Výstavba opevnění u IV. sboru

IV. sbor zajišťoval výstavbu lehkého opevnění v prostoru severní Moravy a československého Slezska- od Králík až po Jablunkov. Západní část sledovaného prostoru je tvořena pro obranu velmi výhodnými masivy Kralického Sněžníku, Hanušovické vrchoviny, Hrubého a Nízkého Jeseníku. Naopak východní část od Horního Benešova po Třinec je poměrně rovinatá s dostatkem komunikací. Nejvýchodnější část je opět poměrně dobře chráněna masivem Slezských Beskyd.

Obrana severomoravské hranice byla velmi důležitá z důvodů ochrany ostravské průmyslové oblasti,železničního spojení Českých zemí se Slovenskem a zejména zastavení nepřátelského útoku na Olomouc směřujícího k rozdělení republiky na dvě části(nebezpečí tohoto klešťového útoku dále vzrostlo po anšlusu Rakouska v březnu 1938). Zde je na místě připomenout, že německá hranice tehdy sahalaaž k Bohumínu. Není proto divu, že zde bylo opevňování ČSR zahájeno - v prosinci 1935 byl na Ostravsku jako vůbec první objekt čs.opevněnívybetonovánpěchotní srub MO-S 8. Na jaře 1936 se rozběhla výstavba těžkého opevnění rovněž na Králicku. Všechny opevňovací programy včetněkonečného Husárkova z konce roku 1937 zde počítaly s výstavbou téměř souvislé linie těžkého opevnění od Králík až po Bohumín.

V průběhu první poloviny roku1936 začalo vycházet najevo, že výstavba těžkého opevnění nepostupuje dostatečným tempem potřebným k zajištění obranyschopnosti v potřebném čase. Řešení bylo nalezeno v lehkém opevnění. Výstavba lehkého opevnění vzor 36 zahájená v průběhu léta a podzimu tohoto roku v řadě ohrožených prostorů sevšakseveromoravské hranice vůbec nedotkla. Důvod je snad možno spatřovat v poměrně pokročilém stupni rozpracovanosti těžkého opevnění v nejohroženějšíchprostorech a naopak v mohutnosti horských pásem Kralického Sněžníku, Hrubého a Nízkého Jeseníku, které samy o sobě tvořily výraznou překážku a jejichž opevňování nebylo tudíž prioritní.

Budování lehkého opevnění (nyní již nového typu označeného LO vz. 37) začalo v prostoru IV.sboru až na jaře roku 1937. Původní příliš velkorysé plány z konce roku 1936 počítaly v roce 1937 v západní části IV. sboru s výstavnou celkem 3 postavení lehkéhoopevnění:

1) krycí postavení ve formě uzávěrů komunikací táhnoucí se v předpolí hlavního obranného postavení v širokém oblouku od plánované tvrzešibenice po obec Vápenná

2) hlavní obranné postavení přímo za trasou plánovaného těžkého opevnění

3) druhé obranné postavení v západní části Jeseníků

Výstavba v roce 1937:

Jako první byly koncem března v prostoru Smolkov - Opava zadány dva stavební úseky (I a II)spojující ostravský úsek těžkého opevnění s opavským.

Pak postupně během dubna až července následovalo 5 úseků západně od Opavy v prostoru Jaktař -Milotický vrch (III, IV, V, VI a VII). V červenci byly rovněž zadány 2 úseky (VIII. a IX.) v prostoru Staré město pod Sněžníkem - Branná uzavírající přechody v západní části Jeseníků (zejména Ramzovské sedlo).

Začátkem září pak byl v prostoru Domašova zadán úsek XIV., přehrazující přístup kdůležitému Červenovodskému sedlu. O několik dní později pak následoval úsek XIII. - Sušina na hřebeni Králického Sněžníku. V druhé polovině září pakbylyv prostoru Bohumín - Dětmarovice zadány dva úseky navazující na pravé křídlo ostravského těžkého opevnění (XVI. a XVII.). Toto postavení chránící ostravsko před obchvatem dostalo název Záchytný hák na řece Olši. V září byl ještě na Králicku v prostoru Červená voda zadán první (a jak se pozdějiukázalo v podstatě poslední) úsek na druhém obranné postavení číslo XV.

V říjnu pokračovalo opevňování masivu Králického Sněžníku zadánímúseku XXII. - Chlum a rovněž Hák na Olši byl prodlužen až ke Karviné úsekem XVIII. Po určitých peripetiích, souvisejících s přeložením průběhu linie vprostoru Karlovice - Vrbno pod Pradědem z údolí řeky Opavy na výšiny severně od ní, byl zadán i úsek XXI - Mnichov, přehrazující přístup k Vrbnu.

Vše nasvědčuje tomu, že již dříve byl zadán úsek XII - Karlovice vedoucí právě po břehu Opavy směrem k Vrbnu. Než byl průběh linie změněn bylo z tohotoúseku u Karlovic podél řeky vybetonováno 6 objektů, které palebně nenavazují na nově vytyčenou linii stoupající na hřeben severně od řeky. Těchto šestobjektů bylo po zrušení výstavby stávajícího úseku XII přičleněno k úseku XXI.

Celkem tedy bylo v roce 1937 zadáno devíti firmám k výstavbě 744objektů v 17 stavebních úsecích lehkého opevnění. Ve výběrových řízeních si nejúspěšněji vedla olomoucká firma Hublík a Šipka, která získala výstavbučtyřúseků.

Výstavba v roce 1937:

(...)