[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky ]
Uživatel : 100.26.196.222 () [ Přihlásit ]

Typologie LO36 u ZVV Brno


Pokud se podíváme na současnou úroveň poznání problematiky předválečného lehkého opevnění, moc bílých míst už nenajdeme. Tápeme většinou jen nad určitými detaily, ať jde o pozice zahlazených objektů nebo konstrukční detaily. Přesto jsme doteď měli v databázi LO jeden velký otazník, který vypadal zprvu neřešitelně. Jak se ukázalo, naštěstí jen zdánlivě neřešitelný. Tím otazníkem mám na mysli typologii objektů LO z roku 1936, které byly budovány na jižní Moravě. Pokud se bavíme o typech „šestatřicítek“, většina problematiky znalých osob vysype z hlavy typy A, B, C a popřípadě E. Rozlišit od sebe tyto bunkry v terénu není složité. Tedy není složité v oblasti I. a II. sboru. U III. sboru na jižní Moravě byly ale objekty starého typu typů A, B a C budovány v různých podvariantách, což s absencí archivních podkladů vedlo k tomu, že doposud nikdo nebyl schopen sestavit úplnou typologickou řadu jihomoravských LO 36. S průzkumem objektů LO 36 na jižní Moravě se začalo již před více jak 35 lety a na základě tohoto prvotního průzkumu vznikl alespoň základní seznam s rozlišením objektů podle počtu střílen.

V době, kdy vznikala databáze na ropiky.net, což bylo někdy kolem roku 2002, chyběly stále jakékoliv relevantní archivní podklady k přesnějšímu roztřídění objektů podle typů. Proto jsme se s Tomášem Kamenským při budování databáze domluvili na zavedení dočasného označení typ 1 pro dvoustřílnové objekty a typ 2 pro objekty třístřílnové s tím, že toto upravíme, až se podaří zjistit správnou typologii. Na základě určitých (a neúplných) indicií jsme sice v roce 2011 nabídli čtenářům Velké knihy o malých bunkrech náznak řešení dobové typologie, ale ne úplné. Cesta k úplnému pochopení typologie jihomoravských LO 36 byla však ještě dlouhá. Systematickým terénním průzkumem spojeným s přesným proměřováním úhlů stěn se střílnami a rozměrů bunkrů, které byly následně vynášeny v CADu, jsme nakonec mohli vytvořit základní typologickou řadu objektů. Souběžně s touto takříkajíc geometrickou činností jsme začali po problematice LO 36 pátrat důkladně v dochovaných archiváliích uložených ve VÚA-VHA. K našemu překvapení se podařilo dohledat stovky stran dokumentů, které naše v terénu vybádané závěry potvrdily nebo upřesnily. S klidným svědomím tedy můžeme konstatovat, že tento poslední velký dluh vůči LO byl společnou prací Tomáše Svobody a Jana Lakosila snad již definitivně splacen.

Pojďme si tedy představit principy typologie a jednotlivé typy objektů.

Nejdříve si projdeme rozdělení objektů podle typů a jejich označení písmeny. Typy A a B jsou dvoustřílnové objekty. Objekt C je třístřílnový objekt. Máme zde i dva exempláře typu D – jedná se o sice dvoustřílnové objekty, ale zcela atypické, nemají vlastně ani boční a týlovou stěnu, jejich význam nám sice stále přesně uniká, třeba šlo jen o nějaké zodolněné postavení, třeba i o klamné, určitě však zatím pro nás nevysvětlené. Typ E je jednostřílnový objekt.

Dalším základním rozlišením je odolnost objektů. Lze ji snadno ověřit na čelní stěně – objekt typu A má tloušťku 50 cm, objekt typu B má o 10 cm silnější stěnu, tedy 60 cm. Objekty typu C mají vždy čelní stěnu 60 cm tlustou. Jediný jednostřílnový exemplář typu E vzhledem ke své konstrukci má půdorys své střílny do špice a v nejsilnějším místě má také 60 cm tlustou čelní stěnu. Zmínili jsme, že objekty typu D jsou atypické, ale pro úplnost dodejme, že tloušťku čelní stěny mají jen 40 cm.

Ještě než odhalíme poslední část označení typu objektů (tedy tu číselnou), připomeneme typický tvar jihomoravských pevnůstek. Určitě na první pohled upoutá špičatý vzhled čelní stěny. Pokud jednoduše změříme úhloměrem úhel této „betonové špice“, nebo rohu, nebo je jedno, jak si to kdo nazve, geometricky vyjde stejný úhel, jako kdybychom velmi složitě měřili úhel, který svírají osy střílen. My jsme dříve měřili tyto osy podobně jako u řopíků z azimutů, ale zatímco řopíky jsou téměř přesné stavby, námi zmiňované stavby kolikrát nemají rovné stěny a hlavně jsou často více či méně zahrnuty zemními valy (záhozy), takže prostě měření azimutů nás na roky zmátlo. Teprve proměření úhloměrem s dlouhými rameny jsme identifikovali tedy tři různé možnosti: 40, 60, nebo 70 stupňů. Pokud osy střílen svírají ještě větší úhel, mezi stěny se střílnami byla konstrukčně vložena krátká čelní stěna, někdy dokonce i lomená, pak bylo možné vytvořit objekty pro osy střílen s 90, 105 a dokonce 165ti stupni. To jen na vysvětlenou, že kromě těch klasických jsou i objekty pro boční palby. A už jen uvedení do problematiky: úhel os střílen 40 stupňů = typ 110, úhel os střílen 60 stupňů = typ 110-135, úhel os střílen 70 stupňů = typ 150.


B 110-135

Toto je nejčastěji použitý typ starého typu lehkého opevnění na jižní Moravě (celkem 74x). Pojďme si postupně na tomto typu vysvětlit, co označení znamená. „B“ už víme, že jde o odolnější provedení s čelní stěnou 60 cm. Podtyp „110-135“ znamená, že osy střílen svírají 60 stupňů. Proč ale je uveden interval 110-135 stupňů?

Dostáváme se k poslední veličině, která ovlivňovala definitivní typ objektu. Odměr střílen u jihomoravských objektů byl 70 stupňů. Zde je evidentní rozdíl mezi objekty třeba u ZVV Praha. Když si představíme úhel os střílen 60 stupňů a každá ze střílen má odměr 70 stupňů (tedy +/- 35 stupňů), takový objekt by měl největší odměr 35 + 60 + 35 = 130 stupňů. Možná si konstruktéři věřili, že umí střílny rozevřít do stran ještě o 2,5 stupně oboustranně, pak by vyšlo celkově 135 stupňů. (Teoreticky to problém není, při měření objektů ale nelze na takovou přesnost moc měřit, protože u těchto staveb zkrátka centimetr nebo i tři není žádná míra.) Každopádně variabilita byla možná i opačně, že by střílny byly vybetonovány užší a využil by se tedy i menší celkový úhel než 130 stupňů. Definitivní typ tedy určily tvary střílen – proto velké množství objektů má tzv. šilhající střílny, tzn., že střílny umožňují daleko větší palby od osy zbraně k vnějšímu okraji palebného vějíře. Zkrátka podle potřeby vyplývajících z terénu před objektem a zamýšlených střelecko-taktických úkolů. (A tady už trošku situace možná připomíná možnosti lehkého opevnění nového typu… - nebo ne?)


S jakými typy se tedy můžeme nově setkat v databázi LO36 u ZVV Brno?


A 110 nebo B 110: dvoustřílnové objekty s osou střílen 40 stupňů (35+40+35=110)


A 110-135 nebo B 110-135: dvoustřílnové objekty s osou střílen 60 stupňů a s možností různě do stran rozevřených střílen


A 150 nebo B 150: dvoustřílnové objekty s osou střílen 70 stupňů


A 90 a B d: dvoustřílnové objekty s bočními palbami s osou střílen 90 stupňů, u typu A nazýván nesystémově „A 90“, u typu B

nesystémově zase „B d“. Tyto typy byly zřejmě vyprojektovány na poslední chvíli, proto jim nestačil být přidělen klasický formát z typologie: my bychom to uměli a pojmenovali bychom je jako A 170, příp. B 170.


B 4: dvoustřílnový objekt s bočními palbami s osou střílen 105 stupňů. Tento typ byl zřejmě vyprojektován jako netypický objekt a byl tedy označen jen jako 4. v pořadí typ B v úseku Mikulov, a snad i proto mu nebyl přidělen klasický formát z typologie: my bychom ho pojmenovali jako B 190.


A 200-220 nebo B 200-220: dvoustřílnové objekty s bočními palbami s osou střílen 165 stupňů. Zde už jsme museli zasáhnout my a kvalifikovaným odhadem přiřadit označení „200-220“, které vyplývá z výkresů poté, co jsme všechny objekty změřili a nakreslili. Archivně byly objekty označeny původně (chybně) jako typy E, poté opraveny na A, resp. B bez určení bližšího číselného podtypu.


C 160: třístřílnový objekt se střílnami, které mezi sebou svírají úhly 45 stupňů (tedy 2x 45 stupňů)


C 180-200: třístřílnový objekt se střílnami, které mezi sebou svírají úhly 60 stupňů (tedy 2x 60 stupňů)


V databázi LO ZVV Brno byly provedeny změny, které souvisí jednak s novou typologií, ale také s členěním a číslováním objektů ve stavebních úsecích. Původně používané číslování objektů podle archivní mapy ŘOP bylo nahrazeno systémovým „úsekovým“ číslováním podle podkladů ZVV Brno / III. sboru. Rozdělení na úseky bude nově respektovat původní zadání ZVV Brno do čtyř samostatných úseků. Pozdější vyčlenění objektů z úseku Znojmo je popsáno v komentářích.


Zpracovali: Tomáš Svoboda a Jan Lakosil, březen 2023

Zdroje a literatura:

  1. Archivní fondy VÚA-VHA Praha konfrontované s vlastním terénním průzkumem, úhloměrem, pásmem, laserovým dálkoměrem, papírem, tužkou a CAD programem.



Vloženo: 1.3.2023
Autor: Jan Lakosil
Copyright ropiky.net ©1999-2024        Ochrana osobních údajú (GDPR)