[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky ]
Uživatel : 44.200.23.133 () [ Přihlásit ]

Řopík snadno a rychle


Vznikající muzeum opevnění v pěchotním srubu MJ-S 3 „Zahrada“ u Šatova nás s kolegou Martinem Černým (u čtenářů denníku Rovnost známým též pod přezdívkou Čech) inspirovalo k rekonstrukci objektu lehkého opevnění vz. 37 č. 2121 (VEČ 399) A-160Z, který stojí v blízkosti výše zmíněného srubu. S výhledem do budoucna se jedná jistě o velice atraktivní lokalitu, takže by zde nemělo chybět pořádné řopíkové muzeum. Zdejší lokalitu navíc velmi dobře známe z našich předchozích akcích na šatovském srubu, takže jsme se příliš dlouho nerozmýšleli. Po krátkých úvahách jsme se rozhodli pro uvedení do stavu z 60. let, resp. 50. let minulého století, podobně jako bude upraven srub Zahrada. Technické muzeum se této myšlence nebránilo a pro rekonstrukci jsme tak dostali volnou ruku. Naším neskromným cílem bylo uvedení objektu do slušného muzeálního stavu během jediného dne, za který byla zvolena sobota 16.4.2005, tj. ve stejný den jako předem avizovaná pracovní brigáda na srubu.

Po chladné noci strávené na stropnici řopíku na Vranově přijíždíme s Martinem a Markétou do Šatova, který nás opět přivítal rozkopanou hlavní ulicí. Auto i kára průjezd obcí přežily bez úhony, což se však nedalo říci o Martinově peněžence, která si ulevila o 200 Kč, kterými jsme zasponzorovali Policii ČR, jejichž hlídka stojící na nám již známém místě u Havraníků zjistila prošlou TK u káry. Ihned po příjezdu k řopíku jsme obhlédli situaci a konstatovali, že se jedná o pěkný objekt a vyrazili jsme na srub se přivítat s kolegy z Brna. Po několikanásobném potřásání rukou jsme požádali o klíče od řopíku, který byl od minulé pracovní akce zamčen. Od kolegy Jirky Špinara se nám dostalo ujištění, že po měsíci přece nemůže vědět, kde má klíče od bezpečnostního zámku na řopíku a ať si nějak poradíme. Naprázdno vyzněly i snahy kolegy Vlčka o nalezení klíčů na srubu a tak musela nastoupit hrubá síla. Jenže ouha. Na kupodivu kvalitní zámek nestačil ani můj pajcr či krumpáč, nemluvě o ranách palicí, které s ním kromě několika škrábanců ani nehnuly. Naši marnou snahu o rozbití zámku přihlíželo i několik zvědavců, z nichž jeden nás povzbuzoval svými pesimistickými řečmi o kvalitě nástrojářské oceli řady 17 a 19 a nemožnosti otevření mříže. Po několika hodinách mi došla trpělivost a Martina jsem poslal pro nové mřížové dveře. Mezitím jsem namísto zámku během 10 minut zlikvidoval mříž tak, že šla konečně otevřít a my jsme se mohli pustit i do prací v interiéru. Získané zpoždění jsme však již dohnat nemohli.

Všichni tři jsme na objektu pracovali s plným nasazením, podařilo se provést khaki nátěry střílen, sklopných štítů, prasečích ocásků a i kompletně vybílit interiér. Při provádění nátěrů jsme dbali i na to, aby byly obnoveny v původním rozsahu včetně takových detailů, jako je ukápnutá barva či šmouhy na betonovém ozubu. Interiér objektu byl vyčištěn, kovové části očištěny technickým benzínem od konzervace a oka střílen zbaveny rzi a nečistot, aby bylo možno osadit lafety. Kolem objektu byly provedeny terénní úpravy, aby netekla voda do vstupní chodbičky a by l srovnán terén před střílnou. Bohužel v blízkosti řopíku se nachází skládka betonovýych prefabrikátů, které svoji hmotností brání v odvezení.

Ještě před obědem jsme osadili nově dovezené mřížové dveře a smontovali lafetu UL1. Další větší akcí bylo získání pancéřových dveří, které v našem objektu samozřejmě chyběly. Naší obětí se stal objekt typu D nad Devíti Mlýny, kde se dochovaly dveře vz. 38 v poválečné úpravě. Ty jsme bez problému demontovali a aniž bysme byli obtěžováni Policií či ochranáři jsme je odvezli k řopíku. Jak jsme zde však zjistili, tyto dveře vz. 38 bylo možno osadit po mnoha pokusech jen s vypětím všech sil a za přispění kolegy Vlčka. Bohužel je však nebylo možno dovřít, což se ukázalo jako zajímavý postřeh, neboť doposud jsem si myslel, že dveře byly univerzál.

Odpoledne jsme ještě stihli do již zaschlého vybíleného interiéru osadit lafetu UL1, závěs LK vz. 26a nainstalovat periskop s poválečným závěsem. Díky ztracenému času s mříží jsme však již nestačili dovézt ventilátor. Do lafet jsme v podvečer upnuli kulomety UK 59 a vz. 26. Z objektu nás však vyhnal kouř z hořící trávy a křovin, které začal likvidovat kolega Vlček uplatňující metodu spálené země. Naše celodenní snažení bylo po ukončení žhářských prací zakončeno prohlídkou objektu, kterou vykonali kolegové z KHV Brno a my jsme si končeně mohli oddechnout. Náš smělý cíl se podařil, i když na objektu bude ještě potřeba provést některé práce. Ty však hravě zvládneme pravděpodobně během jednoho dne a návštěvníci tak již brzy budou moci obdivovat nejrychleji zrekonstruovaný řopík v historii LO :-)!

Tímto článkem bych rád vyvrátil fámy o tom, že v dnešní době již nelze vybudovat slušné muzeum. Ba naopak. Stále jsou možnosti a podmínky pro vznik kvalitních muzeí. Většinu vybavení, které jsme použili jsme navozili z okolních objektů, takže zdroje stále jsou a je jen potřeba hledat. No a pokud by chtěl někdo hledat vybavení právě v našem objektu, příliš by si nepomohl. Veškerý materiál jsme po zdokumentování opět odvezli.

Na závěr bych chtěl poděkovat Markétě, která s námi vydržela celý den v plném pracovním nasazení, což považuji za nadlidský výkon. Díky její fotografické vášni si můžete prohlédnout i tyto fotky z průběhu bunkrologického pracovního dne.




Vloženo: 19.4.2005
Autor: Jan Lakosil
Copyright ropiky.net ©1999-2024        Ochrana osobních údajú (GDPR)