Inundační šachty

Proti vnikání vody při povodních bylo u některých řopíků umístěných v zátopových oblastech nutné vybudovat zvláštní úpravu vchodu, která se nazývá inundační šachta. Jak již je z názvu patrné, šlo v podstatě o šachtu, přistavěnou před vchod do pevnůstky, v jejíž čelní stěně bylo vybrání, které se dalo v případě nutnosti hradítky a jílovou ucpávkou vodotěsně uzavřít.

Ačkoliv byly vypracovány směrnice pro výstavbu těchto úprav, dochované exempláře se často velice podstatně liší. Zdá se, že jejich tvar byl upravován po dohodě s vojenským stavebním dozorem dle místních podmínek a možností prováděcí stavební firmy.

Úplně nejjednodušší úpravou byla instalace dvou svislých úchytů z armovací oceli (nebo dvou kramlí) po obou stranách vchodu. V případě nutnosti byly mezi ně vsunuty dřevěné fošny a otvory kolem nich nějak provizorně utěsněny. Takovéto řešení není příliš časté a jednalo se zřejmě většinou o improvizované úpravy.

Podstatně častější je takzvaná "malá inundační šachta", neboli nízká betonová šachtice, sahající zhruba do jedné třetiny vstupních mřížových dvířek. Vzhledem k její nevelké výšce nemá čelní stěnu sníženou a do objektu se tedy vstupovalo vrchem.

Nejvýraznější úpravou byla "velká inundační šachta", sahající až do úrovně nadpraží vstupních dveří. Pro usnadnění vstupu za sucha bývala čelní stěna snížena. V případě nutnosti se pak hradítka z fošen vsunovaly do vynechaných kapes v jejích stěnách - většinou se počítalo s dvěma řadami hradítek s mezilehlou vrstvou jílu. Do objektu se pak vstupovalo vrchem, po připravených stupačkách. Jednotlivé dochované šachty se v detailech výrazně liší - v jednoduchosti se dělí na tři typy podle výšky vstupního otvoru (s nízkým prahem, s vysokým prahem a bez otvoru).

V případě, že byl řopík v rámci poválečných reaktivací opatřen prefabrikovanou vstupní chodbičkou, pak byla většinou šachta odsekána a při terénních průzkumech lze jen velmi těžko zjistit její bývalou existenci.

---