Pixle

Pokud se zatouláte do nějaké oblasti, kterou využívala vdobách okupace německá armáda jako výcvikový prostor, pak na tyto objekty s velkou pravděpodobností narazíte. Proč jim před lety kolegové z brněnského klubu začali říkat Pixle (v hantecu Piksla :-) vám musí být jasné na první pohled. Mají totiž tvar různě velké betonové krychle, nebo chcete likrabice.

Průzkum objektů je komplikován známým faktem: vojenský prostor je jednou založen a už nikdy nezrušen, což však není jenom čistěČeskéspecifikum, ale kteréžto pravidlo se dodržuje například i sousedních zemích. Ze čtyř vojenských prostorů u nás, které byly užívány mezi lety1939-45 došlo ke zrušení pouze dvou, a to Benešova a Milovic (VVP Mladá). Paradoxně proto, že byly spojeny s nějakou okupační silou a jejich další udržení v rukou naší armády by bylo politicky neúnosné. V prvním případě se totiž jednalo o cvičiště zbraní SS a druhý prostor byl zase pevně spojen se Sovětskou armádou. Zbylá území, kterými jsou Dědice (VVP Březina) a Brdy (VVP Jince) jsou obsazeny armádou dodnes a tím pádem i legálně nepřístupné.

Vznik pixlí lze rámcově datovat mezi roky 1942-44, kdy se ukázalo že válka nebude ani krátká, ani vítězná. V té době vznikla naléhavá potřeba formovat nové jednotky a jiné, pošramocené a prořídlé, po stažení z fronty znovu doplnit nováčky a znovu vycvičit dřív, než je opět pohltí "masomlejn" na východě a později i západě. Účinnost zbraní v té době skokově rostla a při potřebě simulovat pohybující se cíle by se při jejich ručnímposouvání brzy nedostávalo obsluh. Terče proto musely být ovládány z nějakého alespoň relativně bezpečného místa, které by bylo uchráněno i předne zrovna dobře mířenými ranami (tady si dovolím krátce odbočit ke vzpomínce na vlastní vojenskou základní službu, kdy jsme důsledně označoval minomet jako"mimomet", protože se s ním nikdy nikomu nepodařilo trefit ani rámcově do prostoru cíle a za úspěch bylo považováno vyslání střely alespoň nasprávnou světovou stranu). Bylo třeba také nějakým způsobem ochránit přihlížející důstojníky a delegace spřátelených armád tak, aby se nedostaly omylem naseznam padlých.

Řešením byla řada betonových objektů o odolnosti přizpůsobené předpokládané ráži použité munice na daném cvičišti označovanýchvněkterých německých pramenech jako Sonderbau (speciální stavby). Jejich typologie je přibližně následující:

· Strojovny: rozměrné objekty s plánovanou instalací dieselagregátů či elektromotorů, pohánějící pomocí transmisí navijáky pro posun terčů. V jejích čelní stěně obvykle bývají dvaprůzory.

· Pozorovatelny: menší objekty až čtvercového půdorysu, s pouze jedinou pozorovací štěrbinou a ručními kladkami pro posun terčů, čisignalizace.

· Atypické objekty: Sem patří různé kombinace strojoven s pozorovatelnami, samostatné strojovny bez navijáků a především velképozorovatelny, budované na dominantních místech, sloužící pro vyšší důstojníky sledující průběh cvičení.

Síla stěn objektů a stropu bývá obvyklestejná a může dosahovat hodnoty jeden až dva metry s odchylkami do dvaceti centimetrů. V jednotlivých lokalitách bývají objekty většinou stejnéodolnosti.

Strop je z vnitřní strany zesílen I profily mezi které jsou vloženy plechové plotny, což mělo zabezpečit obsluhu před "odprýsknutím" betonu při zásahu. Charakteristickým znakem jsou štěrbinové průzory o obvyklé šířce kolem dvou metrů zužující se směrem dovnitř (někdy se vyskytujídrobné ozuby), uzavíratelné zevnitř dvěmi ocelovými klapkami. Před zatékáním vody, stékající po fasádě bývají chráněny charakteristickou římsou nad její horní hranou. Ve většině případů je vchod ze stejné strany jako pozorovací štěrbina - u pozorovatelen ústí do chodbičky, odkud je boční vchod dopracovní místnosti, u strojoven je zaústěn přímo do místnosti s agregáty. Často se vyskytují různé nástavby či zahloubená schodiště. Dochované dveřemají tvar jednoduché ocelové desky silné kolem 20 mm s madlem advěma závorami z vnitřní strany. Pro posun terčů jsou pod průzorem vynechány kapsy proosazení ocelových trubek lanovodů, které však nebyly často osazeny.

Strojovny mají půdorys obdélníka s dvěma průzory v delší straně (případně sjedním dlouhým průzorem, který je v polovině rozdělen příčkou) a vchodem situovaným většinou po jejich pravé straně. Interiér byl rozdělen vyzděnoucihelnou příčkou na menší místnost s vchodem a větší s pozorovacími štěrbinami, spojenými dvěma dveřmi při stěnách a otvorem pro náhon transmise. V menší místnosti jsou - mnohdy nedokončené, sokly pro generátory a ústí do nich prostupy pro přívod vzduchu a odvod výfukových plynů. Pro instalaci zařízeníbývá v čelní stěně někdy vynechán rozměrný otvor později zabetonovaný. V druhé místnosti jsou dvě řady navijáků - každá o dvou sadách, se žlábky vpodlaze pro přívod lan. Každý z několika bubnů na každé sadě je opatřen vlastní spojkou ovládanou pákou a náhonem k transmisi.

Pozorovatelny majímenší půdorys a interiér je tvořen pouze jednou místností s přilehlou chodbičkou. Na stěny jsou instalovány ruční navijáky - jejich funkce mi však dosudnení jasná, možná že měly být ovládány pomocí elektromotorů, které se ovšem nedochovaly. V některých objektech je kromě řady lanovodů pod pozorovacíštěrbinou i další řada svislých trubek zabetonovaných do stropu při zadní stěně pracovní místnosti s další řadou navijáků. Dle všeho měly sloužit kjakési optické signalizaci zásahů.

Atypické objekty jsou obvykle budovány na dominantních místech a jejich pozorovací štěrbiny bývají směrovány dodvou až čtyř směrů. Typickým představitelem je objekt na cílové ploše Jiřice v Milovicích s půdorysem osmiúhelníka a čtyřmi průzory, nebopozorovatelna na kótě Vítezná v prostoruVyškov - Dědice, na jejímž temeni byla za války postavena obrovská orlice a vybudován památník, u kterého bylo prováděno slavnostní zahájení a ukončení výcviku.

Plánovaná výstavba nikdy nebyla dokončena a tak lze nalézt objekty nedokončené - především s neosazenými některými ocelovými prvky, především lanovody. V některých strojovnách nebyla vyzděna dělící příčka, chybějící sokly či nezazděné montážní otvory zase svědčí o tom, že zde nedošlo k instalaci zařízení.

Asi v největším počtu se dochovaly pixle ve vojenském prostotu Vyškov - Dědice na Moravě a jeho širším okolí, kde se jich dochovalo něco okolo stovky na zhruba sedmi lokalitách, z nichž některé jsou díky zmenšení rozsahu VVP po válce volně přístupné.

Rovněž v oblasti Milovic jsou tyto objekty volně přístupné. Některé z nich jsou však obklopeny novodobými přístavbami, především z let 1968-89, kdy byly využity jako úkryty pro štáby menších jednotek střední skupiny vojsk (například na kótě jižně od zaniklé obce Mladá). Počet objektů odhaduji na několikdesítek.

Ve středních Brdech stále existuje nepřístupný vojenský prostor, avšak i zde došlo po válce k zmenšení jehorozsahu, takže několik pixlí je volně přístupných v okolí obcí Mirošov a Skořice. Jejich celkový počet zde však není velký a na pěti cílových či cvičných plochách se mi jich doposud podařilo nalézt pouze čtrnáct kusů. Velká síla stěn a stropů i u malých pozorovatelen svědčí o tom, že byly Brdy za válkyužívány především pro výcvik dělostřelectva středních a vyšších kalibrů.

Podle zatím neověřených údajů se má několik údajně možná i několik desítek)objektů nacházet i na plochách bývalého SS TrubbenĂĽbungsplatz Böhmen, zabírajícího část Sedlčanska a Benešovska. Ověřovací výzkum těchto oblastí všakzatím nikdo neprováděl, takže jasno do tétoproblematiky vnese až plánovaná zimní výprava.

Pochopitelně že byly objekty typu pixle budovány i v zahraničí. Informace o nich mám především z Polska, kde existují stavby obdobné našim a několik zpráv přišlo i z Německa. Prozatím se mi však nepodařilo najít žádné podrobnější informace, umožňující srovnání těchto staveb s těmi, dochovanými na našem území.

Pro úplnost je nutné zmínit, že naše poválečná armáda ve výstavbě obdobnýchobjektů pokračovala v nově zřizovaných výcvikových prostorech. Například objekty v zaniklém VVP Prameny -Kynžvart se liší prakticky jen v zaoblení hran stěn a stropu. Objeveny byly i pixle v oblasti VVP Libavá zřízeném a ž po válce a nejasné informace jsou i z okolí Prášil na Šumavě, kdebylo cvičiště mezi lety 1952 až 1991.

Uvítám jakékoliv informace na toto téma!

Zdroje a literatura:

1. FRANÄšK Pavel: Betonové objekty v prostoru VVP dědice a okolí, nebublikováno
2. HUBÁLOVSKÍ Karel: Vojenská německá střelnice v úseku VVP Mladá, nepublikováno.
3. Informace a výsledky terénního průzkumu členůKHVBrno - především P. Táborského a T. Fice.

---