Odstíny barev vnitřních součástí LO (stav 1938)

Velice častou chybou při rekonstrukci LO jsou nevhodně zvolené odstíny barev pro nátěr vnitřního vybavení či pevných vnitřních ocelových součástí (střílny, skluz, nasávání apod).

Opět zde platí pravidlo, že je nutné před započetím renovačních prací provést důkladný rozbor zbytků barev oskrábaním na kov a prohlédnutím jednotlivých vrstev barev. V roce 1937 nebyl ještě pravděpodobně předpis na používání šedé barvy a prováděcí firma mnohde používala klasickou khaki, tmavě šedou či jiný odstín, který byl k dispozici.

Vnitřní části periskopických trubic a skluzu byly zpravidla natřeny pouze suříkovým nátěrem (základovka oranžové barvy) již z továrny. Vnější povrchy se natíraly ař po dokončení objektu. Dá se říci, že střílna, zárubně, skluz a periskopy by měly být vždy natřeny stejným odstínem - šedé v různých odstínech nebo příp. khaki. Pancéřové a mřížové dveře natírala též prováděcí firma, pravděpodobně stejným odstínem jako vnitřní pevné součásti. Na stavbu přicházely též opatřené pouze základovým suříkem.

Jiná situace byla však u pohyblivých součástí LO. Ty se natíraly schváleným odstínem přímo v továrně a na objekty putovaly již ve finální podobě.

Lafety vz. 37 - natřené světle šedou podobné dnešnímu odstínu 1010, je však nutno jej trochu ztmavit a přidat žlutou pro docílení správného odstínu. Odpadní nástavce byly pravděpodobně brynýrované, šedý odstín byl používán až na poválečně vyrobených kusech.

Periskopické závěsy - horní víko (klobouček) natřené khaki (odlišná od současné, je třeba přidat hnědou), rukojeť se záchytem v odstínu světle šedé, stejné jako u lafet vz. 37 (stejný výrobce)

Periskopy - od Srb a Štys a Optikotechny vždy v předválečné tmavé khaki. Po válce Meopta ve světlé khaki.

Uzávěry střílen - zásadně v barvě khaki. V předválečné barvě khaki je dodávaly určitě Třinecké železárny i Moravské ocelárny Olomouc. Přetírání uzávěrů světle šedou barvou je nešvar mnoha muzeí LO. Šedé uzávěry se dodávaly až po válce.

Ventilační soupravy - v šedé barvě, odstín ventilátoru a lapačů by měl být shodný. Dle dochovaných lapačů lze usuzovat, že odtahy zplodin z pozinkovaného plechu nebyly opatřeny základovkou, ale přímo šedou barvou světlejšího odstínu. Nalezeny byly i předválečné lapače šedé barvy smíchané s khaki.

Vnitřní bednění, lavice a bedna na nábojnice - vždy zásadně v přírodní barvě napuštěné karbolkou (tedy dřevo ztmavne). Bohužel se lze setkat i v muzeích s výdřevou natřenou šedou barvou či nabílenou vápnem.

Improvizovaný závěs LK - pravděpodobně celý kromě funkčních ploch v šedé barvě, avšak potvrzené 100% to není. Poválečné závěsy z roku 1950 jsou černěné.

Nejasný je i odstín nátěru často používaných konzolek pro podpěrný stolek - žádný nebyl dosud nalezen.

U všech součástí lze však najít i různé výjimky potvrzující pravidlo!!!

Při případné renovaci vybavení a vnitřku objektu se tedy snažte co nejvíce vycházet z dochovaných zbytků a nehledejte raději v tomto případě inspiraci u některých existujících muzeí. Chybou by tedy bylo natření celého vnitřku jedním odstínem barvy, každý výrobce vybavení i prováděcí firma používaly různé odstíny. Barva lafety by tedy např. neměla být shodná s barvou střílny či dveří. Nátěry nebyly prováděny zpravidla nikterak pečlivě, nikdo si nelámal hlavu s tím, jestli udělal šmouhu šedou barvou i na prkno vedle střílny. Podobně tak i v rychlosti probíhala instalace lafet a větracích souprav - zamazaná prkna od cementu by dodala jedině na autentičnosti.

Dole je několik snímků pro ilustraci.

---