Německá reaktivace z roku 1944

Jak je všeobecně známo, německá armáda přikročila ke konci války k aktivaci čs. opevnění, čemuž se nevyhnuly ani řopíky. Pokud tedy někdo má možnost sehnat původní německé zbraně a výstroj a chtěl by opravovat bunkr, není nic jednoduššího, než uvedení řopíku do stavu z roku 1945.

Řopíky byly tehdy připraveny jen velmi improvizovaně, ale i tak se v nich Němci např. na Slovensku drželi dost dlouho. V některých oblastech (Trutnovsko, Krkonoše apod.) Wehrmacht nechala autogenem zvětšit otvory střílen, aby mohlo být použito běžných německých zbraní na pěchotních podstavcích. Mnohde se však s obranou také počítalo, ale k zvětšování střílen nedošlo. Výdřeva v objektech většinou chyběla, stejně jako jakékoliv další čs. vybavení, které stáhli naši vojáci v říjnu 38 nebo později snaživé německé obyvatelstvo.

Běžný objekt v severních Čechách vypadal asi takto:

Pod střílnou byl postaven jednoduchý dřevěný stolek, který se v mnoha objektech dochoval dodnes. Sloužil pro postavení kulometu MG34 nebo MG42. Případně se i dodávala lavička pro sezení. V objektu by nechyběla potřebná dotace munice, schránky s pásy apod. Další část výbavy tvořily jednoduché dřevěné svlakové dveře pro ochranu před nepohodou. Před tlakovou vlnou určitě chránit nemohly. Dále zřejmě osádka mohla mít vědro s vodou na chlazení hlavní, polní kamna a osobní výzbroj a výstroj. Osádka 2-4 muži na objekt. V Čechách řopíky pravděpodobně moc využity v boji nebyly.

Jiná situace byla však na Slovensku, kde se Němci zachytili na obranné linii v prostoru Modrý Kameň - Lučenec. Podle nálezů zde měly dokonce nainstalovány předválečné pancéřové dveře R-239 a mříže R-238, při průzkumu jsme našli i zbytky kamen Buderus či přilby. Jakákoliv jiná výbava v objektu nebyla, což nám potvrdil i pamětník. V každém objektu byli snad pouze dva kulometčíci. Střílny neměli upravené, takže šlo střílet i bez zvětšeného otvoru. Rusové linii jen s obtížemi dobyli a ihned všechny objekty LO odstřelili, aby nedošlo k případnému znovuzachycení německé armády v těchto objektech.

Německá reaktivace patří spíše mezi stinné stránky našeho opevnění, ale přesto má své místo v historii řopíků a nemělo by se na ni zcela zapomínat. Uvedení do stavu z roku 1945 by bylo např. vhodné pro větší areál, který by návštěvníkovi mohl ukázat různá období využívání LO. Na rozdíl od předválečné podoby není tato rekonstrukce nikterak náročná a lze ještě v současnosti sehnat relativně snadno dobové vybavení, které zůstalo v objektech.

Ilustrační fotografie.

---