H-42 snadno a rychle

Prázdná políčka v databázi u souřadnic úseku H-42 a nádherné počasí nás s kolegou O.M.S. inspirovalo k provedení průzkumné - zaměřovací akce na Prachaticku.

Po krátké domluvě ve čtvrtek večer na setmělém nádraží na Kubově Huti jsme se následujícího dne ráno (v pátek 14.10.) sešli v Lenoře na autobusové zastávce. Podařilo se mi zaspat, a tak jsem k autobusu dobíhal na poslední chvíli, což se projevilo na absenci jakýchkoliv potravinových zásob, které jsem původně plánoval nakoupit v nedaleké Jednotě. Komplikacím však neměl být konec, silnice z Lenory do Volar se zrovna opravovala, a tak jsme získali zpoždění, které mělo za následek ujetí přípojného autobusu z Volar do Prachatic. Naštěstí se nám podařilo po hodině stopnout velice svéráznou paní vybavenou automobilem Š120, kterým nás spolu s prázdnými basami dovezla do Blažejovic, odkud jsme pokračovali pěšky cestou necestou (to byste nevěřili, kolik ohradníků a bažin je třeba přelézt, než zjistíte, že i turistická značka, ze které jsme podle GPS odbočili, vede do obce).

Nedaleko za Křišťanovickým rybníkem jsme narazili na linii LO. Řopíky jsou pěkně dochované, i když prošly reaktivaci z 50.let. Naštěstí nemají úpravy PAO, pouze jednostranné týlové záhozy. Místy se dochovaly i zbytky poválečné výbavy (dveře, lapače apod). Od krajního objektu č. 39 jsme pokračovali po linii, u známého objektu č. 35/C2 (s betonovou střechou a dvěma otvory v ní) se k nám připojil kolega Karel Hušek, kterého jsem povolal jako domorodého průvodce. Později se to ukázalo jako velice dobrý tah, neboť některé objekty bychom bez jeho pomoci hledali asi dost dlouho. Nedlouho po poledni se nám podařilo zaměřit celý úsek H-42, a tak jsme nakousli i část H-33. Některé objekty v tomto úseku jsou zamčené či dokonce i namaskované a působí částečně dojmem rekonstruovaných objektů. Z cedulí na mřížových dveří zjistíte nejenom to, že majitelé použili bez svolení výkresy z těchto stránek, ale i že finanční dary se mají házet vysunutým periskopickým závěsem.

Zhruba v 14. hod jsme průzkum zabalili a vydali se na Libínské sedlo do hospody a na autobus, který nás odvezl do Volar. Odtud jsme po nedlouhém čekání dojeli do Lenory, kde jsme zaměřili dva prvosledové řopíky, neboť měly v databázi špatně uvedené souřadnice. Kolega O.M.S. si nenechal ani ujít prohlídku známého krytého mostu „Rechlí“, který nafotil a zaměřil pro databázi technických památek. Od mostu jsme se přesunuli ještě ke mně domů, kde jsme u počítače debatovali nad fotkami a hodnotili průběh průzkumu. V 18:30 pak O.M.S. pokračoval vlakem na Kubovu Huť, kde ho již čekala teplá večeře :-).

---