Opevnění v úseku 114 – Roudnice n. L.

Podle opevňovacího plánu z listopadu 1937 mělo být Labe na svém dolním toku opevněno na pravém (východním) břehu od Hřenska po Mělník nesouvislými uzávěry snadno průchozích míst. Po březnovém obsazení Rakouska Německem se změnila strategická situace Československa natolik, že bylo rezignováno na delší obranu severozápadního pohraničí a větší důraz byl kladen na přípravu obrany na příčce Chrastava – Liběchov a dále podle řeky Ohře k západu. V létě roku 1938 bylo rozhodnuto spojit obě linie opevněním levého (jižního) břehu Labe mezi Liběchovem a Roudnicí. Mimo to budoval II. sbor souvislé opevnění mezi Děčínem a Ústím n. L.

Dne 20. července 1938 předložilo velitelství I. sboru návrh na vybudování 39 lehkých objektů podél břehu. Počátkem srpna ŘOP tento plán schválilo. Zamítlo pouze návrh na ochranu roudnického mostu malým předmostím, tvořeným pěti objekty. Důvodem bylo zejména obtížné zásobování těchto pevnůstek za boje. Ochrana mostu měla být vyřešena těžkými kulomety, umístěnými volně v domech a polním protitankovým kanónem.

Taktickým dozorem nad úsekem 114 byl v té době pověřen gen. Fassati, zástupce posádkového velitele Velké Prahy. Velitelem VSD byl určen ppor. pres. sl. Ing. František Malát, který se usídlil v roudnickém městském chudobinci.

Dne 18. září předložil ppor. Malát podrobné řešení úseku. Předpokládal vybudování 46 objektů, mimo jednoho typu D byly všechny typu A. Kvůli možnosti postřelování řeky byly navrženy převážně široce rozevřené varianty typu A (A-200, A-220, A-180). Pevnůstky byly vesměs vytýčeny při břehu Labe, pouze severně osady Záluží, kde byl břeh bahnitý a porostlý vrbovím, byly tři objekty (č. 22 – 24) posunuty do lesa. Objekty č. 1 a 2 navazovaly svou palbou u Liběchova na úsek P-1. Před Roudnicí byly pevnůstky umístěny na severním břehu ostrova. Západně Roudnice bylo opevnění spojeno s úsekem C-10. Vyhodnocení ukázalo, že první tři objekty úseku C-10 jsou pro napojení nevhodné, proto byly palby navázány až na objekt č. 3a a objekty č. 1 až 3 pak tvořily 2. sled. Vzhledem k přehlednému terénu připadaly v úseku 114 přibližně 2 objekty na kilometr fronty. Tento elaborát ŘOP promptně schválilo.

Hrozivá vojensko-politická situace si vyžádala urychlené zahájení prací, takže dokonce ještě před vypracováním podrobného elaborátu byla vypsána soutěž na stavbu, 12. září byla vyhodnocena a v zápětí zahájila firma Lakomý, která podala nejnižší nabídku, na ústní pokyn práce. Dne 26. září už byly započaty výkopy pěti objektů. Pak ŘOP sice vyslovilo souhlas se zadáním, ale s vystavením zadávací listiny měl sbor počkat až do definitivního schválení úseku po taktické stránce. Tím došlo k absurdní situaci – oficiální zadání neslo datum 2. října 1938, kdy už Wehrmacht obsadila pohraniční území na Šumavě. Termín dokončení úseku byl stanoven na 30. listopad a po drobných úpravách trasy měl být vybudováno 47 objektů (z toho byl jeden vložen do úseku C-10).

Přestože v těch dnech už Německo ukrajovalo z českého pohraničí stále větší díly, pokračovala výstavba úseku dál. K 10. říjnu bylo započato 15 objektů a jeden vybetonován, v následujících dnech byl vybetonován ještě jeden a pak byly práce zastaveny. V té době bylo pět pevnůstek připraveno k betonáži, u tří bylo dokončováno bednění, u dalších tří byla hotova podkladní „skořápka“ a pro následujících pět objektů byly prováděny výkopy. Rozpracováno bylo tedy 18 pevnůstek mezi Roudnicí a Kozlovicemi (obj. č. 47 – 30).

Koncem října převzal funkci velitele VSD čet. asp. ing. Otto Švestka.

Vyúčtování se samozřejmě vleklo značně dlouho. Vojenská správa odmítala uznat firmě Lakomý ztráty způsobené přerušením prací, vyúčtované ve výši přes 218 tisíc Kč a navrhovala pouze 165 tis. Kč., s čímž zase nesouhlasil podnikatel. Nakonec armáda prosadila svou a firma Lakomý obdržela:

za stavbu 197.146,62 K,

za ztráty 165.415,35 K,

celkem 362.561,97 K.

Dne 9. listopadu 1939 bylo sestaveno celkové vyúčtování stavby. Podle něho bylo z povolené částky 1,325.550,10 K vyčerpáno 534.983,58 K.

Zdroje a literatura:

1. Podle archivních údajů sestaveno v roce 1999