zastihla i vybudované objekty v nedokončeném stavu. Mnoha řopíkům na západním křídle chyběly záhozy, ochranné omítky, nebyly dokončeny terénní úpravy apod.

Protože se zdejšímu opevnění přikládal velký význam, měly všechny vložené (i nedokončené) objekty v roce 1938 namontovány lafetace vz. 37, což zvyšovalo jejich hodnotu, ale nutno poznamenat, že naopak v mnoha objektech chyběly ventilátory a lapače zplodin, což je podstatně větší nedostatek než chybějící lafetace... V objektech byly osazeny i mříže vz. 37 a pancéřové dveře.

V současné době je několik objektů severně od Králík rekonstruováno do stavu z roku 1938 či podoby z let poválečné reaktivace a zařazeno do vznikajícího monstrózního projektu KPO (Králické pevnostní oblasti). Snímky těchto objektů a informace o nich (otevírací doby apod.) naleznete na stránkách www.armyfort.com. Ostatní objekty jsou opuštěné, některé mají ještě mříže vz. 38 z poválečného období a některé mají zazděné vchody, což prováděla naše armáda v poválečných letech. Pokud vyrazíte do této oblasti na průzkum, musím upozornit na energickou farmářku, která bránila "svým tělem" pěchotní srub K-S-16 a rozhodně se jí nelíbilo naše auto zaparkované poblíž.

Návštěvníci akcí Cihelna 99 a mladších ročníků měli možnost spatřit objekty č. 112 a 111 ve fiktivním boji. Střelbu z automatických zbraní imitovala AČR se samopaly SA-58 nebo kulomety UK 59, avšak pohled na plameny šlehající ze střílen obou objektů mne osobně dost uchvátil. Později v roce 2000 a 2001 jsem měl možnost účastnit se akcí Cihelna jako dobově unifomovaný člen osádky řopíku č. 112/A-180Z (společně s kolegy z KVH Bruntál a HP3). Mohl jsem si tak vyzkoušet např. střelbu LK vz. 26 ze strakonické lafety, pozorování z objektu periskopem během "boje" či boj zblízka s "německými" výsadkáři. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že objekt bez ventilátoru je pro boj nepoužitelný (vysoká koncentrace CO není to,co bych toužil dýchat každý den).

---