Příslušenství k ZB 53 (TK vz.37).

Spolu s kulometem si osádka do objektu přinášela i nezbytné příslušenství a náhradní díly k této zbrani. Byly to potřeby I , různé schránky a náhradní hlaveň. Jednalo-li se o zbraň od polních jednotek (ne tedy přidělenou pro řopík) pak se v příslušenství mohla objevit i ramenní opěrka. Mezi příslušenství by se dala zařadit i trojnožka, ale v našem případě se jedná o zbraň určenou pro řopík (ve starších LO vz.36 se používaly TK vz.07/24 a vz.24 Schwarzlose), tedy bez trojnožky. Pro LO vz.37 bylo v roce 1938 rozděleno cca 1300 TK vz. 37 bez trojnožek a tak tato není ve výbavě nutností.

První část příslušenství byla uložena v potřebách I, které se nacházely v brašničce střelce. Jednalo se o speciální klíč, olejničku, náhradní závorník, náhradní zápalník a vytahovač nábojnic, vytahovač přetržených nábojnic, hadříky a jemně mnutou koudel.

Další položku představují plechové schránky. Známe tři druhy těchto schránek a sice: schránka na kovový pás, schránka na čištění a schránka s plničkou vz.37.

Pár schránek s nábojovým pásem si s sebou přinášela osádka. Vzhledem k tomu, že se po příchodu do objektu měla pásovat pohotovostní dávka střeliva, lze se důvodně domnívat, že několik dalších schránek bylo již s předstihem v objektu, kde TK vz.37 byl plánován, uloženo ačkoliv se o tom seznamy výbavy řopíku výslovně nezmiňují. Další je schránka na čištění. V ní je uložena sada čištění, dvě nádoby se šroubovacím víčkem a tři náhradní díly ke kulometu. Sada čištění je uložena v koženo-plátěném pouzdře a obsahuje: trojdílný vytěrák, koudelníček, škrabák, ocelový kartáč a žíněný kartáč. Náhradní díly uložené v této schránce jsou: páka převodu posunovače pásu, posunovač pásu a segment vývodu prázdného pásu. Poslední je schránka s plničkou vz.37.

Vzhledem k tomu, že držadlo hlavně je u TK vz.37 umístěno nad nábojovou komorou, je na rozdíl od LK vz.26 hlaveň při výměně silně nevyvážená. Aby se s ní dalo pohodlně manipulovat je třeba si jí v přední části přidržet. Neznám ale člověka, který by si dobrovolně vzal do ruky nějaký rozpálený kus železa. Do příslušenství proto pravděpodobně patřila i sada azbestových rukavic, které se používaly právě pro přidržení horké hlavně při její výměně. K této myšlence mě vede i fakt, že v příslušenství u smíšené zbraně L1 (4cm proti.tank. kanon vz.36 s TK vz.37) se nacházely tři páry těchto rukavic. Já používám staré rukavice ušité z azbestové tkaniny, které mají uvnitř potah ze silnější hladké látky.

Do příslušenství je třeba ještě zařadit náhradní hlaveň, která náležela ke zbrani minimálně v počtu jednoho kusu (v pěchotních srubech byly vždy 4 náhradní hlavně ke každému TK vz.37).

Poslední položkou je ramenní opěrka a protiletadlový zaměřovač. PL zaměřovač nemá v řopíku uplatnění a proto ho zde pominu. Opěrka se používala v případě, že zbraň byla určena pro střelbu na vzdušné cíle. V některých případech se proto mohlo stát, že se tato opěrka objevila i v objektu lehkého opevnění. Praktické použití zde ale bylo jen v případě strakonické lafety vz.38, která se ale v roce 1938 do opevnění pravděpodobně nedostala. V brněnské lafetě vz.37 ji není možné používat, protože náměr je tu nucený (střelec by ramenem rval kulomet v kolébce proti převodu).

Zdroje a literatura:

1. Československá zeď; M.Ráboň, T.Svoboda; SPČO; Brno 1997
2. Československé opevnění 1935-38; L.Aron; OM Náchod a FORTprint; Náchod 1998
3. Příspěvky kolegů z konference.

---