Česká Kanada trochu jinak

V poměrně nedávné době vyšlo několik knih zabývajících se problematikou čs. opevnění v prostoru České Kanady, tedy oblasti kolem Nové Bystřice a Jindřichohradecka. Pohledem do databáze LO lze též snadno zjistit, že se již podařilo zaměřit většinu objektů – zachovaných i rozbitých a mohlo by se tedy konstatovat, že zde není možno očekávat výraznější objevy. Přesto jsem se rozhodl vyrazit znovu do této oblasti, a to hned z několika důvodů. Stálí čtenáři si jistě pamatují na diskuzi na sklonku minulého roku, která vyústila v poměrně překvapivé zjištění, že v roce 1938 byly osazovány královopolské lafetace do objektů LO36. Důkazem byla právě přítomnost šroubů a zbytku stolu v jednom z objektů, které jsem si chtěl prohlédnout na vlastní oči, neboť v době mého průzkumu v 90. letech jsem se tímto nijak nezabýval a šrouby mé pozornosti unikly. Dalším důvodem byla identifikace dobových fotografií, z nichž část byla otištěna v knize Ukradené pevnosti.

S průzkumem jsem začal u objektu IV.a/301/C s dochovaným zbytkem stolu lafety. Na ten jsem byl připravený z fotek v databázi a od kolegů, kteří mi je zaslali do článků. Při ohledávání interiéru mne však překvapila trojice šroubů zabetonovaných mezi pravou a prostřední střílnou (viz foto). K jakému účelu sloužily mi není známo a ani na dotaz na diskuzi se nikdo z místních odborníků neozval. Abych vyloučil nebo ověřil jejich poválečný původ, pokračoval jsem k odstřelenému objektu č. 302/C. I v tomto objektu se nachází trojice šroubů, opět na stejném místě. Jedná se tedy čistě o předválečnou záležitost, která se vyskytuje pouze na Novobystřicku. Naskýtá se tedy otázka, zda ty šrouby nemají souvislost právě s krpolskou lafetou?

Dále jsem postupoval po linii na východ, přičemž jsem navštěvoval vytipované objekty LO úseků 185 i 186 a porovnával podle stavebních detailů s německými dobovými fotografiemi. Je až s podivem, jak moc se změnila krajina za 70 let. Obecně se dá říci, že přibyly lesy – řopíky stojící na loukách v roce 1938 najdeme dnes v lesním porostu, krajina je daleko méně obdělávaná a především řopíky prošly vlnou reaktivace, která smazala punc roku 1938. Všechny mají nové omítky, dodělané záhozy a rovnaninu, dokončené terénní úpravy apod. Zmizely i střelecké průseky a překážky, které zde byly ve značném stavu rozpracovanosti a ani se je nepodařilo čs. armádě v plné míře evakuovat. Jen v úseku 185 zůstalo asi 300 rozsocháčů a v sousedním úseku 186 si pak Němci přišli na 1250 ks stejného typu překážky. Dokončeny byly i kilometry protipěchotních překážek – trvalých nebo improvizovaných. Právě překážky v systému čs. lehkého opevnění stojí stále mimo zájem terénních badatelů, kteří se zaměřují především na snáze dohledatelné objekty opevnění. Z dobových fotografií v Ukadených pevnostech je možno vysledovat rozmístění překážek ve vztahu k objektům LO, přičemž např. ze str. 40 je patrné, že PT rozsocháče byly složeny poměrně v předpolí linie LO vz. 37 úseku 186, v kterýžto místech jsme i prohledávali terén. Bohužel např. z protitankového vodního příkopu nad Starým Městem p. L. jsme již nenašli sebemenší pozůstatek.

Poslední částí byl pokus o zjištění barevných odstínů kamufláží prováděných v roce 1938 na začátku úseku 186 v okolí obce Blato. Zdejší řopíky byly kamuflovány skvrnitou vícebarevnou omítkou, po původních barvách jsme však bohužel nenalezli ani stopu. Jen zřídka jsou čitelná německé bílé kruhy tvaru O, případně jiné své době poplatné malůvky či nápisy. Neméně jsem byl překvapený i z toho, že novou kamufláž obdržely z neznámých důvodů i některé objekty LO stojící hluboko v lesích, zřejmě pozůstatek aktivit směřujících k vytvoření jakéhosi muzea opevnění??? Podstatně lépe jsou však dochovány půvdoní odstíny kamufláží na objektech LO vz. 36, kde bylo možno dohledat příslušný odstín RAL pro dokumentaci.

V bádání v této oblasti však budu ještě pokračovat, především kvůli identifikaci dobových fotografií.

---