Bojovali jsme u Králík

Ve dnech 20.8. - 21. 8. 2004 jsem se coby dobově uniformovaný voják čs. armády zúčastnil akce Cihelna 2004. K naší velké radosti jsme byli s kolegou Martinem Černým přiděleni jako osádka prvního vloženého řopíku. Martinem Ráboněm jsme byli poučeni o významu této role a nebezpečí plynoucí z útoku německých ženistů na objekt a proto jsme ještě ve čtvrtek vyžebrali zapůjčení velkých uzávěrů střílen LO od muzeí K-5 a K-8, za což jim tímto ještě jednou děkuji.

Při nácviku v pátek nám nepřálo počasí, akce Cihelna začala přecházet do akce Bahna a navíc se na čs. straně nedostávalo účinkujících a techniky. Abysme se jako osádka LO dostali na plný bojový stav, připojili se k nám ještě po zuby ozbrojení kolegové z řopíku v Roudnici nad Labem.

Již během nácviku se však ukázalo, že spolupráce s provozovateli řopíku, který jsme měli bránit, nebude nikterak jednoduchá. Hned zpočátku mne zaskočil fakt, že správce (členové VHK Erika) vybírali vstupné 10Kč/osobu za prohlídku prakticky prázdného řopíku (naopak do perfektně vybavených muzeí např. Sněžné, Slavonice apod. se vybírá vstupné dobrovolné). Kromě poválečných pancéřových a mřížových dveří byly v našem objektu č. 112/A-180Z osazeny nepěkne rádoby napodobeniny lapačů zplodin a odpadových košů, které neodpovídaly ani tvarem ani výškou zavěšení. Dále zde byl nefunkční nekompletní periskop a plechová kamna německého původu, o kterých průvodci mylně tvrdili, že jsou na naftu a poválečného původu. Jelikož měl být objekt uváděn do stavu z 70. a 80. let minulého století, byla v objektu pověšena celkem bezcenná sbírka výstroje (hliníkový ešus apod.) a uniforma, která se dá sehnat za pár šupů v kdejakém bazaru. Vnitřek objektu byl nahozen a vybílen a malíř právě pracoval uvnitř na nápisu: "Lidová armáda-pevná hráz proti imperialismu". Naše připomínky, že takovéto nápisy nikde nebyly, nebral nikdo v potaz. Na jižní hranici najdete ve skutečnosti jen nápisy typu ">124< Trebišov" apod. Nízká úroveo výkladu a neznalost problematiky lehkého opevniní nás již u pruvodcu poekvapit nemohla...Další překvapení nám však členové VHK Erika připravili v podobě zákazu střelby z objektů opevnění, aby se nepoškodilo vybílení v objektu a expozice v K-14. Nakonec se problém vyřešil tak, že střelec z SA58 střílel před srubem zpoza maskovací sítě a samopalníka z AČR v řopíku si správce objektu osobně hlídal. My jsme mohli střílet z pušek a kulometu jen před objektem.

Tímto však výčet problémů nekončí. Po skončení pátečního nácviku mi zakazovali odnést dříve zmíněné zapůjčené uzávěry střílen, které jsem si sám pro potřeby nácviku donesl do objektu. Další stížnosti byly ze strany VHK Erika na Němce, protože jejich dýmovnice zašpinila omítku v chodbičce, nemluvě o různých jiných zákazech, které si správci vymohli. Z mého pohledu tedy členové VHK Erika bojovou ukázku spíše sabotovali nežli organizovali. Jedná se však pouze o názor účastníků HP3 a byl bych rád, kdyby se k této problematice vyjádřil i někdo jiný.

Sobotní ukázka byla díky přijatelnému počasí mnohem lepší. Diváci mohli vidět velmi profesionálně předvedený útok německých ženistů na řopík, dobovou techniku v pohybu (německé hakly, LT vz. 38 apod.). Já jsem si vyzkoušel alespoň pobyt v zadýmovaném objektu (kolegové z Roudnice v té době nevybaveni plynovými maskami na něj budou ještě dlouho vzpomínat!) či obsluhu málo známého poválečného kulometu vz. 52/57, nad kterým jsme se při druhé sobotní ukázce pořádně zasakrovali...Scénář byl kvalitně propracován, možná malinko pokulhávala časová souhra některých jednotek, ale pro nezainteresovaného diváka muselo vše vypadat značně efektně. Náš dík patří hlavně polnímu veliteli čs. jednotek Liboru Baraňákovi, režisérovi ukázky a všem ostatním "spolubojovníkům", kteří se aktivně podíleli na přípravě a chodu této ukázky.

---