Kapitoly z dejín československých opevnení na Slovensku

Opevnění na Slovensku zůstávalo poněkud stranou zájmu českých badatelů, především z důvodu značné vzdálenosti, nedostatku podkladů a zahlazenosti linií lehkého opevnění. Prvotní základní informace přinesla sice publikace Iva Vondrovského z roku 1993, nicméně lehkému opevnění bylo věnováno jen několik stran. Přesto se na dlouhá léta stala jediným zdrojem informací. Až před dvěma lety vyšla v Maďarsku brožura z pera Dr. Mihályi Balázse zaměřená právě na systém čs. opevnění na Slovensku, která čerpala i z maďarských archivních zdrojů. Nicméně vzhledem k jazykové bariéře a obtížné dostupnosti byla pro běžné čtenáře nepoužitelná. O to větší radost jsme měli, když se nám loni ozval kolega Peter Chorvát z Bratislavy s prosbou o poskytnutí fotografií do nové publikace o slovenském opevnění, kterou připravil.

Kniha s názvem Kapitoly z dejín československých opevnení na Slovensku vyšla na přelomu roku v nakladatelství Virvar, které sídlí v obci Zohor (asi netřeba připomínat, že u Zohoru probíhá linie opevnění úseku LIII). Publikace formátu A4 s měkkou vazbou má 154 stran a obálce vévodí barevná fotografie jednoho z řopíků úseku LIII, celkem překvapivě je i stejná fotografie na zadní straně obálky. Při prvním prolistování asi zaujme rozsáhlý poznámkový aparát u všech kapitol, který dává knize odborný charakter. Velmi pozitivně překvapující je používání historicky správného označení lehkého opevnění, které je rozlišováno na objekty starého a nového typu bez využití pověstných vzorů.

Po pročtení celého textu je však možno konstatovat, že kniha v podstatě příliš nového či zásadního do problematiky opevnění na Slovensku nepřináší, pouze shrnuje již dosud publikované údaje z různých knih, periodik a článků, přičemž je dle potřeby doplňována různými útržkovitými informacemi z archivních zdrojů. Mnohá zajímavá a dosud nepublikovaná témata jsou bohužel „nakousnuta“ jen okrajově bez hlubšího zkoumání.

Ani obrazový doprovod není příliš bohatý na neznámé dosud nepublikované dobové fotografie, ačkoliv toto dosud nepříliš zkoumané téma představuje značný potenciál na využití desítek unikátních fotografií z maďarských archivů. Ovšem zato velmi podrobně autor informuje v kapitole 12.2 o dobových zdrojích, kde všude byly otištěny fotky čs. opevnění na Slovensku. I současné fotografie objektů LO lze spočítat na prstech jedné ruky, přičemž všechny byly pořízeny na Záhorí, jako by na východ od Bratislavy neexistovalo vůbec nic. Velmi zvláštně působí i popisky dobových fotografií těžkého opevnění otištěných na str. 40. Zatímco horní snímek je správně identifikován jako objekt B-S 8 Hřbitov, spodní fotka zachycující stejný objekt pouze z trochu jiného úhlu je popsána jako … jeden z izolovaných pěchotních srubů v bratislavském předmostí…

Velmi chaoticky působí i uvádění počtů objektů lehkého opevnění vybudovaného na Slovensku. I naprosto jasné a kontrolovatelné údaje (např. počet objektů na Záhorí) jsou doplněny slovem přibližně. Zcela chybné údaje o celkových počtech vybudovaných objektů LO na Slovensku asi nemá smysl komentovat. Pro zajímavost uveďme několik ukázek chyb a nejasností, které kniha přináší.

Str. 32 - 3. odstavec zezdola. Opírat se v počtu objektů starého typu na publikaci z roku 1993 je nepřesné. Autoři citované publikace uvádí na straně 14 počet 42, nikoliv přibližně 42 - 44. Ano, autor v poznámce 85 o počtu 42 hovoří, ale bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení či upřesnění se zmiňuje o 10 objektech starého typu v úseku II Šahy. S ohledem na obšírný poznámkový aparát by si tato informace přesný odkaz zasloužila.

Str. 32 - v předposledním odstavci autor tvrdí, že Ivo Vondrovský publikoval přibližné počty vybudovaných objektů v VII. a VI. sboru v počtu 963 a 847 s odkazem na tabulky na straně 59 a 60. Jednak z těchto tabulek nelze nabýt dojmu o přibližnosti, druhak Ivo Vondrovský píše na straně 39 o počtech vybudovaných pevnůstek trochu šířeji. A přestože autor v daném odstavci bilancuje objekty nového typu, nekorigoval Vondrovského počty v tabulkách odečtením 44 objektů starého typu. A opět jako v předchozím odstavci i zde se autor opírá v počtu vybudovaných řopíků o historická data z roku 1993 a 1996. Přeci jenom jsou v současné době data přesnější.

Str. 142, tabulka 2. Tabulka není převzata ze zdrojových publikacích zcela přesně. Ráboň a Svoboda vůbec na straně 14 nehovoří o ZVV Bratislava a v počtech je také mírná odchylka. A i Vondrovského tabulka na straně 60 má zcela jinou formu a především se týká výstavby objektů nového typu v VII. sboru bez odlišení objektů starého typu v úsecích I a II. Toto zkreslení skutečnosti by mělo být zpracováno v poznámkovém aparátu, bez ohledu na přesnost informace z VÚA – VHA Praha (třetí odkazovaný zdroj).

Str. 144, tabulka 8. Když se pomine drobný překlep v odkazu na stranu ve zdroji z Vondrovského (nikoliv 59, ale 60), tak opět došlo ke zkreslení informace. Tabulka Vondrovského popisující výstavbu lehkého opevnění v VII. sboru vypadá jinak. A i počty nejen vybetonovaných (úsek XVII, XVII, LII), ale především zadaných objeků jsou od Vondrovského odlišné. Jak autor došel k počtům vybetonovaných objektů v úsecích, ve kterých se odlišuje od Vondrovského?

Nejasnosti, rozporuplné či chybné údaje nejsou jen v bilančních počtech, ale i obecných informacích o LO. Autor zavádí a definuje např. nový pojem v problematice LO:

Str. 22 – pevnostní úsek – opevněný sled tvořený obvykle přibližně 30 – 55 objekty.

Na stejné straně pak i zcela chybně vzájemně zaměňuje pásma lehkého opevnění za sledy a vnáší tak zmatek do celé problematiky, pravděpodobně z důvodu špatné interpretace dobového dokumentu gen. J Votruby, který je citován na str. 86. Ve skutečnosti bylo podél toku řeky Ipel vybudováno krycí pásmo o jednom sledu a cca 10-15 km ve vnitrozemí pak hlavní obranné postavení tvořené dvěma sledy LO. Podle tvrzení autora pak toto druhosledové hlavní obranné pásmo doplňovalo a podporovalo palby prvého sledu – tj. dle jeho vysvětlení krycího pásma! Přeloženo do podmínek území ČR – řopíky vybudované u Pohořelic palebně podporovaly opevnění u Mikulova.

Neklamným znakem nepochopení stavebně-technického řešení LO ze strany autora názorně dokumentuje příklad ze str. 90, 4. odstavec – autor uvádí, že … některé úseky byly ve všeobecně vysokém stupni bojové připravenosti. Důkazem toho bylo, že mnohé objekty měly vnitřní výdřevu … V některých jiných úsecích však bylo naopak realizováno jen pouhé vybetonování objektů, osazení střílen a dalších nejnevyhnutelnějších prvků pro vedení bojové činnosti, často také bez lafet a periskopů.

Geografické nesrovnalosti jsou i v obecných popisech průběhů linií, jako např. na str. 32 – cituji: … a taktéž dalšími lehkými objekty hlavního obranného pásma v úseku Devín – Zohor – Kúty – Gajary. Pomineme-li poměrně značnou vzdálenost nejsevernějšího úseku LVI od Kút, bylo by asi na místě přehodit pořadí posledně dvou jmenovaných obcí. Neznalý čtenář by tak mohl nabýt dojmu, že linie LO vedla ze Zohoru na sever do Kút (třeba podél železniční tratě), kde se zalomila zpátky na jih a vedla do Gajar.

Kniha tohoto typu by měla čtenáře také vyprovokovat k vlastnímu průzkumu. Pro řadu lidí není rozhodující prvek objevování, prostě hledají inspiraci k nějakým výletům za účelem poznávání toho daného určitého regionu. Pro tento účel však v knize chybí jakýkoliv mapový podklad. Za velký neodstatek lze považovat především chybějící alespoň schématickou mapu průběhu linií LO v VI. a VII. sboru, jistě by k osvětlení problematiky LO na Slovensku přispěla ukázka mapy některého ze slovenských úseků LO. Podle knihy totiž ani není příliš jasné, kde přesně vlastně stojí dochované objekty LO, které by si případný zájemce chtěl prohlédnout. Například prázdná nevyužitá rozkládací dvojstrana obálky se přímo pro otištění map nabízí. V podobných publikacích se lze setkat s různým přístupem autorů při zpracování map, od profesionálního odborníka po zkušeného amatéra. Vždy však mapové přílohy splní svůj účel, přivést zvídavého čtenáře na místo. Tuto řekněme vlastivědno-poznávací dimenzi Peter Chorvát zcela promarnil.

Z jazykového hlediska je zarážející, že pokud autor použije v textu u sloves 1. osobu, tak se vyjadřuje v množném čísle. Pokud rovnou odmítneme, že by autor používal majestátní plurál, vznikají pochybnosti, zda autor neskrývá nějaké další autory publikace. Skutečně je jediným autorem?

Není nezajímavé se podívat, jak si překladatelé poradili s cizojazyčným resumé. Např. v německém překladu je hned na první pohled patrné, že text překládala osoba bez znalosti odborné fortifikační terminologie. Myslím si, že by Němec asi těžko chápal pojem isolierte Infanteriebastion ve spojení s opevněním z 30. let 20. století.

Nakonec se naskýtá otázka, pro jakého cílového zákazníka je kniha určena? Pro laika, nebo odborníka? Pravda je taková, že pro odbornou veřejnost kniha nic nového nepřináší a laikovi v poznání problematiky slovenského opevnění jako takového příliš nepomůže. Obecně se dá říci, že kniha spíše obecně popisuje věci související s opevněním, nikoliv však opevnění samotné.

Je smutné, že řadu chybných či nejasných údajů a informací bylo možno odchytit, pokud by autor text knihy konzultoval i třeba s kýmkoliv z naší laické odborné veřejnosti (mimochodem pod knihou je podepsáno pět renomovaných recenzentů včetně ředitele slovenského VHÚ). Autor ani nereflektoval na značný posun znalostí a poznatků o slovenském opevnění, který nastal po objevení řady stěžejních archivních dokumentů ve fondech ŘOP ve VÚA-VHA Praha. Veškeré nové poznatky v počtech a umístění objektů jsme v databázi průběžně aktualizovali, přičemž v době odevzdání knihy do tisku byly dávno k dispozici informace o všech slovenských úsecích a pouhým pohledem do mapy by autorovi bylo např. jasné, že jeho tvrzení o absenci opevnění na styku VI. a VII. sboru je zcela mylné. V mnoha ohledech je kniha vlastně krokem zpět.

Cena knihy v přepočtu za téměř 400 Kč (16,80 eur) je na české poměry poměrně vysoká a je možno konstatovat, že poměr cena/výkon není v tomto případě odpovídající. Jedná se však o první knihu, která na toto téma vyšla na Slovensku, a doufejme, že brzy budou následovat další, které napraví poněkud „pošramocený“ obraz z této publikace.

---