Polské "Schrony Żelbetowe vz. 39"

Všeobecně platí pravidlo, které říká že pokud dva různé předměty mají sloužit stejnému účelu, pak je logické že mají rovněž stejný vzhled. Platí pro neolitické pěstní klíny i pro moderní proudová letadla a samozřejmě že vyjímkou není ani fortifikační stavitelství.

Na počátku roku 1939 stálo Polsko před nově vyvstalou hrozbou ze strany nacistického Německa. Jeho dosavadní politická orientace byla směřována spíše ke spojenectví s touto evropskou mocností jelikož hlavní hrozba byla spatřována zejména ze strany Sovětského Svazu. Na východě byly rovněž budovány veškeré moderní fortifikace, zatímco hranice s Německem byly opevněny jen velice nedostatečně většinou jen s využitím starších pevnostních objektů fortových pevností. Vyvstala proto nutnost velice rychlého a finančně únosného posílení severní, západní a od března i jižní hranice.

Rozhodnutí o budování opevnění proti třetí říši z 24. června 1939 určoval, že základem nových opevnění mají být zejména dřevozemní a polní objekty, zesílené na důležitých místech jednoduchými železobetonovými objekty. Výsledkem tohoto zadání byl lehký kulometný objekt, nazvaný později vz. 39, jehož podobnost s našimi řopíky je až překvapující. Je však nutné si uvědomit, že taktické úkoly, které měly tyto pevnůstky splňovat, byly naprosto shodné. Navíc část našeho opevnění v oblasti Těšínska obsadila na podzim 1938 polská armáda, která zde přikročila k jeho rozsáhlým zkouškám a následně i k likvidaci. Bylo by tedy jen logické, že by naše řopíky sloužily jako vzor či inspirace.

Objekty jsou sice při porovnání s našim opevněním až primitivně jednoduché, ale na rozdíl od nás se v nich Poláci skutečně dokázali úspěšně bránit o čemž svědčí památníky urputných bojů u Mlawy, ale i jinde...

Nejen v Polsku ale i u nás lze naléz několik exemlářů objektu vz. 39. Na fotografiích Milana Kotase je jeden ze dvou objektů v Českém Těšíně, vybudovaný někdy v létě 1939.

---