Odpolední průnik do BRD

Pravidelná odpolední (popracovní) akce konaná tento týden pro změnu v pondělí nebyla směřována do Spolkové Republiky Německo (jak by se mohlo z nadpisu článku usuzovat), nýbrž do VVP Brdy a jejím cílem bylo nalezení zkušebního objektu pro německou tankovou věž Pz-IV (viz článek Mgr. Dubánka v NF). Z dobového snímku ze stavby objektu Tomáš bez problému identifikoval část prostoru střelnice Padrť, která byla naším dnešním cílem. Nutno předem upozornit, že vstup do tohoto VVP je bez propustky zakázaný, avšak o to víc je bez propustky pobyt v něm dobrodružnější a napínavější. Člověk je nucen chodit místy, kudy by za normálních okolností nikdy nešel, chovat se obezřetněji a splývat s terénem... Vraťme se ale zpět a přenesme se do času T=16:30 k osadě Kreslovna na kraji VVP, kde začala naše odpolední akce.

Auto jsme zanechali na kraji lesa u silnice před nevídaným množstvím cedulí a nápisů upozorňující na zákaz vstupu do VVP. Právě ve chvíli, kdy jsme se u auta maskovali a přezouvali, projel kolem traktor s vlekem a několika civilisty, kteří si nás podezíravě prohlíželi a možná na nás upozornili i příslušné vojenské orgány. Poté, co se dočasně vyčistil vzduch, vyrazili jsme po silnici k našemu cíli. Avšak u kasáren Dršťka, by jsme pravděpodobně dostali do drštky, kdybysme se včas neskryli před vojenským terénním autem za autobusovou zastávku, jejíž přítomnost uprostřed hlubokého lesa byla více než zarážející. Po této zkušenosti jsme tedy již postupovali po nefrekventovaných lesních cestách, které si Tomáš zanesl do GPS a spolehlivě jsme bez větších problémů dorazili až k cílové ploše Padrť. Cestou jsme objevili i těleso zaniklé úzkokolejné drážky, které se nám velmi líbilo. Naši pozornosti samozřejmě neunikly ani kolem cest se povalující nevybuchlé minometné granáty a rakety, které posloužily k pořízení „pózovacích“ fotek na památku z Brd.

Na Padrti jsme se rozptýlili po ploše a na vytipovaných místech jsme začali hledat zbytky objektu. Sem tam jsme zalehli před projíždějícími vozidly s lesními dělníky a vojáky, kteří nás marně hledali. V pravděpodobných místech, kde měl asi stát objekt pro Pz-IV jsme našli jen nově zbudované objekty pro výmetnice. Mně se sice podařilo najít podezřelé zvlněné místo s kusy betonu, avšak nic identifikovatelného jsem nenašel. O využívanosti této části VVP mne přesvědčily hromady vystřílených nábojnic od ostrého střeliva do SA 58. Asi po hodině hledání jsme se zase sešli (naštěstí) a ve svitu zapadajícího slunce nad Padrťskými rybníky jsme se již nejkratší cestou po asfaltce vraceli zpět k autu. Kromě dvou divočáků a jednoho flegmatického či mrtvého zajíce nás ani nikdo neotravoval a v pořádku jsme se před 20. hodinou vrátili k autu, které kupodivu bylo stále tam, kde jsme ho zaparkovali. Odtud jsme se vrátili do Rokycan, odkud jsem narozdíl od Kameňáka měl ještě 90 min cesty rychlíkem, zatímco on si v době, kdy jsem ve vlaku psal tento článek, již užíval tepla rodinného krbu.

Oba jsme se shodli, že se akce velmi povedla, i když se nám nepodařilo najít hlavní cíl akce. Počasí se zadařilo, vojáci nebyli také příliš aktivni a tentokrát proti nám alespoň nenasadili dělostřelectvo, kulomety a bojové helikoptéry Apache US Army, kterých jsem si užil dost v minulých letech ve VVP Boletice při průzkumu LO. Na zdejší oblast jsme se ještě nevybrdli a jistě se sem v budoucnu vrátíme.

---