Dušan Žatecký (21.8.2007 16:46) Jaké měli Němci v r.38 možnosti, pokud by chtěli zaclonit palebné průseky poražením stromů rostoucích na okraji průseku? Z jediného instruktážního obrázku který jsem k vedení průseků v LO viděl (otištěn např. v Plzeňské čáře) je zřejmé, že šířka palebného průseku byla kolem 8 metrů, pozorovacího asi 6m. K zaclonění tak stačí jen několik stromů. Porazit je - to není dnes v době bleskovic a plastických trhavin problém. Jak to bylo v r.38? Les před přední hranou průseku měl být sice prosvětlený, ale pokud jsou řopíky dejme tomu 200m od sebe a "dřevorubec" pracuje v místě lomení překážky mezi objekty, pak je od střílny oddělen více než 100 metry "prosvětleného" lesa. Zřejmě nejběžnější varianta vedení zákopů pro pěchotu mezi objekty - rovnoběžně s překážkou a zároveň s osou zákopu vedenou na střílnu bližšího objektu - znamená vzdálenost mezi zakopanou pěchotou a "dřevorubcem" cca 50m. Ovšem neprosvětleného lesa. A bylo reálné poražením stromů rostoucích mimo prosvětlený les a padnoucích do prosvětleného tento "zneprůhlednit" a následně pokračovat kácením v teď už neprosvětleném lese? |