K problematice značení předválečných uzávěrů střílen

Jedním z témat vybavení LO, kterému zatím nebyla věnována příliš velká pozornost, jsou uzávěry hlavních (kulometných) střílen dodávaných v roce 1938 do LO. Asi není třeba připomínat, že byly vyráběny ve dvou velikostech (malý a velký), podívejme se ale podrobněji na detaily týkající se dodávek a typologie. Píšu sice typologii, ale ono v případě uzávěrů moc o nějakém typologickém rozlišení moc mluvit nejde, protože jsou si v zásadě podobné jako vejce vejci. Liší se jen v detailech značení, na které se nyní podívejme podrobněji.

Dodávky uzávěrů střílen byly úzce spjaty s dodávkami hlavních kulometných střílen (podrobné údaje o dodávkách střílen – viz článek kolegy Šenkyříka). Samotnou střílnu a lafetu do ní určenou vyvinula Zbrojovka Brno pod označením DZ-19, a ZB byla také v roce 1937 hlavním dodavatelem rámů střílen, které byly zabudovávány do opevnění. Na základě objednávky ŘOP byla dodávka velkých a malých uzávěrů střílen přičleněna k dodávkám samotných lafet, takže z výrobních podniků ZB nebo jejích subdodavatelů putovaly na staveniště pouze samotné střílny. Celkem bylo u ZB objednáno 9000 ks střílen, jejichž dodávka se ovšem protáhla až do roku 1938. Uzávěry k těmto střílnám byly tedy dodávány až v letech 1938-39 společně s lafetami vz. 37. Pro účely našeho typologického rozlišení je tedy nazvu typem 37.

Dosud zjištěnými výrobci uzávěrů střílen typu 37 byly Moravské ocelárny Olomouc a Třinecké železárny. Tyto uzávěry jsou také nejrozšířenějším typem předválečných uzávěrů střílen a byly využívány také při poválečné reaktivaci. Uzávěry zřejmě přežily v bednách společně s lafetami vz. 37 a válku jich tak mohlo přečkat přibližně 500 kusů od obou typů. Ještě v 90. letech se s nimi dalo celkem běžně setkat v objektech LO na jižní Moravě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně běžnou součást výbavy, nevěnoval jsem jim tehdy bohužel příliš velkou pozornost. Uzávěry typu 37 byly z výroby opatřeny zeleným nebo khaki nátěrem na suříkové nebo červené základovce. Pouze uzávěry z první stokusové? série brněnských lafet byly podle archivních podkladů natřeny světle šedou barvou (viz známé fotky prototypu lafety DZ-19). Uzávěry z Moravských oceláren byly značeny nálitky písmen MO. Starší typ uzávěrů (zřejmě první dodávky lafet) má tuto dvojici písmen na pravém horním ozubu u velkého i malého uzávěru. Novější provedení (o dost častější) má písmena MO přesunutá na střed těla uzávěru u velkého i malého typu. Charakteristickým znakem MO uzávěrů je také trojúhelníková výztuha u držadla, která se vyskytuje pouze u tohoto výrobce.

Uzávěry z Třineckých železáren byly značeny firemním logem (v kruhu tři kladívka do trojúhelníku) v podobě nálitku na spodní hraně uzávěru. Na některých uzávěrech MO i TŽ se lze setkat také s různými vyraženými čísly nebo značkami, jejichž účel je zatím neznámý. Zřejmě se jednalo o nějaké pomocné výrobní značky a čísla.

V případě uzávěrů typu 37 zůstává zatím nezodpovězena otázka, zda uzávěry do příslušenství lafet vz. 37 dodávala ještě nějaká další firma. V úvahu by teoreticky přicházely slévárny Storek, které dodávaly podobně jako MO a TŽ odlitky pro výrobu lafet vz. 37. Vzhledem k tomu, že počet dochovaných uzávěrů z příslušenství lafet (v řádech nižších stovek kusů) představuje pouze malé procento z celkového počtu vyrobených uzávěrů typu 37, nelze toto ani vyloučit. Žádný dochovaný kus nebo archivní zmínka uzávěrech od Storka mi ale zatím nejsou známy.

Na rok 1938 objednalo ŘOP dodávky střílen formou samostatných objednávek u původních subdodavatelů ZB z objednávky v roce 1937. Dodavateli střílen byly tedy:

Vítkovické hornímu a hutní těžířstvo (VHHT), Škodovy závody v Plzni, ČKD, Slévárny Ignáce Storka v Brně a nám již známé Moravské ocelárny v Olomouci. Počty objednaných střílen je možno se dočíst ve výše zmíněném článku. Oproti roku 1937 došlo ke změně a uzávěry střílen měly být dodávány společně se střílnami. Pokud jsme mohli o uzávěrech typu 37 hovořit, že válku přežily stovky kusů schovaných v bednách s lafetami vz. 37, o uzávěrech typu 38 to bohužel úplně říci nemůžeme. Možná je zde více otazníků jak odpovědí, a to právě z toho důvodu, že počet dochovaných/známých uzávěrů typu 38 je velmi nízký – řádově v jednotkách kusů. Zřejmě by mohly být některé dochovány v zabetonovaných objektech Vltavské čáry, ale jejich dostupnost je nulová, nehledě na stav dochovanosti. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé výrobce a začneme tím, jehož určení je naprosto jasné.

Škodovy závody – uzávěry tohoto výrobce poznáte snadno podle nápisu ZB 5252 na velkém uzávěru a ZB 5253 na malém uzávěru. Nápis je řešen formou nálitku a jeho umístění je patrné z výkresu. Na samotné střílně byl uveden kód ZB 5251. Z dochovaných kusů není zatím jasné, zda byly uzávěry opatřeny sériovým nebo výrobním číslem.

Doplnění informace z 05/2024: na horní ploše uzávěru ve středové části může být uzávěr značen přejímací značkou E1+lev (ZTÚ 1).

Uzávěry VHHT – domnívám se, že uzávěry z Vítkovic lze poznat podle čtyřmístného čísla vyraženého shora na uzávěrech. Právě určitá korelace mezi čísly zjištěnými na uzávěrech a čísly na střílnách vedla k přiřazení tohoto typu uzávěru k VHHT.

Doplnění informace z 05/2024: potvrzeno, že tyto uzávěry vyrábělo VHHT - na dochovaném exempláři byla nalezena značka výrobce v podobě písmene V v neúplném kruhu s doplněným letopočtem 1828 (rok založení železáren).

Uzávěry ČKD – k určení tohoto výrobce na uzávěrech opět pomohla podobnost s číslováním střílen z ČKD. S jistotou se podařilo loni ověřit dva velké uzávěry typu 38, které neodpovídají předchozím výrobcům. Jejich jediným zjištěným identifikačním znakem byla čísla jedno- nebo dvouciferná čísla ve formě nálitku na těle uzávěru. Tato čísla opět odpovídají značení střílen, takže je zde velká pravděpodobnost, že je to přiřazeno správně. U malého uzávěru jsem ve výkresu naznačil předpokládanou pozici čísla, ale není to jisté. Z dochovaných kusů není jasné, zda byly uzávěry opatřeny sériovým nebo výrobním číslem.

Neznámou pak zůstává otázka, zda i zbývající dodavatelé z roku 1938 (Storek a MO) dodávali ke střílnám uzávěry. A pokud ano, jak vypadaly. V případě Storka by mohl napovědět archivní dokument od velitele VSD úseku 191, který obdržel v létě 1938 od Storka dodávku střílen, ale uzávěry u nich nebyly. Je tedy dost dobře možné, že Storek uzávěry opravdu neměl v objednávce. Jak to bylo s dodávkami MO lze zatím jen spekulovat.

U uzávěrů typu 38 je možné zmínit ještě jeden podstatný detail, který by mohli ocenit majitelé muzeí. Uzávěry byly dodávány spolu střílnami natřené pouze suříkem a finální nátěr pak zajišťovala stavební firma v rámci dodávek stavebních prací. Na jednom z vítkovických uzávěrů se sice dochovala khaki barva, ale předpokládám, že jej firma mohla natřít také nějakým odstínem šedé, kterým natírala ostatní ocelové prvky v objektu. Dále z výše uvedeného vyplývá, že by v případě střílen z roku 1938 měl být ve výbavě uzávěr typu 38 odpovídajícího výrobce, který dodal střílnu. Z archivních dokumentů vyplývá, že po dodání střílen byly uzávěry zpravidla uloženy ve skladišti a do objektů byly rozmísťovány až po jejich dokončení, případně pak po obsazení nedokončených objektů. V případě uzávěrů od VHHT tedy asi nastala pouze výjimečně situace, že by uzávěry a střílny měly stejné výrobní číslo (viz sjednocení čísel u ventilačních souprav). Předpokládám, že byly uzávěry rozhozeny po objektech náhodně, jak přišly pod ruku.

Z výše uvedeného popisu dodávek uzávěrů střílen vyplývá také jeden poměrně zajímavý poznatek. A to ten, že objekty LO vybudované v roce 1937, které nebyly osazeny lafetou vz. 37, ale pouze závěsem LK, s největší pravděpodobností nebyly v září 1938 vůbec vybaveny uzávěry střílen. Vycházím z toho, že uzávěry dodané se střílnami v roce 1938 zůstaly v úseku, kam byly dodány. Archivní dokumenty toto v zásadě potvrzují. Nadbytečnými se uzávěry staly v objektech z roku 1938 až v okamžiku, kdy byla do objektu namontována lafeta, která měla uzávěry ve svém příslušenství. A teď vyvstává otázka, zda byly v objektu ponechány již osazené uzávěry typ 38 a uzávěry typ 37 od lafety šly do jiného objektu, nebo tomu bylo naopak. To už je ale opravdu spíše akademická debata.

Z poznatků z objektů ale vyplývá, že většina osazených lafet vz. 37 připadá hlavně na objekty LO postavené v roce 1937 a tedy v létě 38 již stavebně dokončené a připravené k instalaci vybavení. Samozřejmě jsou i případy osazených lafet do objektů postavených v roce 1938, je jich však nepoměrně méně. Bez uzávěrů střílen mohlo zůstat odhadem minimálně tři tisíce kusů střílen, tedy 1500 objektů LO. Archivní podklady potvrzují, že např. v III. sboru docházelo k přesouvání uzávěrů mezi úseky podle toho, kde chyběly, ale jižní Morava je tak trochu specifický případ v tom, že zde byla drtivá většina objektů přednostně osazena lafetami vz. 37.

Ve II. sboru byla situace trochu jiná, některé úseky měly 1. sled postavený v roce 1937 a 2. sled se budoval až v roce 1938. Zde tedy mohla nastat situace, že uzávěry určené ke střílnám 2. sledu mohli velitelé úseku přesunout do 1. sledu. i když nebyl osazen lafetami. Typickým příkladem, kde ale uzávěry střílen s největší pravděpodobností chyběly, jsou objekty LO vybudované v roce 1937 v rámci I. sboru, u kterých nebyla nainstalována lafeta. A to byly spousty objektů v lesních úsecích Pražské čáry, linie podél Ohře i Blšanky, v Podkrušnohoří atd. Počty lafet dodávaných do I. sboru nebyly s ohledem na počty postavených objektů příliš velké a velké procento objektů si tak muselo vystačit se závěsy LK bez možnosti plného nebo částečného uzavření střílny.

Neznámou rovněž zůstává počet vyrobených MO uzávěrů typ 37 staršího provedení. Nálitek MO zřejmě překážel při zasunutí do střílny a došlo k úpravě jeho pozice. Při problémech se zasunutím do střílny bylo nutno u starších typů MO zapilovat.

Do problematiky uzávěrů střílen zasahuje samozřejmě také poválečná produkce, což je ovšem téma, které vydá na samostatný článek. Jak je z mého souhrnu patrné, ne všechny otazníky kolem předválečných uzávěrů se dosud podařilo objasnit, a je otázka, zda se je někdy vůbec podaří zodpovědět. Jistě by byl zajímavý objev uzávěru s logem slévárny Storek. Přínosné by bylo také ověření dalších kusů uzávěrů typu 38 na přítomnost značek a čísel. Pokud by někdo ze čtenářů měl pocit, že má výrobek z produkce VHHT, ŠZ nebo ČKD, i fotografie by mohla pomoci s dalším upřesněním zde uvedených informací.

---