Stálí návštěvníci těchto stránek si jistě pamatují na debatu o účelu příkopu při pravé straně objekt A/60 u kóty Vysoký kámen nedaleko známé dělostřelecké tvrze Bouda (záměrně zde neuvádíme tradovaný název diamantový příkop, neb tento měl dle nových informací obsahovat zcela jiný materiál než drahokamy). Ve VÚA se nedávno totiž podařilo objevit zaprášený výnos č.j. 34 849/hl. št. ŘOP, který od začátku září 1938 nařizoval zřízení tzv. sociálního zázemí pro jednotky obsazující linie LO. Ze zápisu vyplývá, že pro každý nově budovaný úsek se musí počítat minimálně s jedním sociálním objektem LO na každých budovaných 40 řopíků a minimální počet těchto sociálně-hygienických řopíků byl jeden kus na jeden sled stavebního úseku. Nařízení bohužel přišlo již příliš pozdě a pouze díky agilnosti VSD (jehož manželka byla vlastníkem veřejných záchodků v Žamberku) v úseku A v II. sboru se zde podařilo vybetonovat jediný exemplář – a to objekt č. 60 označený nově jako typ WC-160 N, který byl upraven podle představ hygienické správy ŘOP. Úprava spočívala ve zřízení nekryté žumpy před pravou střílnou a svedení odpadní litinové trouby do ní. Další speciální vybavení je patrné z přiloženého výkresu. Je potřeba zmínit, že i firma Janka Radotín dostala za úkol vyprojektovat nový typ ventilátoru s vonným filtrem, čímž se vysvětluje i speciální tvar konzoly na ventilátor, který je v objektu k vidění dodnes. Naopak firma Ippen musela dodat plynotěsné pancéřové dveře, kterýžto úkol byl vyřešen nalepením pryžového těsnění po obvodě rámu dveří. Tyto požadavky ŘOPu se zdají být přemrštěné, neboť z výkresů je patrné, že záchodová mísa je opatřena vodní zápachovou uzávěrkou, která byla doplňována vodou z nádržky umístěné vedle střílny. Z dochovaných výkresů je ještě patrné, že v roce 1940 došlo k překlepu u německých popisek tohoto objektu a místo správného názvu objektu Scheißstand (volně přeloženo do češtiny – objekt pro vykonávání potřeby) bylo uvedeno Schießstand (střelecké stanoviště), což bohužel vedlo i k tomu, že Němci z objektu zkoušeli střílet ukořistěnými československými zbraněmi – viz Denkschrift. Nicméně zajímavé je, že německá armáda nakonec správně odhalila funkci tohoto objektu jako maskované latríny, neboť během zkoušek prováděných na okolních objektech zde němečtí vojáci několikrát zaskočili „položit kabel“. Zarážející je, že výsledek jejich snažení je považován za důležitý exponát muzea, které zde nedávno zahájilo svoji činnost. VSD poslal ještě před betonáží objektu dotaz na ŘOP, zda se má vypustiti střílna nad nově navrženou žumpou, avšak ŘOP obratem odpovědělo, že se střílna osadí z maskovacích důvodů, neboť by Němci snadno zjistili, že v těchto objektech ukrytí vojáci by se se staženými kalhotami jen těžko bránili a stali by se tak snadným cílem pro německé úderníky. V současnosti probíhající rekonstrukce do původního stavu bohužel opět zcela nerespektuje původní plány ŘOPu a zřizovatel hodlá (stejně chybně jako Němci) osadit do pravé střílny lafetaci s kulometem. Pozorní čtenáři si všimnou i odlišnosti mezi výkresem a reálným objektem – řopík byl vybetonován v šikmém provedení. Zešikmení vpravo směrem k odtokovému otvoru do žumpy je v tomto případě více než praktické.
Na světlo světa po mnoha desítkách let dostaly i další, sice zaprášené, ale neméně převratné archiválie. Nepůjdeme-li daleko od svrchu zmíněného řopíku, pak dalším zajímavým objektem je nedaleko situovaný - zdánlivě obyčejný řopík, o kterém se doposavad tvrdilo že byl poškozen - přesněji převrácen na bok při německých trhacích zkouškách. Z objeveného dokumentu č.j. 37-25667 hl.št. ŘOP nyní vychází najevo, že o jeho stavbu se zasadil dříve zmíněný agilní velitel stavebního dozoru, který vzal doslova poznámku, že má býti stavěno novou převratnou technologií. Bohužel výstavba převratného řopíku ustrnula během betonáže a tak se ho již po utvrdnutí betonu nepodařilo povalit do předpokládané polohy.
Z výše uvedených řádků je patrné, že v našem LO-oboru je stále co objevovat a že ne všechny po léta tradované informace jsou vždy správné :-).