127 soudruhů nad Solnou Lhotou

Pravidelná čtvrteční akce, konaná v poslední době tradičně a pravidelně v pátek vznikla vlastně nedopatřením, když jsme se 17. září 2004 museli předčasně vrátit z Prahy na západ Čech o několik hodin dřív. Jejím hlavním cílem se stala oblast jižně Vimperka, kde se nad obcí Solná Lhota skrývají zajímavé objekty typu 25-S a 27-S neboli úkryty "pětadvacet soudruhů" s pozorovatelnami "sedmadvacet soudruhů", kteréžto se nám doposud nepodařilo změřit. Podle naší mapy zdě měly být celkem čtyři úkryty a jedna pozorovatelna, což zdatnému počtáři zběhlému v matematických operací na úrovni první třídy vyjeví, proč dostala oblast předběžný název uvedený v nadpisu.

Napřed jsme však museli vyzvednout našeho místního agenta Karla K., kterému patří dík za první informace o poválečných objektech na Šumavě a se kterým jsme zamířili po krátkém zastavení na dvojici řopíků úseku H-41 na Lipku, k zatím jedinému známému ŘOPOKu (č. 549) v této oblasti. Objevili jsme ho již před lety, při průzkumu okolních řopílů a po pravdě řečeno nám tak nějak nešel dohromady s tehdejším prohlášením, že "rokem 1938 veškeré opevňovací práce na Šumavě skončili". Objekt je mírně vysunut před linii řopíků a doplňuje jí čelním postřelováním přístupové cesty k železničnímu podjezdu. V jeho interiéru se unikátně dochoval stolek pro osazení těžkého kulometu vz. 43 (Gorjunov) na dvojkolové lafetě. I když má doplněnu prefabrikovanou chodbičku s dřevěnými protitlakými dveřmi, nebyl později upravován pro použití lafety UL-1 a nebyla doplněna ani střílnová nástavba.

Pokud o nalezení dalšího nedalekého objektu stejného typu severně od Lipky - evidenčního čísla 501, skončil naprostým blouděním po terénu bývalého tankodromu, takže kromě stáda koní (dle místa výskytu se muselo jednat o plemeno Lipkicánů) a několika objektů příslušných k této střelnici se nám nepodařilo najít nic.

Po přesunu na Solnou Lhotu, což je osada při silnici z Vimperka k hranicím, se nám spolehlivě podařilo nenajít trojici ŘOPOKů, která měla stát západně odtud. Pravděpodobně byly zničeny, nebo došlo k jejich tak dokonalému zamaskování, že už je nikdy nikdo nenajde. Sice jsme se pokoušeli na jednom nadějném místě odvalit několik kamenů z podezřelé hromady, ale dokopání se k případnému objektu by vyžadovalo zemní práce asi takového rozsahu jako provedl Nácíček při nedávném odkrytí řopíku v Lenoře a navíc s nejistým výsledkem. Ani výslech domorodců nepřinesl kýžený výsledek a tak se přesouváme pře silnici a louku na obec, kde má být skupina výše zmíněných pozorovatelen, které skutečně posléze nelézáme.

Podle útržkovitých informací měly tyto objekty být budovány v polovině padesátých let, ještě před samotnou výstavbou POKů. Skutečně, ačkoliv se jedná o typickou "trámečkovou" stavbu, obdobnou pozorovatelně JAKOPOK, v mnohých detailech se typ 27 SOUDRUHŮ liší. Především nemá zalomené či obloukové stropní trámečky (typ kobylí hlava) a zároveň není čelní stěna zesílena další řadou vodorovně ložených trámců. Navíc u dvou z těchto objektů byla neobvykle seskládaná prefabrikace s malým úkrytem (lucernou) v jejím ohybu.

Nad skupinou pozorovatelen jsme v houstnoucím šeru a slábnoucími baterkami ještě prolezli jeden ze dvou zdejších úkrytů 25-S (typ PĚTADVACET SOUDRUHŮ), což je jakýsi předchůdce pozdějších UŽATEK, ovšem seskládaný opět z trámečků, a opatřený ventilátorem (bohužel se zde nedochoval). Tady baterka už úplně dožila a tak jsme se ven vyškrábali jen díky bleskům našich fotoaparátů (stylem vyfoť, prohlédni na displeji a tápej vpřed). Díky tomu nemáme zatím zcela upřesněno, jakým způsobem byly tyto objekty vyskládány. Jasné je pouze to, že zde byly užity dlouhé trámce, pro jejichž existenci jsme zatím neměli žádné vysvětlení.

---