Čop - Berehovo

Zpráva z průzkumu: Ing. Petr Koláček (c) 2000:

Úseky bránily jižní hranici východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Vzhledem k tomu, že údaje nebylo možno ověřit průzkumem, jsou všechny údaje nejisté.

Úseky byly zadány 23.6. 1938 firmě Mandaus a Švajcr, Chust. Veliteli vojenského stavebního dozoru byli mjr. pěch. Miloš Malý (U-I) a mjr. pěch. František Salák. V úseku U-I bylo zadáno původně 61 objekt, všechny byly typu A normální odolnosti. Později však byl počet objektů zmenšen na 57. Do přerušení prací bylo vybetonováno 23 objekty. V úseku U-III bylo zadáno 60 objektů, z nichž byl jeden typu B, ostatní typu A, všechny normální odolnosti. Vybetonováno bylo 30 objektů. Zadávací částky byly U-I: 1,701.410,80 Kč a U-III: 1,670.207,66 Kč.

Osádky: 23 až 32 - 5/45 rota, 33 až 41 - 6/45 rota, 42 až ? - 7/45 rota, ? až 74 - 3/36 roty, 75 až 84 - 2./36 roty, 86 až ? - 1/36 roty

Několik poznámek k průběhu linie:

- hranice mezi úseky U-II Královský Chlmec a U-I Čop není jasná, ale probíhala asi mezi objekty 95 a 94.

- průzkum objektů 75 až 83 není možný, neboť hranice s Maďarskem připomínala v roce 1993 naši hranici s kapitalistickou cizinou před listopadem 1989, tedy s nezbytnými dráty. Sice jsme žádné pohraničníky neviděli, ale lézt přes dráty jsme si netroufli. Břeh Tisy je dost zarostlý, takže vidět nic nebylo.

- dobře byl prohledán prostor objektu č. 74, později jsme se od starších místních občanů dověděli, že skutečně v těchto místech kdysi nějaký bunkr byl, údajně byl však zničen ještě za války a dotazovaní o něm věděli pouze z vyprávění.

- č. 73 - nic: pole, domorodci o něm nic neví.

- v okolí Eseně (ukrajinsky Javorovo), tedy č. 72, nic nalezeno nebylo.

- objekty č. 70 a 71 jsou opět za dráty.

- prostor s objekty 61 až 68 je relativně přehledný - step, ale nic vidět nebylo.

- objekty 47 až 60 nebyly vybetonovány, zřejmě v těchto místech byla hranice mezi úseky U-I a U-III.

- prostor s objekty 36 až 46 je relativně přehledný - step, ale nic vidět nebylo.

- objekty č.34 a 35, relativně nejlépe probádané, jejich existence byla potvrzena z relativně důvěryhodného zdroje. Muž, u něhož jsme jednu noc spali (asi čtyřicátník až padesátník), si v jejich betonových rozvalinách jako malý kluk hrával, ale i tyto zbytky vzaly později za své a místní obyvatelstvo je rozebralo na stavební materiál.

- tímto náš průzkum skončil

Další informace o umístění některých řopíků včetně jejich čísel lze vyčíst z četnických hlášeních o bojích publikovaných v BOINGu č. 30 z 15. 7. 1998:

- od Geči měla pak linie objektů pokračovat přes Vary, Četovo, ze západu a z jihu obcházet Výlok a končit před Behení. Poznámka: tvrzení, že objekty bylo možno někdy vidět z trati je naprostá blbost, nikdy to nešlo.

(Jedná se o tvrzení v publikaci Iva Vondrovského "Opevnění na Slovensku z let 1936 - 1938", došlo zde k mýlce, kdy někdo viděl linii objektů úseků MI a MII mezi Michalany a Kuzmicemi. Tato je vzdálena od hranic v Čierné n. Tisou asi 40 min. jízdy vlakem, pozn. J.L.)

Chaty pro osádky LO (č. 12 až 21) byly pouze plánované.

Nepostavené uzávěry v týlu linie:

- severně od Čopu - (3 objekty) - severně od Eseně - (3 objekty) - severně od Velké Dobroně, před Starou Latoricou - (2 objekty) - jižně od Velké Dobroně - (2 objekty) - není jisté, zda byly postaveny objekty 310 a 311, údaje se rozcházejí - západně od Velkého Blažejova (2 objekty) - západně od Beně (3 objekty).

Podle současných poznatků z terénních průzkumů a archivních materiálů je více než jasné, že na Podkarpatské Rusi nezůstal žádný zachovaný objekt našeho předválečného lehkého opevnění.

Zdroje a literatura:

1. Vondrovský,I.: Opevnění z let ... Dvůr Králové n. L. 1993
2. Slepé mapky linie