Čs. polní opevnění z roku 1938

ÚVODEM

O čs.stálém opevnění je k dispozici již mnoho publikací a informací, ovšem stále málo informací lze nalézt o čs. polním opevnění. Tímto článkem bych rád toto téma posunul opět o kousek dopředu.

Jedním z důvodů, proč se stále málo mluví o čs. polním opevnění, je fakt, že jeho výstavba trvala krátce, od částečné květnové mobilizace do 30.září 1938.

Po přijetí Mnichovské dohody se i polní opevnění přestalo budovat a na rozdíl od stálého opevnění, se polní opevnění začalo také ihned likvidovat,

ať už to byla čs. armáda např. na Náchodsku, která zasypávala tyto obranné linie, či obyvatelstvo, kterému polní opevnění jednoduše překáželo.

Také životnost polního opevnění na rozdíl od železobetonových bunkrů nebyla veliká a proto se již dnes nedá přesně říci, v jaké síle bylo toto opevnění vlastně vybudováno.

První objekt čs. polního opevnění jsem našel náhodou v roce 1993 u Komářího vrchu a jednalo se o okop pro těžký kulomet vz.24, od té doby se polnímu opevnění věnuji s malými přestávkami dodnes.

Polní opevnění se téměř v žádném případě nedochovalo na jižní Moravě a v oblastech, kde probíhá zemědělská činnost.

O něco lepší je situace v lesních porostech a horách, kde se naopak dá ještě dodnes vystopovat.

Dalším problémem u čs. polního opevnění je, že už Němci v roce 1945 zejména na Ostravsku začlenili toto opevnění do svých obranných linií či v poválečných letech další obranná opatření čs. armády např. na Šumavě.

Proto nejvíce čs. polního opevnění z roku 1938 lze nalézt v horských oblastech od Hřenska přes severní hranici po oblast Jeseníků.

Mé pátrání je mnoho let zaměřeno na Orlické hory, Králický Sněžník a Staroměstsko.

Několik výprav jsem také uskutečnil do oblasti Krkonoš.

Na Náchodsku je bohužel polní opevnění téměř zahlazené díky tomu, že ho zde zasypávali sami čs.vojáci po Mnichovu.

Pokud by čs. armáda nakonec bojovala s německou armádou v pohraničí, lze říci, že na polní opevnění by připadla hlavní tíha bojů.

TYPOLOGIE

Jak tedy čs. polní opevnění vlastně vypadalo?

Měl jsem to štěstí, že v první polovině 90. let jsem ještě přímo v Orlických horách měl tu čest potkat dva pamětníky, z nichž jeden mi přímo i něco k tomuto opevnění řekl.

Proto dnes vím např. to, že ani vojáci v čs. těžkém opevnění nechtěli mít zbraně pouze v pevnostech, ale snažili se zejména lehké kulomety rozmístit i kolem svých objektů.

Někteří vojáci na hřebeni Orlických hor dokonce ani nebyli v řopíkách, které jim sloužily jen jako sklady munice a úkryty před děl. postřelovaním.

Až při velkém tlaku nepřítele by poslední útočiště chtěli hledat v lehkém opevnění, jinak chtěli bojovat v okopech kolem.

Jiná situace byla u řopíků, které byly důležité,např. u silnic a cest, zde byli vojáci i v opevnění s tím, že pro každou zbraň měli i někde v okolí připravený okop.

Vojáci si také budovali zákopy buďto přístupové do opevnění, či do předpolí.

V Orlických horách ale např. i na Staroměstsku byla místa, kde chybělo těžké opevnění.

Strážní prapory tento nedostatek řešily umístěním těžkých kulometů pro boční palby v místech,kde měly sruby stát později.

Zřejmě nejlépe takto zachovaná je linie od Komářího vrchu po Sedloňov s tím, že po Velkou Deštnou strážní prapor budoval dokonce také odolné polní objekty pro dva těžké kulomety.

V září 1938 došlo k dalšímu zesílení polního opevnění povoláním pěších jednotek, které budovaly další linie zejména v lehkém opevnění či v týlu.

Samozřejmostí bylo také umístění dělostřelectva, houfnic, protitankových kanónů a minometů.

Prozatím se mi podařilo určit několit typů čs. polního opevnění, a sice okopy pro lehký kulomet, dále dva druhy okopů pro těžký kulomet, lišících se potřebným odměrem zbraně a dřevozemní objekty,

což byly vlastně zesílené okopy pro TK.

V terénu lze nalézt dále rovné i klikaté zákopy, palebná postavení pro děla, houfnice i minomety.

V Orlických horách se nám také podařilo nalézt místa, která tvoří velmi odolná místa odporu tvořená všemi výše uvedenými objekty.

ODOLNOST

A jaká by byla vlastně odolnost čs. polního opevnění v případném konfliktu?

Určitě by toto opevnění způsobilo Němcům velké ztráty tam,kde chtěli nasadit úderné skupiny vojáků, kteří měli dobývat čs. lehké opevnění.

Toto pro ně nemilé zjištění by určitě přispělo k tomu, že by Němci byli nucení přehodnotit další útoky, protože např. v Orlických horách bylo čs. polní opevnění stovky metrů před a za lehkým opevněním.

Pro mě zajímavým zjištěním je také to, že nejen stálé opevnění, ale i polní opevnění je mohutnější v Orlických horách, než např. na Staroměstsku.

Dá se říci, že Orlické hory, byly zřejmě pro Němce nedobytné, což ovšem neplatí pro ostatní oblasti.

Samotné lehké opevnění by Němci se svojí důkladnou přípravou dokázali dobýt během pár hodin, díky polnímu opevnění by tyto linie zřejmě vydržely i tři dny až týden (podle přísunu posil)

Polní opevnění by svůj úkol v případném konfliktu zřejmě splnilo, protože Němci na proražení samotného stálého lehkého opevnění prostředky měli a těžké opevnění by jednoduše obešli.

SOUČASNOST

I v dnešní době bohužel polní opevnění zaniká,kácejí se lesy, ve kterých jsou palebné průseky a do okopů jsou zahrnovány větve,

či pařezy, proto se i na jaře budeme snažit ještě některé objekty zdokumentovat a nově bych osobně chtěl také využít možnost natáčení videa ve fullHD s následným umístěním na web.

Toto vše a i více nejen o polním opevnění najdete na stránkách o historii a současnosti čs.pohraničního opevnění: http://pevnosti.kvalitne.cz/

V plánu je také vybudovat expozici o polním opevnění v areálu pevnostních kasáren ve Starém Městě pod Sněžníkem.

HLEDÁNÍ

Polní opevnění se hledá docela těžko, vhodné období je jaro, či podzim a zimní měsíce bez sněhu.

Velmi dobrým vodítkem jsou letecké snímky z let 1947-53, kde je spousta polního opevnění viditelná a po přepočtu souřadnic na dnešní standart se také tato místa pomocí GPS dají velmi dobře dohledat.

Velmi osvědčené je se také ptát dělníků pracujících v lese, protože mají skvělý přehled v dané oblasti.

---