Proč jsou řopíky v I. sboru červené?
Před více jak 15 lety jsme nejen v diskuzním fóru na tomto webu řešili téma předválečného maskování a odstínů barev, které byly za první republiky používány k tzv. mimikrům. Toto téma je aktuální i v současné době, neboť s tím, jak armáda rozprodává jednotlivé objekty, objevují se více či méně úspěšné snahy o uvedení vnější podoby objekty do původního stavu z roku 1938. Ačkoliv to není na první pohled úplně zřejmé, problematika maskovacích nátěrů na objektech LO je poměrně složitá, a ne vždy i upřímná snaha autora maskování vede ke kýženému efektu. Většinou spíše naopak. Účelem tohoto článku je především vysvětlení nejčastějších chyb, se kterými se lze setkat u nově obnovovaných maskovacích nátěrů především v oblasti bývalého I. sboru.
Jednou ze základních chyb při provádění maskovacích nátěrů bývá to, že autor nátěru nevychází z dobových reálií a natře maskovací barvy tak, aby se mu líbily. Z dobových fotografií ale jasně vyplývá, že každý stavební úsek LO se vyznačoval určitým specifikem (tvar či orientace maskovacích skvrn, používání určitých odstínů apod), což zřejmě souviselo s kreativností jednotlivých velitelů VSD. Pokud je tedy záměrem obnova maskovacího nátěru v podobě odpovídající roku 1938, je třeba důkladně prohlédnout stěny objektů, zda se na nich nedochovaly alespoň malé zbytky barev ve struktuře omítky nebo betonu. Na některých objektech bývají skvrny ještě patrné např. pod poválečnými omítkami nebo záhozy. Pokud dochované stopy neumožňují rekonstrukci nátěru v původních tvarech skvrn (což se týká asi většiny objektů), je vhodné navrhnout takový tvar a barevnost skvrn, které odpovídají specifikům konkrétního úseku. K tomu lze využít množství dobových fotografií, které byly v minulosti publikovány v literatuře nebo na internetu. K většině stavebních úseků se nějaké dobové fotografie dochovaly, takže je zpravidla z čeho vycházet. Pak už stačí jen trochu plánování a zamyšlení se nad provedením maskovacích skvrn pro konkrétní objekt. Je možno využít více dobových fotografií různých objektů a řešení maskovacích skvrn z těchto přenést na jeden objekt.
Druhá, a to podstatně horší chyba, se kterou se lze setkat na objektech s obnovenými maskovacími nátěry, je volba NEVHODNÝCH typů a odstínů barev. Pro obnovené maskovací nátěry je nutné používat matné barvy určené pro venkovní nátěry stěn. Vhodné jsou např. fasádní disperzní barvy, určitě nepoužívat na omítku lesklé syntetické barvy určené na kov apod. Sortiment nabízených matných fasádních barev je značný a ceny nejsou u běžných barev nikterak dramatické. Jen je nutné volit typ nátěrového systému, který umožňuje tónování do celé škály barevné vzorkovnice.
Kamenem úrazu u většiny obnovených maskovacích nátěrů zůstává ale volba vhodných odstínů barev. A tady je nutno se pozastavit trochu déle. V roce 1937 se používaly v oblasti I. sboru k maskování objektů odstíny zelené, špinavě žluté, hnědé a černé barvy. Na mnoha objektech se pozůstatky těchto barev dochovaly v nějaké podobě a rozsahu dodnes, takže autoři nově obnovovaných nátěrů z těchto zbytků zpravidla vychází. A tady je potřeba upozornit na jedno úskalí, které je nutno při volbě odstínu zohlednit – tzv. barevné „mutace“. Pojem „mutace“ barvy je samozřejmě jen můj terminus technicus, kterým označuji různé barevnostní změny pigmentu. Je potřeba chápat, že od roku 1937 uběhlo více jak 85 let a za tu dobu byly barevné nátěry vystaveny působení různých povětrnostních, biologických či chemických vlivů. V posledních několika letech jsem se při průzkumu LO zaměřil právě na problematiku odstínů dochovaných barev na objektech. Byť je nutné v průzkumu ještě dále pokračovat a některé poznatky dále zpřesňovat a prohlubovat dalšími výzkumnými metodami, určité závěry k předválečným barvám lze již bez obav učinit.
Černá barva se vyznačuje barevnou stálostí, na vícero objektech zjištěn stejný odstín. Lze vycházet z dochovaných zbytků na objektech.
Zelená barva se jeví jako velmi málo stabilní a zelené nátěry na objektech zřejmě poměrně rychle mizely, což dosvědčují i dobové fotografie z 40. let s olezlými poli zelené barvy. Stárnutí barvy se projevuje i změnou barevnosti, původně tmavá zelená se mění na světle zelenou, případně nádechem do modra.
Špinavě žlutá (okr) – stárnutí barvy se na dochovaných fragmentech projevuje světláním odstínu a přechodem z hnědožluté do výraznější čisté žluté.
Hnědá – tuto barvu jsem si nechal na závěr, neboť se s ní vlastně odkazuji na název tohoto článku a považuji ji za největší slabinu většiny obnovených maskovacích nátěrů v I. sboru. Pro výrobu hnědého pigmentu bylo zřejmě využíváno smíchání červené a zelené barvy, popřípadě červené, modré a žluté). Pro červenou barvu byly využívány již historicky dlouho velmi odolné oxidy železa. Složení zelených pigmentů pro nátěrové hmoty nemám zatím potvrzené, ale jak jsem již uvedl, zelené nátěry příliš dlouho nevydržely a ze stěn rychle mizely. Ať se jednalo o chemický proces oxidace červených pigmentů či důsledek mizejícího zeleného pigmentu, výsledek byl stejný. Hnědá barva v průběhu doby zmutovala do červenohnědé až červené. Rozsah zčervenání hnědé barvy asi závisel na množství pigmentu, exponovanosti stěn apod, ale v určité míře probíhal vždy. V úseku C-14 objevil kolega Ondra Vonka na svém objektu zbytky hnědé barvy, která nevykazovala příliš velké „zčervenání“. Je možné, že natřené stěny byly krátce po dokončení zaházeny nepropustnou hlínou, která omezila styk barev vzduchem nebo vlhkostí, a tím zabránila procesu mutace barevnosti pigmentu. Pro zodpovězení této a mnoha dalších otázek bude samozřejmě potřeba ještě dalšího zkoumání – nejen terénního, ale i archivního a laboratorního, které by mohlo přinést další poznatky k používaným odstínům barev nejen za první republiky, ale i v poválečných letech.
Abych to tedy shrnul: v konečném výsledku tedy máme dnes na mnoha objektech dochovány zbytky prvorepublikových barev se zmutovanými odstíny zelené, okrové a hnědé, které ve většině případů neodpovídají své původní předválečné podobě. Někteří autoři nově obnovených maskovacích nátěrů dokonce došli tak daleko, že tyto barevně zmutované odstíny zvýraznili tzv. mokrým efektem, čímž chybu ještě znásobili. Až budete projíždět oblastmi I. sboru, můžete se tak často setkat s rekonstruovanými objekty, jejichž maskovací nátěry s červeno-žlutými skvrnami působí přesně opačným efektem, než by měly – objekty v krajině zvýrazňují. Co by na tyto hloupé chyby řekli úsekoví velitelé VSD nebo major Kopecký a generál Nosek z Velitelství ženijního vojska I. sboru, se už bohužel nedozvíme. Ale asi by nad našimi červenými řopíky dlouho kroutili hlavou…
Níže několik ukázkových fotografií objektů LO z I. sboru s obnovenými kamuflážemi na ukázku, jak se barevné odstíny (ne)mají volit. Fotografie jsou převzaté z karet objektů v databázi.
Zdroje a literatura:
- Vlastní průzkum pozůstatků maskovacích barev
Vloženo: 8.2.2023Autor: Jan Lakosil