Ukončení muzejní sezóny aneb expozice LO v útrobách TO

Vážení kolegové,

o svátečním víkendu 28. října 2006 jsem vyrazil s kolegyní Kristinou z Vyškova směrem K-S 5 U potoka, abychom navštívili našeho společného kamaráda Jirku Vaněčka a také po dvou letech zjistili jak probíhá vývoj muzea.

Cesta uběhla, díky kvalifikovanému navádění Kristiny, takže jsme ani jednou nebloudili, i když u obce Olšany v předhůří pohraničí začala spolujezdkyně trpět tím, co odborníci nazývají pozitivní stres a přestala vnímat svět, když jsem ji upozornil na první řopík. Cestou jsem totiž vyhlásil soutěž „Kdo první spatří řopík“, po vzoru Jiřího Vaněčka, který takto s oblibou „ztrapňuje“ ženy v autě :-).

Následovalo několik krátkých zastávek za účelem letmé prohlídky a fotografování řopíků, které bohužel nejsou příliš v „kondici“. Brzy se pokračovalo za hlavním cílem. Mile mne překvapily změny v okolí Cihelny, kde bylo vidět, že provozovatelé muzea K-S 14 nezahálí. Nedaleké, notoricky známé řopíky, měly pěknou kamufláž. Někdo může mít výhrady, ale já nerad vidím v různých místech pohraničí stejné věci (kamufláže). Jen mne mrzel častý problém – zamčené řopíky, bez známek rekonstrukce nebo muzejní činnosti.

Dorazili jsme ke K-S 5, parkování v okolí není jednoduché, ale vzhledem k pozdní odpolední hodině nebyl problém, ale i tak jsem parkoval na soukromém pozemku, u potoka. Dobře značenou cestou ke srubu projde návštěvník kolem imitace protitankových překážek, cesta vede po původním „betonovém prahu“.

Po příchodu ke srubu se naskytl „dobový“ pohled na „unavené“ hraničáře. Každopádně o nás nejevili žádný zájem, tedy až do chvíle, kdy se jeden „unavený“ spací pytel probudil – Jirka Šotlík z Brna, který letos velmi dobře „hrál“ v Přepadení řopíků ve Slavonicích. Posléze jsem poznal i několik dalších milých tváří, které jsem dlouho neviděl.

Hraničář Vaněček nevěděl o naší přítomnosti, ale my jsme jej slyšeli a viděli střílnami do útrob srubu, Jirka neprováděl v dobové uniformě, jak avizoval, ale s Holbou v ruce a v modrém „šustivém“ civilu. Později musel odprosit přítomného četníka Tomáše Béma.

Prohlídku srubu a okolí jsme začali ukázkami činnosti polní stráže hlídek SOS, byly velmi působivé. Následovalo pózování četníka a vojáka u kanónu uvnitř srubu. Interiérem srubu nás velmi fundovaně a vtipně provedl Martin Dubánek. Ve spodním patře je věnovaná velká expozice právě lehkému opevnění v okolí. K vidění byly lafety, v nich různé druhy zbraní, uzávěry vchodových střílen řopíků, dokonce poškozená střílna z našeho (vyškovského) VVP a v ní instalovaná lafeta. Velmi zajímavá je expozice modelů pevnůstek a dioráma boje o řopíky.

Nakonec jsme přeci jen s Jirkou Vaněčkem hodili řeč a dokonce jsme se s ním mohli laskavě i vyfotit.

Zdroje a literatura:

1. Vlastní zážitky. Fotografie Kristina JARMAROVÁ a Martin URBÁNEK

---