Pancéřové dveře - předválečné

Pro výbavu opevnění byly navrženy již v roce 1937 ocelové silnostěnné dveře s označením R-239 (označujeme někdy též vz. 37), které byly též posléze sériově vyráběny a dodávány do objektů. Dveřní křídlo 600/1500 mm bylo vyrobeno z 10 mm kvalitního plechu vyztuženého po obvodě úhelníkem L 35/35/6 mm. Přibližně ve 2/3 výšky byly dveře vybaveny obdélníkovým zevnitř uzavíratelným otvorem, který sloužil jako střílna pro pistoli. V případě boje bylo možno dveře zajistit dvěma zástrčemi z pásové oceli. Běžné uzavírání dveří bylo řešeno pomocí normálního, avšak mohutněji dimenzovaného, dosického zámku, který byl vybaven klikou. K rámu bylo křídlo přichyceno dvěma čepy opatřenými mazacím otvorem. Připojení zástrčí a desky na uzavírání střílny bylo řešeno pomocí šroubových spojů, což je dosti charakteristický znak pro předválečné dveře. Do dnešní doby se dochovalo nepatrné množství těchto dveří v původní podobě.

Protože bylo nutno vyrábět dveře vz. 37 jako pravé a levé (vznikaly komplikace při vybavování), byl v létě 1938 navržen podobně jako u mříží univerzální typ dveří, který byl označován R-444a (mezi námi bunkrology též vz. 38). Konstrukce dveří byla prakticky totožná, avšak otvor pro střílnu byl umístěn v polovině výšky a měl již tvar pětiúhelníka. Uzavírání bylo řešeno pomocí uzamykacího klínu, který se provlékl otvory v platlích přivařených k rámu a hranolem s obdélníkovým otvorem, který byl přišroubován ke dveřím. Klín se pak zajistil zespodu visacím zámkem (např. patent Mudroch). Toto řešení dveří mělo značnou nevýhodu v tom, že platle u zárubní zmenšovaly průchodnou šířku dveří. Pokud je mi známo, u nás se žádné tyto dveře nedochovaly. Válku přežilo jen několik desítek kusů, které byly adaptovány.