Poválečné opevnění na Šumavě

Při průzkumu šumavského lehkého opevnění vz. 37 jsme narazili na bojové objekty, které byly stavěny zřejmě v 50. letech nebo i později. Stavbu těchto objektů byla celkem logická, způsobila ji blízkost hranice se západním Německem. Poválečných objektů bylo postaveno na Šumavě velké množství, ale jejich nalezení je vždy otázkou náhody, neboť nemáme žádné podklady. Objekty nebyly stavěny v linii, ale vždy osamoceně, chránily většinou důležité komunikace, ale často doplňují i linie LO vz. 37. Provedení objektů je různé - dřevěné, prefabrikované i monolitické. Byly stavěny bojové objekty pro kulomety či pancéřovky, ale i objekty pozorovací. Ve většině jsou i doplněny o prefabrikované úpravy vstupu, které měly zcela stejnou konstrukci jako u reaktivovaných řopíků. Číslování objektů je často souběžné s objekty LO vz. 37.

Na tato kulometná hnízda POK (palebný objekt kulometný) jsme narazili na Šumavě prvně nedaleko Vimperka, a to díky upozornění kolegy Karla Kovaříka (přesné umístění nebudeme zveřejňovat vzhledem k tomu, že existence těchto objektů nebyla zatím oficiálně odtajněna). Jedná se o poměrně drobné stavbičky, stavěné zajímavoou technologií z železobetonových trámců, spojovaných v nárožích zámky (stejně jako například roubené sruby). Objekt je opatřen střílnou v čelní stěně (opět z nevelkých betonových prefabrikátů), ve které byla umístěna deska s lafetou UL-1. Celek je doplněn klasickou prefabrikovanou chodbičkou s tlakostěsnými dveřmi.

Při průzkumu jsme změřili dva objekty, lišící se některými detaily a zejména druhem uhynulých živočichů, které skrývaly ve svém interiéru. První byl (zcela pracovně) nazván "u chcíplého králíka", zatímco druhý dostal název "u zahynulého telete". Oba se (kromě stupně rozloženosti obou nešťastných živočichů) lišili především tvarem vstupních chodbiček, které se přispůsobovaly charakteru terénu.

---