Poválečné úpravy sběračů zplodin

Při reaktivaci lehkého opevnění vz. 37 v letech 1949 - 1952 byly používány k vybavení i předválečné ventilační soupravy, jejichž součástí byly i sběrače zkaženého vzduchu. Nově opravované řopíky byly uvnitř upravovány na nový standart, místo vytrhané nebo vypálené výdřevy se objekt omítnul, což se později ukázalo jako problém při montáži předválečných lapačů, které byly kotevními prvky uzpůsobeny k instalaci do objektů s výdřevou. Problémy vznikly hlavně s úhelníkem sloužícím k připevnění lapače ke stropu a s otvory v úhelnících spojujících lapač se zdmi. Díky chybějícím prknům stropní výdřevy bylo nutno lapač posunout lapač o cca. 30 mm nahoru, aby nevznikla mezera mezi horní hranou lapače a stropem, kterou by se mohly zplodiny ze střelby opět dostávat do interiéru objektu. Dalším problémem byl i fakt, že po válce se již nedbalo na zásadu, že každý typ objektu má určený typ lapače. Ventilační soupravy se v 50. letech montovaly do objektů bez rozmyslu tak, jak vojákům přišly pod ruku...

Při průzkumu reaktivovaných linií na hranici s Rakouskem a Bavorskem se můžete setkat s nejrůzněji upravenými lapači, nejčastěji však adaptace spočívala v:

- převrtání nebo přesekání otvorů v bočních úhelnících (přírubách)

- odsekání horního úhelníku a jeho přivaření na nové místo nebo

- ohnutí horního úhelníku v úrovni horní hrany plechu lapače a nové provrtání úhelníku

- namontování lapače do objektu v poloze otočené o 180 st. a s odsekáním horního úhelníku nebo jeho ohnutí do roviny plechu lapače

- dodatečném ohnutí či jiné násilné deformace plechu, aby příruby dosáhly na šrouby, lapač nepřekážel periskopu apod.

- osazení těsnícího provazce

- provrtání plechu lapače pro připevnění nosiče ukazatele lafety vz. 38

- dalších různě prováděných úpravách, které snadno poznáte podle neřemeslného provedení

- různé vzájemné kombinaci výše popsaných způsobů úprav

Takto byla po válce upravena většina předválečných lapačů zplodin, krom nich však najdete v objektech často i poválečně nově vyrobené lapače, které již byly z továrny uzpůsobeny pro uchycení v reaktivovaných objektech. Pokud se v objektech po válce náhodou dochovala výdřeva, byly montovány též většinou upravené lapače. Předválečné lapače bez úprav najdeme v reaktiovaných objektech jen zřídka, ale často je lze najít v nereaktivovaných objektech na severu, kde zůstaly z roku 1938.

Pro majitele muzeí prezentující stav LO v roce 1938 tedy plyne, že by se měli vyvarovat montáži adaptovaných lapačů (a samozřejmě poválečných!) a do objektů si sehnat původní neupravené exempláře, které lze při troše snahy snadno sehnat.

Zde je několik snímků upravených sběračů, které jsem pořídil v objektech v okolí Vratěnína na Jemnicku.

---