Jak se dělá výdřeva jinde než na Vysokém kameni

Musím zcela jednoznačně nesouhlasit s vývody kolegy Váchy, které uveřejnil v článku „Jak se dělá výdřeva“

a) Při výdřevě která se přidělává na latě, které jsou kolmo na ní přichyceny před samotným pláštěm, lze dosáhnout stejného výsledku, jako při zachování původní tloušťky betonu. Jestliže je výdřeva 33 mm silná, nevidím důvod, proč jako podklad nepoužít 1,5 cm prkna a jako vrchní krycí vrstvu 1,5 cm prkna, čímž se v reaktivovaných objektech docílí toho, že se nemusí likvidovat omítka, která je asi 3-5 mm silná. .Navíc omítka s vápenným podkladem způsobí tak, že bedněním nedoléhá na beton, drží se pod ním vzduch a prkna tolik nehnijí. Vápno také jak známo působí také proti plísním. Navíc je lze v případě nutnosti velmi jednoduše vyměnit. Výhody jsou tedy nesporné….

b) Rovné stěny, ač se to může zdát kolegovi Váchovi divné, opravdu existují, byť to nemusí být zrovna na Vysokém kameni. Výdřevy se lišily úsek od úseku podle toho, jak si stavební firmy vysvětlovaly poskytnutou dokumentaci. Někde byly stěny vzepřené, takže se neprohýbaly. Zbytky tohoto vzepření stěn je možné dodnes shlédnout v některých úsecích vrcholových patriích Jeseníků, kde se zachovaly dodnes.

c) Cituji: „Neexistuje výdřeva,kde jsou přechody mezi prkny hladké“. Doporučuji kolegovi Váchovi navštívit objekt III/5/1240/A-120 – tam jí uvidí. DTTO – odsazení střílen od bednění – zde je střílna utopená téměř 2 cm v bednění.)

d) V případě že vzniknou mezery mezi bedněním a kovovými součástmi objektu (GS, střílna, periskopová roura) ,je pěkné je vymáznout cementovou maltou, který imituje beton protlačující se při betonáži bedněním. Vladku nezapomeň, že někde dobetonovávali třeba GS nebo periskopovou trubici dodatečně!!!! Takže to ani lícovat nemůže, protože v době betonáže se tam tyto elementy nenacházely.

e) Když už jsi chtěl zajít tolik do detailu, neměl jsi vynechat tak důležité elementy jako tesařské popisky na prknech, případně dráty, kterými bylo ve velké většině bednění „sešíváno“. Tyto lze nahradit perfektně ohýbanými dráty do tvaru příslušné tloušťky a délky. Ale zase je potřeba vycházet z příslušného úseku. Pokaždé bývá jinak sešívané i materiál bývá rozdílný.

Na závěr lze tak možná říci, že výroba bednění by se měla vždy řídit místními podmínkami vycházejícími vždy z daného úseku. V případě, že se ani v jednom objektu úseku nedochovalo bednění, bylo by dobré najít úsek, který pokud možno tvořila stejná stavební firma…..