HITLEROVY ŘOPÍKY - několik nových postřehů

Hlavní stránka > Články > Zajímavosti

Nedávno na fóru stránek www.ropiky.net proběhla zpráva o „neznámé“ návštěvě A. Hitlera na řopíku na Šumavě. Bohužel jsme se o této věci nedozvěděli více, i když v tomto případě rozhodně nešlo o nějaký objev, ale o skutečnost známou, byť zatím nedostatečně publikovanou.

Shodou okolností se nám podařilo ve stejnou dobu identifikovat další bunkrologické cíle Hitlera a jeho suity. Není důvod k tajnůstkaření, nějakou dobu jsme se ještě snažili zjistit další informace a byť jich nebylo zase málo, určitě nám k plnému uspokojení nestačí..

Na začátku byl e-mail německého kolegy Martina Karause ohledně dobře známého bunkru v Nových Heřminovech. Potřeboval pomoci s identifikací nějakých fotografií a nakonec se zmínil i o dalším objektu, který měl Adolf Hitler navštívit. To byla pro nás zajímavá informace, protože i my jsme měli podezření, že skutečně v Jeseníkách ještě další bunkr navštívil. Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, on uváděl úplně jiný bunkr, než jsme si my mysleli...

Martin Karaus má kořeny ve Vrbně pod Pradědem, kde žil jeho dědeček, jeho koníčkem je myslím hlavně železnice v Oppathal (údolí podél řeky Opavy, určitě v úseku mezi Novými Heřminovy a Vrbnem pod Pradědem, možná se k tomu počítá i úsek podél Opavy ke Krnovu). My víme, že pojem Oppathal se vyskytuje i v popisu dobových fotografií z tohoto prostoru, kde vedou úseky LO: X-Nové Heřminovy, XI-Bretnov (Široká Niva), XIIa-Karlovice a XXI-Mnichov (část tohoto údolí je dnes také často zmiňovaná v souvislosti plánovanou výstavbou přehrady). Mimochodem, zdařilé stránky M. Karause najdete na www.karaus.de. On sám dobře komunikuje německy i anglicky a má velký zájem objasnit konkrétní německé jednotky, které se podílely na obsazování Vrbna p. P. a jeho okolí. K tomu má hromadu dobových fotografií a tak pokud by někdo měl zájem v tomto ohledu spolupracovat, jistě to přivítá.

S tímto tématem a prostorem úzce souvisí i cesta A. Hitlera dne 7.10. 1938. Je až kuriózní, že cesta tohoto dne dodnes není úplně zcela jasná. Zvláště časové údaje někdy hraničí s nadlidskou schopností, ale ani samotná trasa není úplně zřejmá. Kdo by si myslel, že mu udělá jasno nová publikace Václava Junka „Hitler v Čechách“, která slibuje „všech 103 hodin den po dni, minutu po minutě...“, tak tedy ani náhodou. Tak legrační popis se dá těžko ještě někde přečíst, snad jediným konkurentem by mu byl Miloslav John, který by jistě věděl i barvu oblečení krojů německých dívek a žen (obr. 1), jásajících podél cest, když vítaly německá vojska, která jim přinášela vytouženou svobodu... Takže nejpraktičtější pomůckou zůstává popis cesty I. Vondrovským např. ve Fortsborníku 7/II.

Není sporu v tom, že vůdce jel z Krnova do Bruntálu přes Nové Heřminovy, kde mu ukázali dva řopíky (rozhlasový vůz informoval o příchodu vůdce občany asi ve 14.15 hodin). První, X/505/A-140Z, byl vypálený (obr. 2), nikomu by se do něj nechtělo, takže popošli jen malý kousek dál a zde si prohlédli bunkr X/440/A-120Z. Zde můžeme vidět, jak se z obyčejného řopíku stane poutní místo (obr. 3), protože je to důležité pro další dedukce. Asi hned v následujícím roce se na bunkru objevila mramorová tabulka s bronzovou bustou führera, dodnes jsou po ní stopy nad pravou střílnou. Dobových fotografií je nesčetně, tak si místní lidé tohoto místa vážili. Torzo mramorové desky viz v publikaci Souboj bez vítěze (kdo nechcete listovat v knize, otevřete si kartu tohoto řopíku v databázi). Busta vůdce byla prodána před lety sběrateli (obr. 4). Pokud ale vejdete dovnitř, najdete hodně zachované výdřevy, objekt tedy nebyl brutálně odstrojen jako ostatní. Na ní i na kovových součástech (vnitřní části rámů střílen a lapače zplodin) jsou vzkazy návštěvníků z válečných let, svědčící o jejich návštěvě poutního místa, včetně jejich podpisů. Nemusím dodávat, že jde o německé vzkazy...

Po silnici poté kolona pokračovala do Bruntálu. Mezitím probíhala cvičná akce „operace Bruntál“ na polním letišti a přilehlých polích u Starého Města u Bruntálu. Společné oslavy na bruntálském náměstí se Hitler zúčastnil jen tak mimoděk a snad se stihnul jen nechat vyfotografovat (však ani neměl projev), byl „nucen vydržet přehlídku Luftwaffe“ a všichni se shodují v tom, že „pospíchal“ dále (obr. 5).

KARLOVICE (Karlsthal) – byl či nebyl?

No a tady je místo pro malé zamyšlení. Horliví soukmenovci o návštěvě A. H. asi věděli. Proto chtěli nachystat slavobrány ve všech místech, kudy měl Hitler projíždět. Patrně se vědělo, že se bude vracet oklikou zpět do Neustadtu (Prudniku). Obecně jel přes Vrbno p. P. do Zlatých hor a 16.25 projel přes hranice u Arnloldsdorfu (Jarnołtówek) a v 17 hodin byl zpět v Neustadtu. Takže kvapík, to je i dnes trasa zvládnutelná taktak bez větších zastávek. Tak třeba to tak bylo, třeba to bylo trošku jinak, nebo se skutečně nikde moc nezastavoval. Zpomalit a zamávat milujícím Němcům nemuselo trvat příliš dlouho.

Jsou zde dvě různé varianty cesty na této trase (dvě různé cesty do stejného bodu).

1. Úsek Heřmanovice – Zlaté Hory: podle farní kroniky Horního Údolí se A. H. na poslední chvíli rozhodl jet nikoliv lepší hlavní cestou z Heřmanovic do Zlatých Hor (obr. 6), ale oklikou přes Horní (a Dolní) Údolí. „Téměř všichni lidé z vesnice kvůli tomu šli do Zuckmantlu, aby tam viděli Führera. My, kteří jsme zůstali doma, jsme ho viděli lépe.“ Možná to bylo způsobeno plánem navštívit Rejvíz, ale pro údajné zdržení (tedy opravdu měl naspěch) už tuto zastávku nevykonal, pouze se chvíli kochal pohledem z křižovatky „U hříbku“ na zlatohorské údolí. Protože tam snad i čůral, dodnes se zatáčce má říkat Hitlerova. Tím je upřesněna jedna z možných dvou cest na uvedené trase.

2. Druhý moment se týká trasy z Bruntálu do Vrbna p. P. Jedna možnost by byla vrátit se zpět do Nových Heřminov a údolím Opavy (Oppathal) do Karlovic a pak do Vrbna (obr. 7). Druhá možnost a zdá se, že právě ta skutečně realizovaná, je cesta přes Andělskou Horu. Proč vlastně rozebíráme tento moment, resp. právě tyto dvě varianty?

M. Karaus našel v dobovém Freudenthaler Ländchen (obr. 8) zprávu, že:

„Kolem 11 hodin dopoledne bylo oznámeno, že odpoledne bude projíždět Karlovicemi Vůdce, který pojede z Bruntálu. Protože ale nebylo možno zjistit, zda pojede přes Obornou nebo Andělskou Horu, rozmístilo se kolem 14 hodin odpoledne na vrbenskou křižovatku nejen vojsko, ale i obyvatelstvo, aby Vůdce pozdravilo. Za hodinu sem Vůdce přijel a po prohlídce jednoho bunkru v blízkosti Landesheimu pokračoval v jízdě do Vrbna. U výjezdu z obce, u výše uvedené křižovatky cest, byl Hitler, který zde nechal trochu zpomalit, nadšeně zdraven obyvatelstvem.“

Takže pokud Hitler přijel kolem 15. hodiny do Karlovic, musel opravdu hodně spěchat. Ale mohlo to být i později. Každopádně to vypadá, že jel přes Andělskou Horu a na vrbenské křižovatce by ho uvítal dav. Pokud ho zlákal na odbočku do Karlovic, pak musel projet celými Karlovicemi až k bunkru u Landesheimu (dnes tomu říkají zámeček – obr. 9) a pak zase zpět, celkem cca 5 km. Necháme na uvážení každého čtenáře, zda se to tak událo, nebo nikoliv. My to totiž s určitostí nevíme. Vzhledem k tomu, že jsme ale měli k dispozici několik dobových fotografií objektu XXI/518/A-120Z (obr. 10) , a jedna byla dokonce publikována v nějaké německé knize o Sudetech (obr. 11), byli jsme ochotni přijmout tuto teorii. Proto jsme tento bunkr navštívili a kromě toho, že je dnes usazen do kupky hnoje, nenese žádné stopy památečního bunkru (každopádně v budově hned vedle žijí potomci babičky, která v té době dům obývala). Jinou možnost ještě přináší teorie kolegy Petra Sikory: tentokrát jde o řopík číslo XXI/519/A-120Z (obr. 12). Bunkr je trochu blíže budově Landesheim, je také u cesty. Od silnice je na břehu zářez, jakoby po kdysi vybudovaných schůdcích. To už by mohlo být vodítko. Protože ale tato teorie přišla později, nemáme objekt prozkoumaný a nevíme tedy, zda by uvnitř byly stopy, že byl někdy památníčkem na Hitlera. Je zde tedy prostor pro kolegy, kteří se zde budou v následujících dnech pohybovat, aby tuto záležitost pomohli upřesnit. Možná ale, že výše citovaný článek byl připraven dříve, než bylo jasné, že Vůdce pojede jinou cestou a z tisku už ho nikdo nestornoval (šlo o čtrnáctideník).

MNICHOV U VRBNA POD PRADĚDEM (Einsiedel) (obr. 13)

Nyní se dostáváme k místu, kde není pochyb o tom, že zde Hitler navštívil řopík. V „Dějinách Einsiedelu, jedné sudetské slezské lesní vesnice v Jeseníkách“ čteme:

„Cesta Vůdce Adolfa Hitlera vedla v tento den vstupu také přes Einsiedel. Z Vrbna přijel v časném odpolední 7. října 1938 za bouřlivého potlesku obyvatelstva, které stálo shromážděné u obecního úřadu a školy jel stojíce v otevřeném voze po císařské silnici k místní části Birkhahn. Tam nechal jeho doprovodnou kolonu zastavit a Vůdce si prohlédl jeden z českých bunkrů ležících v bezprostřední blízkosti silnice, který byl později nazýván jen Führerbunker.“

My ale víme, že vzpomínkám či dobovým článkům nemusíme moc věřit. Zde se to ale vyplatí, protože máme více důkazů. I k tomuto místu se dochovalo velké množství fotografií především z místa, kde linie LO přechází silnici (obr. 14). Možná právě Hitlerova řopíku je největší množství fotek. Jedná se o lomený bunkr XXI/1/A-120Z (obr. 15, 16). Není sice od silnice nejblíže, ale zase je asi nejpěknější (Hitler už navštívil do té doby několik objektů LO, ale lomený řopík mu dosud chyběl k důkladnějšímu poznání typologie LO). Podle dobových leteckých snímků zde byly polní cesty, kterými se sváželo patrně dřevo, takže autem mohl přijet až k samotnému bunkru. Také určení Birkhan je přesné, neboť naproti stála kdysi přepřahací poštovní stanice Birkhahn, později restaurace Tetřívek (obr. 17). Objekt sám je velmi dobře zachován, zase narozdíl od sousedů – má zachovanou výdřevu, na které najdeme nejen poznámky tesařů ze stavby řopíku, ale i německé nápisy, které jsou samozřejmě ozdobou vnitřních částí střílnových rámů (viz fotky na ropiky.net). No a pokud to jako důkaz nestačí, nad pravou střílnou je vysekán obdélníkový výklenek, patrně pro pamětní desku. Tu zatím na dobovkách nemáme, ale co není, může být... Na druhou stranu je známa pohlednice s jakýmsi odznakem (obr. 18), připomínající „rytinu“ Führerbunker a kostelík s nápisem: „Věrnost Vůdci, Mnichov u Vrbna“. Právě ten řopík, který Hitler navštívil, byl pro obec Mnichov symbolickým spojovacím článkem.

KUBŠICE (Gubschitz)

Tady už samozřejmě nejsme v Jeseníkách, ale přesunuli jsme se na jižní Moravu. Návštěvu zde Hitler vykonal 27. 10. 1938. Projel zhruba trasu Mikulov – Pohořelice – Olbramovice – Drnholec – Mikulov. Více se této cestě výše uvedení autoři nevěnují. Proto se podívejme na vzpomínky pamětníků, v tomto případě pana Oswalda Lustiga (*1924), který byl po válce odsunut a své vzpomínky na rodnou obec a její okolí loni publikoval v jednom ze sborníků pod názvem „Historické okamžiky v Kubšicích“. Kromě níže uvedeného popisu návštěvy Hitlera popisuje i své vzpomínky na stavbu jednoho z objektů LO, který stál v těsné blízkosti jejich domu. Vzhledem k faktu, že pisateli je již 88 let, nutno smeknout nad tím, že je v tomto věku schopen aktivně psát příspěvky do časopisů a sborníků. Vraťme se ale nyní do 27. 10. 1938 do městyse Olbramovice:

„…Když měl Hitler přijet, stál jsem asi s 300 - 400 lidmi několik metrů od radnice v Olbramovicích, všichni byli ve velkém očekávání. Můj otec byl kousek ode mne. Rád bych byl na kraji cesty, abych viděl Vůdce zblízka, ale lidi stáli tak hustě, že nebylo možno projít. Nejprve jelo nákladní auto s muži z Leibstandarte, za ním těžký Mercedes, ve kterém seděli vysocí důstojníci a za nimi následoval vůz Vůdce. Tento jel velmi pomalu. Hitler stál, mohl jsem mu vidět do očí. Jeho pohled byl ostrý jako nůž, pronikavý, nepopsatelně strašidelný: pohled muže, který nesnese žádný odpor. Podobně jako ostatní jsem následoval kolonu. Na křižovatce u staré poštovní silnice (zur Alten Postweg) bylo zastaveno. Dva důstojníci v Kübelwagenu předjeli vpřed a přikázali nám zde zůstat stát. Chtěli odstřelit jeden z českých bunkrů. Vůdcova kolona sledovala ukázku ze silnice z bezpečné vzdálenosti. Přinesli na vnější křídlo bunkru soustředěnou nálož a do střílny ruční granát. Asi po půlhodině byla slyšet ohromná rána a po ní ještě jedna exploze. Důstojníci se vrátili zpět a my jsme směli pokračovat v jízdě. Později jsme viděli, že soustředěná nálož roztrhala jižní křídlo bunkru, ruční granát roztrhl díru do zapuštěné kulometné střílny. V případě války by takový bunkr byl málo použitelný.“

Pokud se kolona z Olbramovic posunula mírně směrem na Šumice, měla jako na dlani tamní linii řopíků, která pokračuje směrem na Pohořelice. Tam jsou také dodnes dva výbuchem poškozené objekty, konkrétně 15/7506/A-180 (obr. 19) a 15/7525/A-140 (obr. 20). Tyto se staly pravděpodobně terčem použití náloží. I vzdálenost se zdá pro diváky jako bezpečná (obr. 21). Zde můžeme již jen spekulovat, zda se Hitler spokojil se sledováním výbuchu z dálky nebo zda se šel podívat i na účinky náloží. Zatím nám nejsou známy žádné dobové fotografie zachycující tyto zničené řopíky, natož ještě s Hitlerem.

V BOINGu č. 67 vyšly zápisky ze Znojemského deníku, které nám přiblížil Víťa Vítek: „Vůdce v Mikulově. Noc z 27. strávil Adolf Hitler ve speciálním vlaku, který jel ze Znojma do Laa a. d. Thaya, kde zůstal stát do rozbřesku. S rozbřeskem se na nádraží dostavilo tisíce lidí. Disciplinovaně čekali na to, jestli se jim Vůdce ukáže. Tento se pak objevil v okně vagonu. Jásot nepřestával ještě dlouho potom, co už vlak dávno opustil nádraží. Kolem deváté dojel vlak na místo určení do Mikulova. Onoho města, které již jednou v dějinách Německa mělo význam, a to příměřím, které ukončilo ve zdech tohoto města bratrovražedný boj mezi Němci roku 1866. Vůdce jel pomalu do města vlajkami a květinami ozdobeného. Nad hradem vlála vlajka Třetí říše. Ale Vůdce se nemohl v Mikulově dlouho zdržet. Na křižovatkách stály všude tisíce a tisíce lidí, kteří přispěchali z daleka, aby přivítali svého Vůdce. Autokolona jela Drnholcem, Pohořelicemi do Rakšic, kde si Vůdce prohlédl Čechy vybudované opevnění. K půl dvanácté se vrátil do Mikulova, kde na něho lidé radostně již čekali. Ve velké síni radnice přivítal starosta Vůdce, který se potom zapsal do čestné knihy města. Následně se odebral na balkon radnice, odkud měl proslov k lidem. Ti jej v tichosti poslouchali, když jim připomněl těžkost boje, tvrdost zápasu a konečně krásné vítězství, které vedlo k tomuto velkému okamžiku osvobození území.“

Pravda, Rakšice jsou již příliš za linií, ale směr je samozřejmě dobrý a je to ta stejná cesta přes Olbramovice. Možná ale Adolf Hitler položil základní kámen zdejšího řopíkového Minimuzea!

I další historické zdroje (především novinové články) se zmiňují o Hitlerově prohlídce opevnění u Pohořelic. Zde se nám jeví jako nejpravděpodobnější, že jejich pisatelé měli na mysli právě tuto událost u Olbramovic. Vyloučit však zcela nelze ani fakt, že Hitler mohl zastavit i u Pohořelic, kde stojí objekty v blízkosti silnice.

RANCÍŘOV (Ranzern)

Pro úplné vyčerpání našich poznatků máme ještě drobnou zajímavůstku. Kdo čeká další bunkr navštívený Hitlerem, bude zklamán, neboť jde jen o strom. Byť strom stojící u bunkru. Je dobře známo, že 26. 10. 1938 Hitler cestou ze Slavonic, přes Písečné, dorazil do Rancířova. Zde u silnice navštívil řopík 3/1146/A-140Z (Václav Junek ve své knize o Hitlerovi ani správně neopsal číslo bunkru!) (obr. 22). My ze zápisků pamětníků a především pak dobové pohlednice zase víme, že na počest byl objekt následně upraven na pietní místo, na stropě objektu byla umístěna spolu s železnými rozsocháči tabule:

„A pravda přece zvítězila! Tento kryt postavený za francouzské peníze, z českého velikášství, navštívil 26. 10. 1938 tvůrce Velkého Německa a spasitel sudetských Němců, Adolf Hitler.“

Po stranách řopíku byly vysazeny stromy svobody v úhledných ohrádkách z prasečích ocásků (švajnšvanců). Strom zasazený před pravou střílnou tam roste dodnes. A docela se mu daří. Přežil Hitlera, přežil odsun německého obyvatelstva, přežil reaktivaci, přežil železnou oponu, přežil kolektivizaci, … Tak až pojedete kolem, můžete se u něj zastavit a vyčůrat (obr. 23).

A když jsme na té jižní Moravě, existují ještě zmínky o Hitlerově prohlídce opevnění u Slavonic, Vranova a v Šatově. Ačkoliv jsou informace o Hitlerově návštěvě šatovského srubu MJ-S 2 v různých článcích a knihách často opakované, neexistuje žádný dobový zdroj, který by toto potvrzoval a to i přítomnost Hitlera u šatovského srubu. Václav Junek tuto informaci opsal z literatury, aniž by k této návštěvě měl nějaké důkazy. Na druhou stranu Hitler projížděl jižní Moravu až na konci října, kdy už byla většina okupačních jednotek Wehrmacht ve svých domovských posádkách a na rozdíl od cest ze začátku října existuje k jihomoravské návštěvě nepoměrně méně fotografického materiálu. (poznámka listopad 2017 - už o tom důkaz existuje, blíže v plánované aktualizaci článku - coming soon).

T. Svoboda, J. Lakosil