Ota Jallitsch (26.4.2005 11:32) Ta 
Pepa Drobný (20.4.2005 0:32) Na akci 19.4.2005 jsme vyrazili ve třech (Kameňák, Lakouš a Hartmann) a moji spolubydlící se děsně divili, že ve čtvrt na čtyři odpoledne vyrážím z Plzně na výlet na Tachovsko, že se prý setmí akorát až tam dojedem. No nakonec se to časově zvládlo dobře, navštívili jsme tři POKy a vycházelo to standartně, nález a návšetěva objektu si v průměru vyžádal jednu hodinu. Kameňák šlápnul na plyn svého Seatu a zhruba během hodiny jsme z Plzně dorazili do lokality poblíž Boru, ve které se měly nacházet tři POKy. Dostala se mi poprvé do ruky GPSka a protože jsem se na práci s ní hodně těšil, tak jsem se hned po intruktáži jak ji používat rozběhl na pozici, kde se podle mapy měl nacházet první objekt. Bohužel jsem neměl zkušenosti s poválečným opevněním, a tak jsem nevěděl přesně, co hledám, a tak jsem objekt minul asi o 20 metrů a musel jsem počkat na kluky, kteří měli jasno hned jak uviděli patník. Když jsme přišli blíže, objevili jsme i zamaskovanou střílnu překrytou betonovými trámky a zeminou. Snahu vstoupit do objektu jsme vyhodnotili jako příliš pracnou (předpokládaný vchod se skrýval pod velkou vrstvou hlíny), a tak jsme pokračovali k druhému objektu. Ten jsme našli rovněž snadno, i když tentokrát nesl GPSku Kameňák a objekt minul, ale Lakouš postupující za ním ho zaregistroval. Tentokrát byl vchod zaházen pouze větvemi, a tak jsme s Lakoušem vlezli dovnitř. Byl to můj první poválečný objekt, do kterého jsem vstoupil. Byl zcela prázdný, za zajímavý mi přišel klenbový strop. Třetí objekt jsme v dané lokalitě hledali asi půl hodiny, ale nenašli jsme ho. Kluci při tom ale náhodou narazili na pomník psohlavců a na ceduli značící příhraniční pásmo. Pak jsme vyrazili k lokalitě poblíž Přimdy. Zde jsme asi po 10 minutovém hledání našli objekt č. 101. Přestože zde nebyl patník, podařilo se nám lokalizovat pravděpodobné místo vchodu pod zeminou. Objekt vypadal, že v něm zcela jistě dlouhá léta nikdo nebyl, proto jsme se rozhodli protentokrát dovnitř prokopat, a tak jsem byl poslán do auta pro polní lopatku. Přiznám se bez mučení, že jsem blonďák, a proto se nakonec ukázal jako větší problém otevřít kurf u auta než najít v lese bunkr. Než jsem se k lopatce probojoval sklopením sedaček, tak přispěchal Kameňák. S ženijní výbavou tvořenou polní lopatkou jsme se jali dobývat objekt. Odkopali jsme asi 30 cm zeminy a odkryli jsme betonový panel. Jeho zvednutí usnadnily dráty, které jím byly provlečeny. V objektu skutečně dlouho nikdo nebyl, neboť byl velice dobře vybaven. Už po odkrytí poklopu jsme si chrochtali nad luxusem, že jsme dolů mohli jít po žebříku. Do objektu jsem s baterkou vlezl jako první a nestačil vycházet z úžasu, byl jsem nadšen. Uvnitř byla výdřeva (i když byla díky vlhkosti prohnilá, v takovém rozsahu jsem ji ještě nikde neviděl) a docela dost vybavení. Nalezli jsme kompletní a nezrezivělou lafetu pro kulomet a pod ní byla rozpadlá bedna s náhradními díly. Také zde bylo nářadí jako pila kart nebo montážní klíč. Co mě překvapilo, byly zbytky těl uhynulých zvířat, která byla v různém stupni rozkladu. Vůbec jsme nechápali, jak se tam dostala, když dovnitř vedl pouze úzký otvor střílny, Ale co jsme nechápali totálně, kde se tam vzala noha srnky, zbytek těla nikde nebyl. Vymýšleli jsme různé teorie až jsme došli k nepravděpodobnější variantě, a sice že šlo o součást vybavení objektů pro případ ústupu, kdy měli vojáci vzít nohy na ramena. Kluci to uvnitř všechno nafotili a pak jsem betonový panel shodil na původní místo. Při zadupávání, aby správně dosednul, se mi ho podařilo v půli prolomit, což jsem se docela divil. Inu kvalitní komunistická výroba. Otvor jsem pak zase aspoň trochu zamaskoval, aby ho nevyraboval hned první náhodný kolemjoucí a zachoval jej tak pro budoucí generace bunkrologů. Další naše pátrání v lokalitě o trochu severněji, kde měly být tankové věže, bylo neúspěšné, našli jsme pouze vyvrácený patník, a tak jsme nabrali kurz na Plzeň. Bylo to pro mě skvěle a zajímavě prožité odpoledne. Pepa Drobný (Hartmann) 
|