Natírali jsme u Šatova…

Prodloužený víkend, vynikající předpověď počasí a nabídka práškových barev od TM Brno nás inspirovaly k pokračování dalších rekonstrukčních prací na objektu LO v Šatově, naši minulou akci jsem popsal na těchto stránkách v článku „Řopík snadno a rychle“. Po instalaci kanónů vz. 59 se práce na MJ-S 3 posunuly dost kupředu a bylo jasné, že ani LO nemůže zůstat pozadu. Naším dalším krokem bylo provedení kamufláže na přilehlém objektu č. 2121, nebo chcete-li VEČ 399. V neděli 7.5. dopoledne jsme se s kolegou Černým sešli v Šatově a po nezbytném přivítání s brigádníky, nafotografování kanónů a krátkém proškolení v obsluze této pro mne dosud neznámé PT zbraně jsme si vyžádali slíbené maskovací barvy. Ty jsme skutečně dostali stejně jako kanystr s vodou, kbelíky a štětky (pozor, jednalo se skutečně o štětky k natírání, nikoliv sociální pracovnice od silnice Hatě-Znojmo, jak by se dalo z polohy Šatova usuzovat).

O podobě kamufláže bylo rozhodnuto již předem, vzhledem k budoucí podobě srubu a vycházejíce z dnes již dobových fotografií z 80. let jsme se rozhodli aplikovat kombinaci barev zeleno-hnědo-černé s okrovými pruhy mezi jednotlivými barevnými poli. Tato kamuflážní schémata se skutečně v minulosti používala. Navíc jsme měli k dispozici práškové barvy z nadpočetných zásob AČR, takže i typ nátěrových hmot odpovídal tomu,co se v minulosti na objektech natíralo. Po nepříjemném, ale nezbytném, odrbání omítky od lišejníku jsme přistoupili k samotnému maskování. Tvar a rozvržení polí jsem volil podle svého uvážení, otvory vrhající stín jsem klasicky umístil do černých polí, vzhledem k charakteru okolního terénu bylo jasné, že musí převažovat zelená barva.

Dosud jsem řopík nenatíral, ale musím říci, že mne překvapilo, jak časově náročná tato činnost je. Holý beton se natíral výborně, horší to bylo s hrubou omítkou, kde zůstávaly v hrbolech nenatřená místa, která bylo nutno dodatečně „zamáznout“. Další kritické místo bylo pod prasečími ocásky, kam se nebylo možno dostat se štětkou. Zatímco jsme s Martinem natírali, můj táta zápasil s pařezem překážejícím před pravou střílnou. Po odkopání a osekání většiny kořenů jsme se ho pokusili vytáhnout autem, ale všem pokusům odolával. Nakonec se však zadařilo a pařez změnil své stanoviště. Odpoledne přijel kolega Jallitsch ze Znojma a přiložil také ruku k dílu.

Kamuflážní nátěr se podařilo dokončit až v 18 hod, kdy se už sluníčko pomalu přesouvalo k horizontu a umožňovalo nafocení objektu pouze z pravé (západní) strany. Příště ještě prohlédnu objekt z větší dálky, abych zjistil, zda nátěr objekt opticky rozbíjí. Na náš výsledek se nakonec přišli podívat i brigádnící ze srubu, s kterými jsme se domlouvali i na dalším postupu s objekty v Šatově. Zde je několik fotografií z průběhu maskovacích prací a konečný výsledek našeho celodenního snažení.

---