Úvahy nad soupisem současného stavu periskopů l.o. vz. 37

Úvahy nad soupisem současného stavu periskopů l.o. vz. 37

Na úvod tohoto příspěvku dlužno poděkovat oběma pánům, tedy Lakousovi a Tomovi, coby iniciátorům ankety o periskopech a v neposlední řadě pak všem kolegům, kteří s důvěrou poskytli svá data o perisopech. Svého času jsem na stránkách nepravidelného informačníku KVH Praha publikoval příspěvek o periskopech, ve kterém jsem, odkazujíc se na archivní materiály, konstatoval výrobní absenci periskopu s tzv. měnitelným zvětšením z provenience pražské firmy Srb a Štys. Jelikož jsem svým zaměřením spíše akademický bunkrolog, tzn. že mě spíše naleznete ve škamnách příslušných archivů an se prohrabávám zaprášenými spisy, pominul jsem (a pomíjím i nadále) terénní výzkum a proto i pro mne byl Lakousův objev skutečnou bombou a patří mu za to dík. Heuréka, nejsem neomylný!

Slíbil jsem, že až bude tato anketa zveřejněna, pokusím se její údaje konfrontovat s daty, které jsem svého času nashromáždil studiem fondů VHÚ a Meopty a. s. Nuže, zde je onen pokus. Nabude naprosto dokonalý a ani úplný, ale doufám, že povede k diskusi.

Na úvod a ve stručnosti uvádím, že periskopy l. o. vz. 37 (toť oficiální, výzbrojní komisí přijatý název) vyráběly celkem dvě firmy: Optikotechna Přerov, spol. s r. o. (od podzimu 1937) a pražská firma Srb a Štys (od února 1938). Byly vyráběna celkem tři varianty periskopu, lišící se periskopickou výškou (tj. vzdáleností os obou zrcátek): 1.085 mm (krátký typ), 1.235 mm (normální či také střední typ) a 1.635 mm (dlouhý typ).

A nyní k soupisu a na úvod (a tedy postupně) ke krátkému typu periskopu. Krátký typ periskopu byl objednán u Optikotechny (prosinec 1937) v mizivém počtu 50- ti kusů. Tj. v poměru k celkovému počtu 24.000 ks. objednaných periskopů bez rozlišení typů tato cifra představuje 0,2%. Krátkým periskopům byla, dle návrhu Optikotechny z ledna 1938, přidělena výrobní čísla 1- 200. Normální periskopy měly být číslovány v rozmezí od čísla 201 do 15.000, dlouhé pak od čísla 15.001 výše. Lze konstatovat , že vyrobeno a převzato bylo všech 50 ks., přičemž 31 ks. bylo z Optikotechny odesláno a 19 ks. zůstalo v závodě, kde je nalezla počátkem listopadu 1938 komise, zkoumající stav objednávek, určených pro ŘOP. Můžeme se proto právem domnívat, že těmto periskopům byla přidělena čísla 1- 50 a zbylých 19 ks. periskopů bylo z Optikotechny do konce roku 1938 odesláno do příslušného skladu, jelikož koncept hlášení ZTÚ 3 (který zde působil jako přejímací orgán) z ledna 1939 o stavu zbylých objednávek u této firmy o krátkých periskopech nehovoří.

Konfrontujeme-li tento údaj se soupisem, dle periskopické výšky zde krátký periskop nenalezneme. Ne tak již v kolonce výrobních čísel, kde můžeme nalézt číslo čtyři, vedené ovšem jako dlouhý typ. Pokud bychom se striktně drželi „direktivy“ v číslování periskopů, musíme konstatovat, že jde nejspíše o „kombinaci“ periskopu z vícero různých částí a majitel je tak držitelem jediného dosud známého krátkého typu periskopu. Přesněji, pouze jeho spodního víka. Nepochybně nejde o raný výrobek ze série dlouhých periskopů, jelikož existují údaje o tom, že vojenská správa (přesněji VTLÚ) posuzovala před zahájením sériové výroby krátký typ periskopu s číslem 1 a střední typ s číslem 201. K dlouhému typu tento údaj schází, respektive příslušné archiválie tento údaj neuvádějí. Nedomnívám se však, že v tomto případě by bylo postupováno proti reguli, která, jak vidno, platila u krátkého a středního typu.

Pravděpodobnost nálezu úplného a původního periskopu krátkého typu je nepochybně mizivá a jelikož jelikož chci být překvapen a potěšen, kladu si jako podmínku tohoto „stavu“ zůstati pesimistou.

Nyní ke střednímu (normálnímu) typu periskopu. Těchto bylo objednáno nejvíce, přesně 16.150 ks. Tj. 67% z celkového počtu. Optikotechna Přerov vyráběla 9.650 ks. (7.000 ks. od prosince 1937 a 2.650 ks. od dubna 1938) a nově se na nich podílela i firma Srb a Štys počtem 6.500 ks. (2.500 ks. od února 1938, 1.000 ks. od dubna 1938 a 3.000 ks. od července 1938, přičemž v posledním případě hovoříme o periskopech s tzv. měnitelným zvětšením).

Nejdřív nahlédneme do výrobní „kuchyně“ přerovské firmy. Budeme se zabývat pouze objednávkou z prosince 1937, jelikož ostatní objednávky byly v listopadu 1938 stornovány. Žádné periskopy (a to ani dlouhé, o kterých budeme hovořit dále) nebyly dohotoveny, pouze 215 ks. periskopů (bez rozlišení) bylo z menší části rozpracováno a na něco málo byl opatřen materiál. Stejně tak nenyla (nuže dobře- neměla být!) provedena úprava tzv. měnitelného zvětšení u 2.650 ks. periskopů z objednávky z dubna 1938 (v rámci ní objednáno rovněž 1.000 ks. dlouhých periskopů- viz. dále) jelikož: „K této úpravě jěž byla požadována až v záři t. r. [myšlen rok 1938- poznámka M. S.] vůbec nedošlo a firma si ani žádné zařízení nepořídila...“ Tolik konstatování už zmíněné kontrolní komise z listopadu 1938. A jelikož byl firmě za podobnou úpravu již předem přiznán příplatek v částce 34,- Kč za periskop, jistě by přerováci takto upravené periskopy před komisí netajili.

Nuže, kacířsky od akademického stolu konstatuji, že normální periskopy s měnitelným zvětšením z provenience firmy Optikotechna nejsou, nebyly a nebudou na linii LO k mání, takže Lakous jistě vyrazí do terénu.

Ze sedmi tisíc kusů bylo (dle hlášení komise z listopadu 1938) dohotoveno celkem 6.395 ks. periskopů. Z čehož 6.079 bylo ze závodu odesláno a 316 ks. v Přerově zůstalo. Zbývalo tudíž k dokončení a převzetí 605 ks. periskopů. Z pozdějšího (leden 1939) hlášení ZTÚ 3 můžeme doložit, že ve skutečnosti bylo odesláno o 3 ks. periskopů méně, tj. 6.076 ks. Tyto, s čísly 7.201- 7.203 nebyly vyrobeny a převzaty. Naopak převzato bylo o 20 ks. více, přičemž tyto periskopy s čísly 676, 708, 1.120, 6.283- 6.299 zůstaly uloženy v Přerově. Brněnský přejímací orgán tak urgoval k odeslání a vyúčtování celkem 924 (316+605+3), k převzetí pak 904 periskopy (316-20+605).

6.096 ks. převzatých periskopů obdrželo výrobní čísla v posloupnosti 201- 6.299, 904 ks. periskopů zbývajících k převzetí pak čísla 6.300- 7.200 respektive 7.201- 7.203. Pravda, nelze pominout jistou číselně posloupnou disharmonii u oněch tří kusů nevyrobených a nepřevzatých periskopů, ale prameny zde dále mlčí.

Co to znamená ve vztahu k soupisu? Především, že Optikotechna, jako časově první výrobce tohoto zařízení, obdržela od přejímacího orgánu postupně výrobní čísla jako první. Zní to trochu „šroubovaně“, ale je to nepochybně důležité. Už proto, že dosud nevíme, jaký orgán VS přejímal periskopy u firmy Srb a Štys v Praze. Možná, že vzhledem k poloze můžeme hovořit o důstojnících Ústřední zbrojovky v Praze- Ořechovce. Dochovaný fond tohoto orgánu však ve věci periskopů l.o. vz. 37 mlčí. Na druhé straně se mi jeví jako těžkopádné, aby spolu komunikovalo ústředí s podřízeným orgánem a dohadovaly se mezi sebou, která výrobní čísla mají právě „volná“. Spíše se kloním k variantě, že v Praze mohl působit důstojník ZTÚ 3 a že výrobní čísla byla apriori přidělena firmám současně s objednávkou tak, jak za sebou následovaly.

Každopádně periskopy ze soupisu od čísla 6.340 a dále (i včetně) byly přejímány s největší pravděpodobností až po Mnichovu a do aktivního opevnění se nedostaly. Svědčí pro to i absence přejímací značky (ne vždy je to ovšem podmínkou...). Jak si ovšem vysvětlit přítomnost dvou středních periskopů 1?585 (jednoznačně čtyřmístné číslo) a 16.936, ačkoliv výrobním číslem tak spíše spadají do kategorie dlouhých periskopů? Pravděpodobně jde opět o sestavu ze dvou různých typů. Periskopy s čísly 27.239 a 1.713 s přejímacími značkami YAL- 53 s měnitelným zvětšením již jednoznačně odkazují na poválečnou výrobu, respektive úpravu a snad se k nim ještě vrátíme.

K otázce středních periskopů s provenience firmy Srb a Štys jsem, byl a budu tak trochu na vážkách. Mám k nim, otevřeně řečeno, málo podkladů a ani v kdysi existujícím podnikovém archivu jsem nic „nevyšťáral“. Každopádně z podkladů ŘOP vysvítá, že firma vyrobila a dodala (a VS převzala) celkem 3.500 ks. periskopů (2.500 ks. z února a 1.000 ks. z dubna 1938). U objednávky 3.000 ks. periskopů z července 1938 bylo konstatováno, že objednávku nebylo možné zastavit a bylo doporučeno ji stornovat. T ovšem neznamená, a zde uznávám svoji chybu, že tato objednávka, s vysokým stupněm rozpracovatelnosti a po určité (mně neznámé) redukci dále neprobíhala. Například existuje hlášení pražské firmy z počátku listopadu 1938, že nad rámec 3.500 již dodaných periskopů dodala dalších 198 ks. Mohlo v tomto případě jít o periskopy s července 1938, tedy s tzv. měnitelným zvětšením. Stejně tak ovšem mohlo jít o periskopy, z objednávek staršího data, které byly převzaty ale byly dosud uloženy v závodě firmy. Bližší údaje ovšem schází, snad jen, že ještě 7. prosince 1938 bylo převzato dalších 558 ks. periskopů (bez uvedení typu a čísel) a 27. t. m. dalších 42 ks.

V konfrontaci se soupisem můžeme říci, že výrobní čísla středních periskopů firmy Srb a Štys zhruba odpovídají hypotéze jejich přidělení vždy celé zakázce v posloupnosti dle výrobců. Uvedli jsme, že nejvyšší možné výrobní číslo středního periskopu Optikotechny bylo 7.203 a zde máme doloženo u pražské firmy číslo 7.455 jako nejnižší doložené. Ve svých vývodech se mohu opřít o dílčí údaje z fondu Velitelství II. sboru (více jsem nebádal, jelikož dochované pramenné materiály jedntl. sborů jsou více než rozsáhlé). Konkrétně 10. srpna 1938 zaslala firma Srb a Štys záruční listy na střední periskopy p. pl. 44 v Liberci, šlo o čísla periskopů 8.501- 8.700 (tj. celkem 200 ks.) a o více jak měsíc později učinila totéž u žen. pl. 1 v Terezíně, tentokrát pro 250 ks. stř. periskopů s čísly 9.601- 9.850. A ejhle trefa, v soupisu figuruje periskop č. 9.627! Díky dochovanému záznamu o placených účtech můžeme doložit, že prvních 200 ks. bylo určeno pro úseky K1 (Mníšek- 38 ks.), K2 (Chrastava- 30 ks.), L1 (Jitrava- 55 ks.), L2 (Petrovice- 53 ks.), M2 (Rousínov- 24 ks.). Dalších 250 ks. pak pro úseky P1 (Mlazice- 50 ks.), P2 (Tupadly- 50 ks., P3 (Medonosy- 50 ks.), Q1 (Vrchovany- 50 ks.), Q2 (Jestřebí- 50 ks.). Pokud byly periskopy přiděleny do jednotlivých úseků dle abecedního pořadí, pak dochovaný periskop č. 9.627 byl instalován do některého z dobudovaných objektů úseku P1 Mlazice.

Snad jen ještě uvedu, že počátkem září 1938 bylo z Prahy odesláno ke SP XVIII v Něm. Hořovicích celkem 231 ks. periskopů (pravděpodobně pouze střední typy), z nich 14 ks. neslo čísla 9.340- 9.353.

Jak si ovšem v soupisu vysvětlit přítomnost periskopů s výrobními čísly 13.764 a 14.603? Vždyť přičteme-li k nejvyššímu výrobnímu číslu stř. periskopu firmy Optikotechna (tj. 7.203) maximální počet objednaných stř. periskopů od firmy Srb a Štys, dostaneme se k číslu 13.703! Nota bene tady jde o periskopy s měnitelným zvětšením a navíc mají přejímačku! Vysvětlení nemám a tento typ mě asi bude za trest strašit i nadále.

Zbývá poslední typová položka- tedy dlouhý typ periskopu. Z celkového počtu zaujímala 2. místo, se zastoupením cca 33% a 5.800 ks. (4.000 ks. od prosince 1937; 800 ks. od února 1938 a 1.000 ks. s měnitelným zvětšením od dubna 1938) vyráběla Optikotechna a 2.000 ks. (od července 1938) s měnitelným, zvětšením pak firma Srb a Štys.

U Optikotechny jsem uvedl, že radno se zajímati pouze objednávkou z prosince 1937, takže ani zde nepadá v úvahu nález periskopu s měnitelným zvětšením. Oněch 4.000 ks. bylo komisně v listopadu 1938 redukováno o 619 ks. na sumu 3.381 ks. periskopů. Celkově se podařilo vyrobit 2.755 ks. periskopů, z čehož 2.053 bylo z Přerova odesláno a 702 ks. zůstaly v závodě. Rozpracováno tak zůstalo 626 ks. periskopů. Tento údaj v zásadě souhlasí s informacemi přejímacího orgánu, tedy ZTÚ 3. Ten však uvedl, že celkem bylo převzato (k lednu 1939) 2.060 ks. periskopů dlouhých (rozdíl 7 ks.) s čísly 15.001- 17.060. K převzetí tak zbývalo celkem 1.321 ks. s čísly 17.061- 18.381.

To celkem odpovídá soupisu, přičemž periskopy s čísly 17.070 a dále mohly být přejímány až po Mnichovu. Jak si vysvětlit číslo 19.049? Krčím rameny.

U dlouhých periskopů firmy Srb a Štys (2.000 ks. objednaných v červenci 1938) platí zhruba totéž, co jsme již konstatovali u periskopů středních. Objednávka byla stornována, ale nejspíše určitá (mně neznámá) část byla dokončena. Lze předpokládat, že dohotovené a převzaté periskopy obdržely výrobní čísla v posloupnosti na periskopy dlouhé od přerovské firmy, tedy od čísla 18.381 (mimo) dále. Při pohledu na soupis mě ovšem opět naplňují rozpaky. Čísla 22.395 a 22.705 s přejímačkou z roku 1938 si nedovedu dost dobře vysvětlit. Existovala snad ještě nějaká objednávka, kterou mé hbitě listující prsty přehlédly či pravidlo posloupnosti číslování objednávek neplatilo až tak striktně? Nebo snad po Mnichovu se již tolik nehledělo na „regule“, jelikož ŘOP mělo naprosto jiné starosti, než se zabývat přidělováním čísel periskopů? Opravdu nevím.

Vraťme se tedy alespoň k periskopům s přejímací značkou YAL- 53, tedy k periskopům s již nepochybně poválečnými osudy, u nichž se, s požehnáním znárodňovacího dekretu, snoubí výrobní úsilí obou dříve konkurujících si firem pod jednotnou hlavičkou firmy Meopta, spojené závody pro jemnou mechaniku a optiku (zahrnovala firmy Optikotechna Přerov, Srb a Štys Praha, ETA Praha, Somet Teplice- Trnovany, Löschner Praha- Modřany). Vedení nového závodu zůstalo v Přerově. Proto již odpadá rozlišení na výrobky obou dřívějších firem, ovšem pod dojmem dochovaných výrobních čísel k nám ještě promlouvá předválečné úsilí, ovšem s využitím znalostí (a pravděpodobně i následných konstrukčních úprav) firmy Srb a Štys. Hovoříme o periskopech s čísly 1.713 a 5.111 (střední typ). Podle tohoto hlediska byly vyrobeny ještě před Mnichovem a pravděpodobně přečkaly (snad ve skladech Optikotechny) válečné běsnění a hlad po materiálu. Ostatně existuje seznam pod názvem „Množství a ceny skladovaných voj. výrobků v Meoptě 3“, datovaný v Přerově dne 23.11.1946, kde tento „nový“ závod nabízí k dodání „ihned ze skladu“ 227- 229 ks. periskopů typ 2309 (toť interní značka firmy Optikotechna pro periskop l. o. vz. 37) za kusovou cenu 435,- Kč.

Střední periskop s číslem 27.239 by dle tohoto kriteria měl spíše spadat do kategorie dlouhých periskopů, otázkou ovšem je, jaký způsob číslování byl po válce zvolen, čímž do určité míry zpochybňuji závěr z předešlého odstavce. Jaká byla skutečnost nevím, jelikož mi scházejí podrobnější informace, takže i tento fakt podstupuji do roviny hypotéz.

Zdroje a literatura:

1. Údaje mnoha nejmenovaných bunkrologů, kteří v nás vložili svou důvěru.
2. Zkušenosti z terénu panů Lakosila a Svobody.
3. VÚA, f. ŘOP 1936- 1939.
4. ZA Opava, f. Optikotechna Přerov.