Objekt z 60. let – plná výbava

Přechod čs. armády na nové zbraně zavedené na jednotné střelivo vojsk Varšavského paktu (pro kulomety se jednalo o 7,62x54R) se samozřejmě dotknul i objektů opevnění, se kterými se i nadále počítalo v obranných plánech. Po několika letech zkoušení, změn a přestávek ve vývoji byla zavedena na konci 50. let nová univerzální lafeta určená nejen pro reaktivované předválečné opevnění, ale i pro nově budovaný mohutný obranný val v západních Čechách a na Šumavě sestávající m.j. zhruba z tisícovky kulometných objektů. Nová lafeta byla do výzbroje zařazena jako „Univerzální lafeta UL1“, pro LO byla dodávána převážně ve variantě UL1-3 (tedy bez upínacích prostředků pro palebné sruby).

Nové lafety se montovaly jednak do objektů vybavených v 1. etapě reaktivace (výměna za staré předválečné lafety), ale i do objektů, které v 50. letech kompletně vybaveny. Lafety se montovaly především do strategických objektů s výstřelem na důležité komunikace nebo tam, kde střílny působily do míst vhodných pro vpád na čs. území (např. roviny na jižní Moravě).

K výměnám starých lafet za nové UL1 začalo asi docházet od počátku 60.let po rozjetí sériové výroby a dle dodávek k jednotlivým útvarům. U plně vybaveného objektu z 1. etapy došlo pouze k výměně lafety, veškeré zbylé vybavení bylo v objektu ponecháno beze změn (viz článek vybavený objekt z 50. let). V objektech na jižní a západní hranici můžeme tedy např. často vidět pod lafetami UL1 odpadové koše určené původně pro předválečné lafety. Na jižní Moravě byly ponechávány v objektech po výměně i uzávěry střílen, které již však nešly díky odlišné konstrukci lafety upnout do střílen. Specialitkou Šumavy byla pro změnu ponechaná protizávaží strakonických lafet. Prakticky ve všech oblastech byly ponechávány i nosiče s ukazateli lafety vz. 38, dřevěné lavice, občas vojáci v objektu zapomněli improvizované závěsy LK26, odpadní nástavce či různé drobné díly původních předválečných lafet. Původní staré předválečné lafety byly zřejmě odvezeny do šrotu, příp. zahozeny poblíž objektu, pokud se s nimi vojáci nechtěli tahat k cestě.

Současně s lafetou bylo do objektů dodáváno i příslušenství lafet UL1 uložené v truhlíku. Truhlíky (řádně označené a popsané) byly v objektu uloženy volně na zemi nebo položené v již nepotřebném odpadovém koši či trychtýři odpadové lavice. Jak je tomu u nás v republice zvykem, veškeré v civilu použitelné součásti (nářadí) byly z truhlíků průběžně rozkrádány a v objektech byly jen málokde kompletní. Nářadí chybělo dokonce i v zaplombovaných truhlících, které jsem s velkou zvědavostí někdy z jara 2000 objevil na Znojemsku. Pro lafetu UL1 byl vydán vojenský předpis, který naleznete tuším jako přílohu č. 2 předpisu Děl 21-7. Lze se tam dočíst o jednotlivých dílech lafety, jejího používání, údržbě či instrukcím k montáži.

V tomto stavu vydržely objekty opevnění až do roku 1990, kdy bylo postupně veškeré lehké opevnění deaktivováno a výbava odvezena do skladů.

Pokud by došlo k bojové aktivaci v průběhu 60. – 80. let, do objektů by si vojáci donesli kulomety UK 59 s dotacemi munice a příslušenstvím (plničky, potřeby střelce, schránky na pásy atd). Kulomety vz. 43 připadaly v úvahu možná ještě v 60. letech, kulomety vz. 52¤57 by se do LO asi ani nedostaly nebo jen na poč. 60 let před zavedením UK59. Krom kulometů by si osádka donesla i osobní zbraně (SA 58), raketovou pistoli, tarasnici, velké polní a další v té době běžnou polní výstroj (radiostanice, polní telefon atd).