Když jsem před desíti lety připravoval knihu Sudety 1938 - pohledem důstojníků německé armády, ani ve snu mne nenapadlo, jak velkého ohlasu a kolika dotisků se tato publikace dočká. Po devíti letech jsem se rozhodl opět vrátit k tématu vzpomínek na období roku 1938 v čs. pohraničí, tentokrát ale z obou stran barikády - nejen německý, ale také český úhel pohledu. Právě porovnání obou pohledů umožní čtenáři lépe pochopit složitou situaci v roce 1938. Českou stranu zastupuje starosta, kronikář či rolník, německou příslušníci Wehrmacht, henleinovec nebo hoteliér prchající před československou armádou.
V knize jsem samozřejmě věnoval také velký prostor lehkému opevnění. Velmi zajímavý pohled na výstavbu opevnění v letech 1936-38 v oblasti Orlických hor nabízí hned první kapitola, která obsahuje vzpomínky pana Antonína Boše, starosty nevelké obce Dlouhé – Rzy nacházející se mezi Novým Hrádkem a Olešnicí v Orlických horách. Pan Boš byl rovněž obecní kronikář a také místní "písmák", který se velmi zajímal o dění v obci, a vše poznamenával do kroniky. Jeho texty zařazené do knihy perfektně popisují mimo jiné to, s jakými problémy se musela potýkat obec či majitelé pozemků při výstavbě opevnění. Neméně zajímavé jsou i popisy událostí roku 1938, kde pan Boš popisuje detaily týkající se obsazení jednotlivých řopíků vojskem – uvádí kupříkladu jména a civilní povolání vojáků osádky objektu D1b/37/A-140 či to, jakým způsobem trávili volný čas u objektu. Pro zajímavost přidávám několik textových úryvků z jeho vzpomínek, tento se týká vyměřování průběhu linie úseku D1b:
Již na podzim 1936 a přes zimu a z jara 1937 stále chodí tři důstojníci a dva vojáci po polích a lukách s mapami, vyměřovali, zatloukali kolíky, vždy tři nebo čtyři u sebe (jakoby kříž), malovali kříže na stromy a zdi u chalup modrou a červenou barvou. Jednou tady, podruhé jinde. Bylo vidět, že jim na věci záleží, že nevědí, kudy by to nejlépe vyměřili, pořád se jim to nehodilo a kolíky několikráte předělávali. V Polumkách brzy před chalupou č. p. 15, ve Rzech u lesa, zase za ní, kolíky tu zatloukali a zase vytahovali, modrý kříž namalovali na roh stodoly. Konečně při stavbě prvé linie lehkého opevnění a při druhé linii, kterou též přes Rzy měřili, nebylo jinak. Při měření byl to potom všem tady známý podplukovník Bohuslav Hartman, posádkový velitel pěšího praporu pěšího pluku 4 v Dobrušce, syn pekaře Hartmana ze Sněžného č. p. 45, bydlícího a provádějícího pekařinu v Náchodě. Dále to byl major Arnošt Krč a vojáci Svoboda někde z Moravy a Vénigr, holič z Opočna.
Texty zachycují samozřejmě i ústup a vyklízení pozic po Mnichovu, což zachycuje i tato malá ukázka z textu jeho vzpomínek:
Dne 9. října vyklízí vojsko opevnění (kryty stavěné Capouškem), které byly obsazeny 14. září po sedmi mužích. Nahromaděná munice se tu uklízí a záložníci u krytu se před odchodem na rozloučenou hašteří. Hádají se, jeden druhému dává za vinu, kdo je vším takovému pokoření vinen, že se to tak hanebně prohrálo a že je to hanba, dát to takhle všecko bez boje. Soptí proti sobě, div že se nepoperou. Jeden záložník křičí, že tímto pádem je vinna strana agrární, jiný brání a rozčiluje se, že to zradili socialisti, třetí říká, že to všechno udělali buržousti. I voják s puškou na rameni – stojící stráž – zasahuje do debaty a rozhazuje rukama a křičí. Tahá se z krytu munice, vysazují se pancéřové dveře a odnášejí. Nosí se to k silnici a auty odváží pryč. Poslední vojín odchází od krytu, pušku nese jako myslivec, kryty úplně osiřely a nechány napospas kde komu..
Lehkému opevnění se samozřejmě věnují z části také německé texty sepsané příslušníky Wehrmacht. Pouze ukazují pohled z opačné strany – německý dělostřelec popisuje průběh pokusné střelby na řopík v Podyjí, jiní vojáci zase seznámí s prvními dojmy při setkání s objekty LO u Pohořelic a Mikulova. Na své si přijdou i zájemci o zvláštní zařízení, o jejichž likvidaci na Děčínsku podrobně poreferují němečtí ženisté z Hamburgu. Hlavní téma knihy je ale samozřejmě ve vzpomínkách na události z podzimu 1938.
Texty vzpomínek doplňují více než dvě stovky dobových fotografií, které z velké části zatím nebyly nikdy publikovány. Kniha formátu 160 x 320 mm má celkem 320 stran a vydalo ji nakladatelství Mladá fronta ve společnosti Albatrosmedia a.s.