Bojovali jsme u Stříbra 2004

18. září 2004 se u objektu E-22/51/A-180z pořádal první ročník bojové ukázky "Stříbrský řopík 2004". Tato akce, konající se bezprostředně v zájmové oblasti našeho vojensko-historického spolku "153. ppl ZLO" tedynemohlauniknout naší pozornosti. Původním naším záměrem bylo účastnit se akce pouze jako uniformovaní diváci. Nakonec se ukázalo, že nám to jen tak"hladce"neprojde a z akce se vyklubal první opravdový bojový křest našeho klubu ač jsme od pořadatele nebyli vůbec pozváni.

Vydali jsme sekřopíku č. 52/A-140z s tím, že dojdeme k ukázkovému prostoru po linii, ale záhy nás od toho odradilo na troud vyschlé pole, které naše pracně vyčištěné a vyleštěné boty rázem změnilo v boty frontou a bitevním polem poznamenané. Obešli jsme tedy pole při kraji lesa a pokračovali dále po polní cestě k místu ukázky. Velmi nás překvapil stupeň s jakým rekonstrukční práce na řopíku a okolí pokročily. Při naší poslední výpravě v dubnu 2004 měl objekt ještě prefabrikovanou úpravuvstupu a zához týlu. Zato dnes byly všechny poválečné prvky pryč a řopík se skvěl v nové pěkné kamufláži a v týlu byl vybudován přístupový zákop s kulometným hnízdem.

Poněvadž fricků bylo - jako v naprosté většině bojových rekonstrukcí - většina, tak se našeposila 1. družstvu SOS ukázala jako velmi vítaná a výsledek o mnoho předčil naše očekávání. Jakubovi se dokonce poštěstilo zastřílet si z Mauserovky, která mu byla zapůjčena naším velícím důstojníkem Janem Holubem. Naše bojové postavení se nacházelo v levém rohu na východní straně bitevního pole hnedvedle polního postavení protitankového kanonu Škoda.

To už se ale od hranic ozývalo pronikavé "Sieg Heil" členů Freikorpsu - signál k začátkuakce.Hodinaudeřila!Velicí pan praporčík rozdal každému památeční korunu pro převozníka. S každou vteřinou se nám tep zrychloval. Mezitím skupina ordnerů rozpoutala přestřelku a tři z členů pohraniční stráže byli zabiti. Velitel nařídil nabití zbraní a nasazení bodáků. Další rozkaz zněl kutvoření rozestupu. Neuplynulo ani pět vteřin a už jsme za podpůrné palby lehkého kulometu postupovali v rojnici zajistit na hraničním přechodu pořádek.Bezmocní ordneři zkrápění palbou našich pušek a kulometu se záhy uklidili zpět do Bavor. Naši bojechtivost musel velitel zmírnit rozkazem k ukončení palby, aby kulky nezalétly do Německa. Zdálo se, že klid je zajištěn a tak jsme se stáhli za hraniční zátaras a čekali na odvoz raněných a mrtvých. Když dorazily civilní dodávky a naložily ty, kterým již nebylo pomoci, pan praporčík nařídil zatarasení přechodu a ústup volným krokem zpět na pozice vedle protitankového kanonu. Náš úkol byl splněn a klid na hranicích byl nakrátko znovu zajištěn a pod kontrolou.

Po vyhrané bitvě nařídil velitel zasloužený odpočinek a my se mohli občerstvit dodávkou čerstvé vody. Dalším narušitelem klidu se kupodivu nestali naši němečtí spoluobčané, ale jeden z přihlížejících diváků s fotoaparátem. Neušel ani dvacet metrů a důrazným křikem pana velitele byl zahnán zpět za divácký zátaras. Podle časového plánumělo následovat znovu narušení hranic ordnery, podpořenými tentokrát i Wehrmachtem. A skutečně. Brzy se opět ozvala sřelba a mezi vysokou trávou za překážkami se začaly rýsovat postavy v charakterictických přilbách. Ozvaly se první dávky z těžkého kulometu v polním postavení za řopíkem. U překážek začaly vybuchovat granáty a bitva se opět rozhořela. K našemu naprostému údivu se náhle přímo doprostřed bitevního pole přiblížil další divák s fotoaparátem. Tentokrát se však nedal zahnat pouhými slovy. A to už bylo na našeho velícího důstojníka příliš. Ráznými kroky se vydal k nezodpovědnémudivákovi ze kterého se vyklubal novinář neochotný uposlechnout jakékoliv výzvy k opuštění nebezpečného prostoru, kde byly položeny výbušniny. Proti neůstupným argumentům typu "já jsem novinář, já mám kartičku, já mám na to právo" pomohla, k pobavení všech přítomných diváků, jenosobní zbraň vruce velitele, který už téměřnásilím se slovy: "ukažte mi kartičku, že jstepolobůh" vyváděl drzého člověka za plot...

Kdo byse všakdomníval, že všem narušitelům průběhuakce je konec byl by se krutě mýlil. To nejzávažnější mělo teprve přijít: v prostoru překážek a u řopíku začalanepříjemně doutnat tráva jak se Němci snažili zaslepit výhled z řopíkové střílny. Po chvíli se zdálo, že bojová ukázka nemůže pokračovat a je třebazačít hasit. Protože naše 1. družstvo SOS momentálně nebojovalo, vydal velitel rozkaz k hašení větvemi z přilehlých stromů. Uprostřed pole se nynínacházely dvě stále rostoucí černé skrvny, které hrozily tím, že se spojí a zapálí neposekanou vysokou trávu za překážkami. Odtud se oheň mohl rozšířit až k přilehlým budovám. Paradoxem bylo, že zatímco my jsme hasili, tak kolem nás bitva stálepokračovala a nad našimi hlavami "hvízdaly"kulky. Ocitli jsme se přímo mezi našimi zákopy anepřátleským postavením! Po tuhém boji s přízemními plamínky, které znovu a znovu vstávaly pod údery našich větví, se nám nakonec podařilo zabránit nejhoršímu. Při návratu na stanoviště nás publikum odměnilo potleskem a nakonec i velitel přislibem, že všichni aktéři budou odměněni válečným křížem za statečnost. :-) Poněkud chaotický scénář tedy nakonec mohl pokračovat. Zpoza překážek se doprostřed bitevního pole vyřítil Hakl, který ovšem daleko nedojel a začal hořet po přímém zásahu zakopaným protitankovým kanonem Škoda. Na řadu přišly jednotky pravidelné československé armády s podporouobrněného automobilu vz. 30. Nepřátelská pěchota byla naprosto decimována palbou jeho dvou šestadvacítek a k tomu všemu se ještě přidaly charakterictické duté rány z kulmetu v řopíku. Nic nepomohly ani zápalné granáty vhozené do jeho vchodové předsíňky. Tohle dobrodružství mohl být Němcům čert dlužen! Rychlost, s jakou byli frici zlikvidováni pravděpodobněodradila od třetího útoku i ordnery, se kterými jsmesi to my sosáci tentokrát měli rozdat tělo na tělo. Teprve "vzpamatovaný" pořadatel, pravděpodobně kvůli hrozbě nového požáru, ohlásil předčasněkonecakce a ještě došlo k závěrečnépřehlídce české a německé armády. Lidé se pomalu začali vytrácet a na místo konečně dorazili hasiči a začali vypálené plochy kropit vodou. Jelikož většina účinkujících konstatovala, že má ještě mnoho nevystřílených nábojů a diváků také mnoho neuprchlo, tak sekonala ještě malá dohra v podobě nového útoku ordnerů. Opět přišla řada na nás a tentokrát došlo k plánovanému boji "tělo na tělo". Z tohoto masakru, pří němžnechyběly opravdové adrenalinovésouboje muže proti muži, jsme nakonec vyšli vítězně a v příštích minutách byli ordneři (spoutáni za pravice) odváděni před hlavněmi našich pušek.

Je veliká škoda, že nezodpovědný pořadatel nezajistil přítomnost hasičů, která na takovýchto akcích bývánezbytně zajištěna. Obvzláště po období delšího sucha byla tráva v okolí vyschlá na troud a dalo se předpokládat, že dojde k nepříjemným událostem. Na druhou stranu je třeba přihlédnout k tomu, že se jednalo o první ročník této ukázky a jako takový se většinou neobejde bez chyb. Podle našich informací se počítá s pokračováním i v dalších letech. Domnívám se, že i přes faktický letošní organizační nezdar se vzhledem k zúčastněným klubům a historickétechnice jedná o velmi zajímavou akci, která přestože nepatří k největším, v budoucnu může přinést všem divákům i zúčastněným stejnou radost, jakonapř. Cihelna, Slavonice apod…

---