Výstavba lehkého opevnění u I. sboru

Podle původních plánů z roku 1936 mělo opevnění probíhat při hranicích ve formě uzávěr komunikací a dobře prostupných prostor s cílem zabránit průniku motorizovaných jednotek nepřítele. Použity měly být sruby těžkého opevnění, avšak s nižší odolností a jednodušší výzbrojí, odpovídající v hrubých rysech pozdějším objektům "arabské" odolnosti.

V květnu byla zřízena Ženijní skupinová velitelství VII. v Mostě a IX. Domažlice a krátce na to již bylo vytýčeno několik desítek stanoviště plánovaných pěchotních srubů na hřebeni Krušných hor a Domažlicku.

S výstavbou uzávěr těžkého opevnění v dalších oblastech západních Čech se počítalo až v roce 1941 a proto se zde již od šestatřicátého roku rozeběhla výstavby pevnůstek lehkého opevnění, které měly tyto zatím neopevněné proluky spojit do celistvé obranné linie. Spolu s odsunutím a později i zrušením výstavby srubů těžkého opevnění byla těmto liniím přikládána čím dál tím větší důležitost, což vyústilo ve vytvoření zcela nové koncepce lehkého opevnění, jejíž základním prvkem se stal objekt vz. 37 - řopík.

V plánu na rok 1937 bylo pro oblast I. sboru počítáno s vybudováním 1220 lehkých objektů v několika oblastech: Především měla být nově realizována pražská čára, kryjící v oblouku od Velvar, přes Kladno, Beroun až po Slapy přístupy k Praze. Zcela nově měly být opevněny i břehy řek Ohře a Blšanka až po oblast Jesenické a Manětínské pahorkatiny. Pro nejnutnější zesílení navazující plzeňské čáry byla plánována forma samostatných uzávěr a čára Kadaň - Most - Ústí nad Labem měla být zesílena jen v minimální míře. S vyjímkou podkrušnohoří nemělo být v terénu zcela nutně navázáno na pevnůstky z roku 1936, které tak zůstaly v týlu, nebo se naopak dostaly poměrně daleko do předpolí a jen v několika prostorech se je podařilo provázat do rámce nové linie.

Krátce po vytýčení tohoto plánu došlo k prvním změnám. Samostatným uzávěrem byla zabezpečena oblast Starého Města pod Landštejnem (úsek H-43) a na úkor souvisloti opevnění před Prahou a na Blšance bylo rozhodnuto prodloužit levé křídlo plzeňské čáry o uzavření přechodů na Šumavě, čímž vznikly úseky E-28 až H-42. Během výstavby rovněž došlo k rozdělení těch stavebních úseků, u kterých se vybraná stavební firma ukázala jako málo zdatná. Nově tak vznikly úseky C-27, D-30, D-31, D-34, H-33, A-9 a A-32. Mimo jiné i díky těmto opatřením se v oblasti I. sboru nakonec podařilo dokončit asi o 600 objektů více než předpokládal plán.

V roce 1938 mělo dojít zejména ke vzájemnému propojení izolovaných úseků a jejich spojení do celistvé linie. Především měla být dokončena pražská čára, včetně doplnění úseků na jejích křídlech. Dále mělo být doplněno postavení na Ohři, Blšance a plzeňské čáře až po Klatovy. Od Klatov až po Český Krumlov mělo být pokračováno ve výstavbě z předchozího roku a to tak aby důležité komunikace byly chráněny dvěma sledy pevnůstek, zatímco v neprostupných oblastech pouze sledem jedním. Zcela nově mělo být započato s vybudováním postavení podél Vltavy a rovněž s příčkou Kadaň - Toužim - Hradiště, které měla propojit první postavení na severu s plzeňskou čárou.

Celkem bylo počítáno s 1734 objekty, které měly být doplněny i prvními úseky protitankových a protipěchotních překážek, které se dosud nebudovaly.

Anšlusem Rakouska vznikla zcela odlišná strategická situace. Jako prioritní se nyní jevila nutnost urychleného opevnění jižní hranice, které by zabránilo průniku nepřítele do prostoru Českomoravské vysočiny a tím i do týlu všech dosud budovaných opevnění. Bylo proto přijato rozhodnutí vybudovat čáru Český Krumlov - Staré Město pod Landštejnem a zároveň i druhé postavení v tomto prostoru navazující na vltavskou čáru a na druhé postavení u III. sboru. Kvůli změnám v koncepci obrany u II sboru, kdy došlo k přesunutí hlavní linie odporu z Lužických hor na liběchovskou příčku, byl ještě zadán úsek opevnění, kryjící levý pbřeh labe mezi Roudnicí a Liběchovem. Oproti tomu zredukováno bylo plánované zesílení pražské čáry v oblasti Slaného a Velvar, kde se již v následujícím roce počítalo s budováním objektů těžjého opevnění a prozatím se nestavěla ani příčka Kadaň - Toužim - Hradiště.

V plánu na rok 1939 bylo kromě dokončení předchozí výstavby a dalšího zahušťování linií tam kde zatím nebyl budován druhý sled, zejména vytvoření dvou velkých předmostí na Vltavě. S největší pravděpodobností mělo dojít rovněž k doplnění o další specializované objekty, jejichž projekty se připravovaly: stanoviště velitele, pozorovatelny a zejména protitankové "K" objekty. Zcela dokončen měl být i překážkový systém a další infrastruktura - zejména kasárna strážních praporů, jejichž výstavba probíhala na mnoha místech již od léta 38.

V září 1938 bylo kromě objektů z roku 1937 dokončeno v hrubé betonáži asi 60% objektů plánovaných pro tento rok. Bohužel pouze menší část z nich se podařilo úplně stavebně dokončit a vybavit potřebnou výstrojí a bylo je tedy nutno připravit k obraně pouze improvizovaně. Rovněž výstavba překážek zatím nepokročila natolik, aby pokrývala souvislé úseky.

Odstoupením pohraničí na konci září roku 1938 skončila stavební aktibvita i v těch částech linií, které zůstaly na neokupovaném území s vyjímkou nejnutnějších stavebních prací, spočívajících zejména v dokončení izolací a osazení mřížových dveří.

Ačkoliv velké množství dokončených objektů bylo během okupace zničeno, dochované řopíky budované I. sborem přožily ještě několik vln reaktivací, rozestavěné pevnůstky byly dokončeny a dokonce se uvažovalo s n jáhradou zničených. Jejich kariéra skončila v podstatě až v roce 1989 - to je však ale už úplně jiná historie.