ŘOPOK

Poněkud záhadný název označuje nevkusnou zděnou (kamenobetonovou) pevnůstku stavěnou v roce 1952 a později. Výstavbu zajišťovala armáda z vlastních zdrojů, budování měli pravděpodobně na starosti ženijní jednotky příslušných útvarů.

Jedná se o jednoduché jednostřílnové kulometné hnízdo o vnitřních rozměrech 2x2x2 m. Tloušťka stěn cca. 30 cm, čelní stěna byla pravděpodobně ještě zesílena. Stropní konstrukce byla ve většině případů tvořena železobetonovými prefabrikáty - např. železničními pražci. Na Šumavě jsem nalezl ŘOPOK i s dřevěnou střechou-nyní již samozřejmě propadlou. Obvodové stěny byly vytvořeny pěchováním do připraveného bednění tl. 50 mm. Materiál pro výstavbu byl těžen v místě stavby, používaly nejčastěji kameny spojované maltou, někdy i kusy cihel a podobně. Pro snížení pravděpodobnosti zásahu je objekt z velké části zapuštěn do země a vstupovalo se do něj přístupovým zákopem. ŘOPOK byl opatřen relativně velkým střílnovým otvorem, z kterého lze usuzovat na plánované osazení těžkých kulometů vz. 43 nebo vz. 37 s polním podstavcem na dřevěný stolek, podobně jako u objektů vz. 36.

Na konci 50. let byly vybrané objekty (zahrnuté do nově projektované linie obrany) upravovány. Úprava spočívala hlavně v doplnění takzvané střílnové nástavby, před vchod přibyla známá chodbička z prefabrikovaných dílců a střílna byla upravena osazením speciálního střílnového prefabrikátu, který umožňoval osazení univerzální lafety UL1. Podle stupně úprav byly objekty označovány: 10/1 (základní verze) či 10/2,10/3 a 10/4 v později reaktivovaném provedení. V době psaní tohoto textu není ještě zcela jasné, čím se jednotlivé typy lišily. Evidentní je pouze fakt, že typ označovaný 10/3 je opatřen prefa chodbičkou s protitlakovými dveřmi, střílnovým prefabrikátem s lafetou UL1 i střílnovou nástavbou.

Vnitřní vybavení reaktivovaných bylo velice spartánské a kromě zmíněné lafety UL1 bylo v objektu uloženo i příslušenství lafety v truhlíku a pohotovostní ženijní nářadí.

Ve druhé polovině padesátých lety byla zahájena výstavba odolnějších a především trvanlivějších prefabrikovaných kulometných hnízd (palebných objektů), kterým dnes říkáme POKy a tak byla část starších pevnůstek opuštěna a nadále nebyla převzata do evidence OVS. Jednalo se především o pevnůstky s dřevěnou střechou nebo týlovými stěnami, takže se dnes při troše štěstí dají nalézt i pozůstatky objektu ve formě pouhé čelní stěny se střílnou.

ŘOPOKy byly stavěny v nesouvislé linii od Nových Hradů po Aš. Jednalo se hlavně o ohniskovité uzávěry důležitých komunikací, údolí apod. Byly stavěny na místech s dobrým výhledem a s možností maskování, tedy zejména na okrajích lesa, remízcích, mezích a vyjímkou není ani vestavění pevnůstky do suterénu zbořeného domu. Taktické rozmístění v terénu tek velice připomíná například objekty vz.36 v Orlických horách.

Narazit na ně můžete prakticky kdekoliv po celé délce jihozápadní hranice od Aše na západě po Nové Hrady na Třeboňsku a to i v poměrně značné vzdálenosti od samotného hraničního pásma - například na Domažlicku záchytná linie kopíruje železnicní trať do Tachova. Některé objekty reaktivované na konci padesátých let mají uvnnitř zachovalou výdřevu a vyjímečně lze na málo přístupných místech narazit i na zapomenutý objekt s dochovanou pancéřovou deskou ve střílně a osazenou lafetou.

Zdroje a literatura:

1. Literatura není žádná, ale nejlepšími prameny pro poznání ŘOPOKŮ jsou prameny Vltavy a Chodské Úhlavy :-)

---